Nechceme výsypky, ale hezkou krajinu
Ústecký kraj prošel za posledních dvacet let obrovskou změnou. "Změnila se
města, životní styl lidí, pracovní trh - stejně jako v celé zemi. Ale jedna
změna je tady přece jen výraznější než ty druhé - zásadní zlepšení životního
prostředí," říká hejtman Jiří Šulc.
Ústecký kraj prošel za posledních dvacet let obrovskou změnou. "Změnila se města, životní styl lidí, pracovní trh - stejně jako v celé zemi. Ale jedna změna je tady přece jen výraznější než ty druhé - zásadní zlepšení životního prostředí," říká hejtman Jiří Šulc.
HN: Ústecko je v představě většiny lidí spojováno právě se zničeným životním prostředím. Chcete říct, že to už neplatí?
Je pravda, že jsme na tom stále o něco hůř než ostatní oblasti republiky. Ale už dávno nepatříme mezi nejšpinavější místa planety, jako tomu bylo na konci osmdesátých let.
Investiční boom nekončí
HN: Na přelomu tisíciletí zažíval kraj obrovský boom v přílivu investorů. Trvá jejich zájem?
I v současnosti je stále velký. Podle agentury CzechInvest byl Ústecký kraj loni vůbec nejúspěšnějším regionem z hlediska přílivu nových investic. Přišlo sem víc než 30 zahraničních i domácích investorů, proinvestovali zde přes 20 miliard korun.
V Ústeckém kraji vzniklo v posledních letech několik průmyslových zón, naší hlavní strategickou oblastí je průmyslová zóna Triangle u Žatce, kde již dnes pracuje přes tři tisíce zaměstnanců v moderních provozech na výrobu LCD televizorů. Za několik let by zde mohlo pracovat zhruba 10 tisíc lidí, a to nejenom ve výrobě, ale i ve službách.
HN: Mění se v poslední době nějak požadavky investorů?
Hlavní požadavky, tedy dostatek kvalifikované pracovní síly, dobré spojení na západní trhy a kompletní připravenost zóny se příliš nemění. Podle mého názoru však bude do budoucna mít stále větší vliv dostatek kvalitních a kvalifikovaných zaměstnanců.
HN: Co zahraniční investice do nových továren přinesly dobrého a jaké naopak způsobily problémy?
Snažíme se do Ústeckého kraje přilákat především společnosti, jejichž výroba nebude zatěžovat životní prostředí. S každou novou investicí v našem kraji klesá počet nezaměstnaných a zvyšuje se životní úroveň. Ale přirozeně je potřeba počítat s tím, že bude v kraji narůstat třeba kamionová doprava. Řešením je urychlené dokončení klíčových dopravních tepen směrem na Prahu a Německo, zejména dálnice D8 a rychlostní silnice R7.
HN: Některé firmy si navzájem přetahují zaměstnance, protože kvalifikovaných lidí je nedostatek. Co s tím kraj může dělat a dělá?
Za prvé je třeba říct, že na úřadech práce je stále ještě nahlášeno skoro padesát tisíc lidí, kteří shánějí práci. Ústecký kraj ale dělá konkrétní kroky - podporujeme zaměstnavatele v oblasti rekvalifikací. Ale zaměřujeme se hlavně na oblast školství, kde jsme měli určité rezervy v kvalitě absolventů.
HN: Co přesně ve školství měníte nebo na co tlačíte?
Mám dva konkrétní příklady. Loni jsme o prázdninách spustili pilotní projekt doučování matematiky a fyziky pro absolventy středních škol, kteří se přihlásili ke studiu na technických vysokých školách. Cílem bylo lépe je připravit na zvládnutí prvních dvou ročníků. Šlo o velmi úspěšný projekt, a proto letos plánujeme jeho rozšíření. Vysokoškolským studentům rovněž nabízíme stipendium - za předpokladu velmi dobrých studijních výsledků a pokud se zaváží pracovat po studiích tady. V současné době pobírá toto stipendium zhruba 400 studentů. Podobná stipendia začínají používat i někteří velcí zaměstnavatelé.
Chceme, aby školství vyhovovalo potřebám firem
HN: Vy máte vliv hlavně na střední školy, které kraj zřizuje. Co děláte pro to, aby neprodukovaly jen další klienty úřadů práce?
Podporujeme zejména investice do modernizace a do budování pracovišť pro odborné vzdělávání a celoživotní učení. Jako příklad lze uvést projekt Výukového a tréninkového centra Ústeckého kraje (pracovně mu říkáme Polygon) realizovaný SŠT Most Velebudice nebo další podobná zařízení ve Varnsdorfu, Chomutově a v dalších místech kraje. Školy na základě partnerských smluv se zaměstnavateli reagují na potřeby trhu práce a do svých vzdělávacích programů zapracovávají požadavky konkrétních zaměstnavatelů.
HN: Jak se změnily za poslední roky podmínky pro podnikání v kraji?
Podnikatelské prostředí výrazně ovlivňuje zejména příchod nových investorů nejen z Evropy, ale z celého světa. Vytvářejí příležitosti pro inženýrské a stavební společnosti při stavbách, následně potřebují zajistit subdodávky. Zaměstnanci si díky nim také více vydělají a své peníze mohou utratit za služby, zboží či kulturu. Což také pomáhá místnímu podnikání.
HN: Zahraniční investoři dostávají řadu investičních pobídek. Nezapomnělo se s nimi na české firmy?
Investiční pobídky v časech dvacetiprocentní nezaměstnanosti měly své opodstatnění. Dnes je mohou získat i domácí investoři, to zaprvé. Za druhé, pro některé jsou investiční pobídky jedním z hlavních kritérií při rozhodování a umístění investic. Dalším aspektem je, že investiční pobídky většinou směřovaly do vyspělých technologií, