Karlštejn zná každý a Koněpruské jeskyně či Tetín jsou pojmy, které také většině lidí něco říkají.
Z jeskyní na Karlštejn
Co je spojuje? Všechny tyto lokality leží v Českém krasu, členité a malebné krajině jihozápadně od Prahy.
Český kras je volnému času zaslíbený kraj: můžeme se tu toulat pěšky po značených stezkách v krásné přírodě, na cyklisty čekají stovky kilometrů vedlejších silniček, vodáci mohou sjíždět Berounku a golfisté zde najdou jedno z nejlepších českých hřišť, Golf resort Karlštejn.
Výjimečné území
Pojem "kras" pochází z Balkánu a je odvozen od krajiny stejného jména (Kras), nacházející se na území dnešního Slovinska. Krasové oblasti jsou vytvářeny horninami, které propouštějí vodu (nejčastěji vápence či dolomity). V krasu proto obvykle najdeme jen málo povrchových toků, většina vody se rychle vsákne a hledá si cestu podzemím. Důsledkem mohou být rozsáhlé podzemní prostory - jeskynní systémy vzniklé erozní činností podzemní vody.
Krasové krajiny se ohlašují i zvláštní květenou, vázanou na geologický podklad. A protože vápence nejsou nic jiného než zbytky schránek odumřelých mořských živočichů, bývají tato území bohatá také na zkameněliny. Zkrátka, kras je po všech stránkách zajímavé území a cvičené oko ho dokáže rozpoznat na první pohled.
Nejlépe vyvinutou krasovou oblastí v Česku je Moravský kras severně od Brna. Českému krasu patří hned druhé místo. O tom, že jde o výjimečné území, svědčí fakt, že Český kras byl již roku 1972 vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí, a to na ploše 128 čtverečních kilometrů. Ačkoliv se jedná o místa pod značným civilizačním tlakem - severovýchodní část zasahuje až na území hlavního města Prahy, navíc kvalitní vápence jsou lákadlem pro těžařské firmy -, vesměs se daří uchovávat vysokou přírodní kvalitu tohoto teritoria.
Svatý Jan s dávnou legendou
Srdce Českého krasu tepe ve vápencových roklích mezi Karlštejnem a Svatým Janem pod Skalou. Strmá údolí se zalesněnými stráněmi, prosvětlené porosty šípákových doubrav a skalní výchozy porostlé koberci teplomilných květin vytvářejí kombinaci, která potěší každé oko. Není divu, že se tato krajina těšila oblibě turistů již před mnoha desítkami let. Červená turistická stezka z Berouna přes Svatého Jana pod Skalou do Karlštejna, která nese jméno Vojty Náprstka, je dokonce nejstarší značenou cestou v Česku - vyznačena byla už koncem 19. století.
Prohlídku hradu Karlštejna, který jistě není třeba zvlášť představovat, můžeme spojit s vycházkou právě po stezce Vojty Náprstka. Povede nás červené značení, nejprve kolem Dubu sedmi bratří (odhadované stáří asi 350 let) do údolí Bubovického potoka. Tady můžeme vidět jednu z přírodních pozoruhodností Českého krasu, totiž Bubovické vodopády. Potok tu přepadává přes odolnější výchozy vápenců a vytvářejí se zde takzvané pěnovce, horniny vznikající vysrážením z mineralizované vody. Nečekejme ale žádný mohutný hukot - většinu roku teče Bubovickým potokem jen málo vody (mimo jiné proto, že část se jí ztrácí v podzemí), a vodopády tak svědčí svému jménu jen po silnějších deštích.
Stezka po několika kilometrech prudce klesne ke klášteru ve Svatém Janu pod Skalou. Památné místo dýchá historií na české poměry nebývale dlouhou: podle legendy tu již v 9. století žil snad celých 42 let jako poustevník v jeskyni svatý Ivan, syn charvátského knížete Gostimysla (Gostimila). Písemně se toto místo v dochovaných záznamech poprvé zmiňuje roku 1205, ale Svatý Jan nabyl na významu zejména po roce 1517, kdy sem přesídlili benediktinští mniši z kláštera v Ostrově u Davle.
Dnešní klášterní budovy i s kostelem sv. Jana Křtitele jsou barokní a vytvářejí malebný komplex v hlubokém údolí pod strmými vápencovými skalami. Přímo z interiéru kostela, postaveného v letech 1657 až 1661 podle plánů Carla Luraga, lze vejít do jeskyně sv. Ivana, v níž poustevník pobýval. Máme-li dost energie, můžeme od kláštera vystoupat strmou stezkou na vrchol vyhlídkové skály opatřené křížem (převýšení 180 metrů). Po návratu dolů možná přijde vhod osvěžení vodou, která vytéká z volně přístupného krasového pramene Ivanka na boku kostela.
Ze Svatého Jana čeká na turisty ještě jedno stoupání, a to do sedla pod kopcem Herinky. Prastarý dub, který tu stával, se bohužel v roce 1981 zřítil. Odtud pak sejdeme pozvolně dolů do Berouna; zpět do Karlštejna jezdí často vlaky.
Tetín a jeho kostely
K nejpozoruhodnějším místům Českého krasu patří Tetín, vesnice rozkládající se na vysoké terase nad pravým břehem Berounky. Bez patřičných historických znalostí bychom tuto na první pohled ospale a obyčejně působící obec asi minuli. Ale pozor: nacházíme se na jednom z nejpamátnějších míst počátků české státnosti.
Tetín měl existovat už někdy kolem roku 712 (jméno je odvozeno od dcery bájného knížete Kroka, která se nazývala Teta nebo Tetka), ale archeologicky doložené osídlení tady bylo až v první polovině 10. století. I to je však na tuzemské poměry hodně stará stopa. Tetín je znám hlavně v souvislosti se smrtí kněžny Ludmily, kterou zde nechala v září roku 921 zavraždit její snacha Drahomíra. Právě Ludmila, později prohlášená za svatou, měla na Tetíně krátce vychovávat svého vnuka Václava, pozdějšího knížete.
Tetínské hradiště jako sídlo přemyslovské správy zaniklo ve 13. století, a i když tu záhy vyrostl kamenný hrad, kolo českých dějin se už dávno točilo jinde. Přesto tady najdeme zajímavý soubor památek, především hned tři kostely. Nejcennější je kostel sv. Kateřiny, původně románský, založený podle pověsti snad na místě staršího dřevěného kostela sv. Ludmily. V jádru románský je i stranou stojící kostel sv. Jana Nepomuckého, zato svatyně zasvěcená dnes sv. Ludmile je přesvědčivě barokní (při příjezdu do Tetína si nejspíš všimneme právě tohoto kostela).
Z tetínského hradu nezbylo skoro nic, jen zbytky zdiva a základy věže. I tak stojí za to se sem vydat - vycházka ke skrovným pozůstatkům hradu nabízí pěkné výhledy. Z hradní plošiny i od kostela sv. Jana vidíme do kaňonu Berounky a na protilehlé kopce, dole pod námi strmě spadají k železniční trati vápencové skály.
Do podzemí za krápníky
V Českém krasu existuje spousta podzemních prostor, ale jen jeden jeskynní systém je zpřístupněn veřejnosti: asi šest kilometrů jižně od Berouna najdeme Koněpruské jeskyně. Zaujmou krápníkovou výzdobou, kosterními pozůstatky živočichů a pravěkých lidí i faktem, že v 15. století prokazatelně sloužily jako penězokazecká dílna. V moderní době byly ovšem jeskyně objeveny teprve roku 1950 při těžbě vápence v blízkém lomu.
Po absolvování prohlídky, která trvá asi hodinu a musíme během ní zdolat na pět set schodů, lze doporučit krátký pěší exkurz do okolí. Nebude to sice vždy oku lahodící podívaná, zato poučení nasbíráme kolem jeskyní více než dost. Vápencový masiv Zlatého koně (476 m), v jehož nitru se jeskynní labyrint ukrývá, je totiž tvořen velmi čistými, takzvanými koněpruskými vápenci. Tato cenná stavební a chemická surovina se tu již po desítky let těží v povrchových lomech. Při procházce kolem jeskyní dojdeme jak do lomů už opuštěných (jen pár set metrů od vstupu je Houbův lom, z něhož byly jeskyně objeveny), tak budeme konfrontováni se stále probíhající těžbou v blízkém velkolomu Čertovy schody. Hluk a prach prozrazují, že na hranici mezi ochranou přírody a průmyslovým využitím krajiny tu něco nehraje - zvlášť pokud si uvědomíme, že toto území patří v celostátním měřítku k přírodovědně nejcennějším.
Jen kousek vedle se rozkládá národní přírodní památka Kotýz - dominantní vápencový útes s přirozeným skalním mostem (Jelínkův most) a takzvanou Axamitovou bránou, útvarem vzniklým zřícením stropu velké jeskyně. Celé území kolem Koněpruských jeskyní je velmi bohaté na fosilie, kosterní pozůstatky vyhynulých savců i archeologické nálezy. Za dobrého počasí si tady užijeme i dalekých vyhlídek, ta nejlepší je z vrcholu Zlatého koně. n
AUTOR: ŠTĚPÁN VÍTEK
Jak se tam dostat
Vyberete-li si jako základnu pro pěší výlet Svatého Jana pod Skalou, budete to mít autem z okraje Prahy zhruba 20 km. Vyjedete po dálnici D5 a brzy odbočíte do obce Loděnice, odkud zamíříte do Svatého Jana. Odtud lze autem pokračovat na Karlštejn (10 km). Pokud dáte přednost vlaku, můžete cestovat třeba z Prahy hlavního nádraží do Karlštejna, jízda trvá 42 minut.
Kde se ubytovat
V Dobřichovicích, výhodně položeném městečku na železniční trati z Prahy, můžete zkusit Pension u Tuláka. Dvoulůžkový pokoj přijde na 800 Kč, v objektu je i nekuřácká restaurace. www.dobrichovice.cz
Podobné ceny najdeme také v hotelu Obecná škola ve Svatém Janu pod Skalou. Objekt bývalé školy začal sloužit jako restaurace a nově zde i ubytovávají. Otvírací dobu je dobré ověřit na www.svatyjan.cz.
Kdo se neobejde bez městského prostředí, tomu poslouží několik hotelů v Berouně. Na špici žebříčku stojí čtyřhvězdičkový Best Western Hotel Grand hned vedle náměstí (ceny od 1400 Kč). www.grandberoun.cz
Informace
www.ceskykras.ochranaprirody.cz (stránky Správy CHKO Český kras)
www.hradkarlstejn.cz (praktické informace potřebné k návštěvě Karlštejna, v několika jazycích)
jeskyne.cesky-kras.cz (Koněpruské jeskyně)
www.svatyjan.cz (Svatý Jan pod Skalou - stránky v devíti jazycích včetně esperanta)
www.idos.cz (vlaky a autobusy v Česku)
Český kras je volnému času zaslíbený kraj: můžeme se tu toulat pěšky po značených stezkách v krásné přírodě, na cyklisty čekají stovky kilometrů vedlejších silniček, vodáci mohou sjíždět Berounku a golfisté zde najdou jedno z nejlepších českých hřišť, Golf resort Karlštejn.
Výjimečné území
Pojem "kras" pochází z Balkánu a je odvozen od krajiny stejného jména (Kras), nacházející se na území dnešního Slovinska. Krasové oblasti jsou vytvářeny horninami, které propouštějí vodu (nejčastěji vápence či dolomity). V krasu proto obvykle najdeme jen málo povrchových toků, většina vody se rychle vsákne a hledá si cestu podzemím. Důsledkem mohou být rozsáhlé podzemní prostory - jeskynní systémy vzniklé erozní činností podzemní vody.
Krasové krajiny se ohlašují i zvláštní květenou, vázanou na geologický podklad. A protože vápence nejsou nic jiného než zbytky schránek odumřelých mořských živočichů, bývají tato území bohatá také na zkameněliny. Zkrátka, kras je po všech stránkách zajímavé území a cvičené oko ho dokáže rozpoznat na první pohled.
Nejlépe vyvinutou krasovou oblastí v Česku je Moravský kras severně od Brna. Českému krasu patří hned druhé místo. O tom, že jde o výjimečné území, svědčí fakt, že Český kras byl již roku 1972 vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí, a to na ploše 128 čtverečních kilometrů. Ačkoliv se jedná o místa pod značným civilizačním tlakem - severovýchodní část zasahuje až na území hlavního města Prahy, navíc kvalitní vápence jsou lákadlem pro těžařské firmy -, vesměs se daří uchovávat vysokou přírodní kvalitu tohoto teritoria.
Svatý Jan s dávnou legendou
Srdce Českého krasu tepe ve vápencových roklích mezi Karlštejnem a Svatým Janem pod Skalou. Strmá údolí se zalesněnými stráněmi, prosvětlené porosty šípákových doubrav a skalní výchozy porostlé koberci teplomilných květin vytvářejí kombinaci, která potěší každé oko. Není divu, že se tato krajina těšila oblibě turistů již před mnoha desítkami let. Červená turistická stezka z Berouna přes Svatého Jana pod Skalou do Karlštejna, která nese jméno Vojty Náprstka, je dokonce nejstarší značenou cestou v Česku - vyznačena byla už koncem 19. století.
Prohlídku hradu Karlštejna, který jistě není třeba zvlášť představovat, můžeme spojit s vycházkou právě po stezce Vojty Náprstka. Povede nás červené značení, nejprve kolem Dubu sedmi bratří (odhadované stáří asi 350 let) do údolí Bubovického potoka. Tady můžeme vidět jednu z přírodních pozoruhodností Českého krasu, totiž Bubovické vodopády. Potok tu přepadává přes odolnější výchozy vápenců a vytvářejí se zde takzvané pěnovce, horniny vznikající vysrážením z mineralizované vody. Nečekejme ale žádný mohutný hukot - většinu roku teče Bubovickým potokem jen málo vody (mimo jiné proto, že část se jí ztrácí v podzemí), a vodopády tak svědčí svému jménu jen po silnějších deštích.
Stezka po několika kilometrech prudce klesne ke klášteru ve Svatém Janu pod Skalou. Památné místo dýchá historií na české poměry nebývale dlouhou: podle legendy tu již v 9. století žil snad celých 42 let jako poustevník v jeskyni svatý Ivan, syn charvátského knížete Gostimysla (Gostimila). Písemně se toto místo v dochovaných záznamech poprvé zmiňuje roku 1205, ale Svatý Jan nabyl na významu zejména po roce 1517, kdy sem přesídlili benediktinští mniši z kláštera v Ostrově u Davle.
Dnešní klášterní budovy i s kostelem sv. Jana Křtitele jsou barokní a vytvářejí malebný komplex v hlubokém údolí pod strmými vápencovými skalami. Přímo z interiéru kostela, postaveného v letech 1657 až 1661 podle plánů Carla Luraga, lze vejít do jeskyně sv. Ivana, v níž poustevník pobýval. Máme-li dost energie, můžeme od kláštera vystoupat strmou stezkou na vrchol vyhlídkové skály opatřené křížem (převýšení 180 metrů). Po návratu dolů možná přijde vhod osvěžení vodou, která vytéká z volně přístupného krasového pramene Ivanka na boku kostela.
Ze Svatého Jana čeká na turisty ještě jedno stoupání, a to do sedla pod kopcem Herinky. Prastarý dub, který tu stával, se bohužel v roce 1981 zřítil. Odtud pak sejdeme pozvolně dolů do Berouna; zpět do Karlštejna jezdí často vlaky.
Tetín a jeho kostely
K nejpozoruhodnějším místům Českého krasu patří Tetín, vesnice rozkládající se na vysoké terase nad pravým břehem Berounky. Bez patřičných historických znalostí bychom tuto na první pohled ospale a obyčejně působící obec asi minuli. Ale pozor: nacházíme se na jednom z nejpamátnějších míst počátků české státnosti.
Tetín měl existovat už někdy kolem roku 712 (jméno je odvozeno od dcery bájného knížete Kroka, která se nazývala Teta nebo Tetka), ale archeologicky doložené osídlení tady bylo až v první polovině 10. století. I to je však na tuzemské poměry hodně stará stopa. Tetín je znám hlavně v souvislosti se smrtí kněžny Ludmily, kterou zde nechala v září roku 921 zavraždit její snacha Drahomíra. Právě Ludmila, později prohlášená za svatou, měla na Tetíně krátce vychovávat svého vnuka Václava, pozdějšího knížete.
Tetínské hradiště jako sídlo přemyslovské správy zaniklo ve 13. století, a i když tu záhy vyrostl kamenný hrad, kolo českých dějin se už dávno točilo jinde. Přesto tady najdeme zajímavý soubor památek, především hned tři kostely. Nejcennější je kostel sv. Kateřiny, původně románský, založený podle pověsti snad na místě staršího dřevěného kostela sv. Ludmily. V jádru románský je i stranou stojící kostel sv. Jana Nepomuckého, zato svatyně zasvěcená dnes sv. Ludmile je přesvědčivě barokní (při příjezdu do Tetína si nejspíš všimneme právě tohoto kostela).
Z tetínského hradu nezbylo skoro nic, jen zbytky zdiva a základy věže. I tak stojí za to se sem vydat - vycházka ke skrovným pozůstatkům hradu nabízí pěkné výhledy. Z hradní plošiny i od kostela sv. Jana vidíme do kaňonu Berounky a na protilehlé kopce, dole pod námi strmě spadají k železniční trati vápencové skály.
Do podzemí za krápníky
V Českém krasu existuje spousta podzemních prostor, ale jen jeden jeskynní systém je zpřístupněn veřejnosti: asi šest kilometrů jižně od Berouna najdeme Koněpruské jeskyně. Zaujmou krápníkovou výzdobou, kosterními pozůstatky živočichů a pravěkých lidí i faktem, že v 15. století prokazatelně sloužily jako penězokazecká dílna. V moderní době byly ovšem jeskyně objeveny teprve roku 1950 při těžbě vápence v blízkém lomu.
Po absolvování prohlídky, která trvá asi hodinu a musíme během ní zdolat na pět set schodů, lze doporučit krátký pěší exkurz do okolí. Nebude to sice vždy oku lahodící podívaná, zato poučení nasbíráme kolem jeskyní více než dost. Vápencový masiv Zlatého koně (476 m), v jehož nitru se jeskynní labyrint ukrývá, je totiž tvořen velmi čistými, takzvanými koněpruskými vápenci. Tato cenná stavební a chemická surovina se tu již po desítky let těží v povrchových lomech. Při procházce kolem jeskyní dojdeme jak do lomů už opuštěných (jen pár set metrů od vstupu je Houbův lom, z něhož byly jeskyně objeveny), tak budeme konfrontováni se stále probíhající těžbou v blízkém velkolomu Čertovy schody. Hluk a prach prozrazují, že na hranici mezi ochranou přírody a průmyslovým využitím krajiny tu něco nehraje - zvlášť pokud si uvědomíme, že toto území patří v celostátním měřítku k přírodovědně nejcennějším.
Jen kousek vedle se rozkládá národní přírodní památka Kotýz - dominantní vápencový útes s přirozeným skalním mostem (Jelínkův most) a takzvanou Axamitovou bránou, útvarem vzniklým zřícením stropu velké jeskyně. Celé území kolem Koněpruských jeskyní je velmi bohaté na fosilie, kosterní pozůstatky vyhynulých savců i archeologické nálezy. Za dobrého počasí si tady užijeme i dalekých vyhlídek, ta nejlepší je z vrcholu Zlatého koně. n
AUTOR: ŠTĚPÁN VÍTEK
Jak se tam dostat
Vyberete-li si jako základnu pro pěší výlet Svatého Jana pod Skalou, budete to mít autem z okraje Prahy zhruba 20 km. Vyjedete po dálnici D5 a brzy odbočíte do obce Loděnice, odkud zamíříte do Svatého Jana. Odtud lze autem pokračovat na Karlštejn (10 km). Pokud dáte přednost vlaku, můžete cestovat třeba z Prahy hlavního nádraží do Karlštejna, jízda trvá 42 minut.
Kde se ubytovat
V Dobřichovicích, výhodně položeném městečku na železniční trati z Prahy, můžete zkusit Pension u Tuláka. Dvoulůžkový pokoj přijde na 800 Kč, v objektu je i nekuřácká restaurace. www.dobrichovice.cz
Podobné ceny najdeme také v hotelu Obecná škola ve Svatém Janu pod Skalou. Objekt bývalé školy začal sloužit jako restaurace a nově zde i ubytovávají. Otvírací dobu je dobré ověřit na www.svatyjan.cz.
Kdo se neobejde bez městského prostředí, tomu poslouží několik hotelů v Berouně. Na špici žebříčku stojí čtyřhvězdičkový Best Western Hotel Grand hned vedle náměstí (ceny od 1400 Kč). www.grandberoun.cz
Informace
www.ceskykras.ochranaprirody.cz (stránky Správy CHKO Český kras)
www.hradkarlstejn.cz (praktické informace potřebné k návštěvě Karlštejna, v několika jazycích)
jeskyne.cesky-kras.cz (Koněpruské jeskyně)
www.svatyjan.cz (Svatý Jan pod Skalou - stránky v devíti jazycích včetně esperanta)
www.idos.cz (vlaky a autobusy v Česku)
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
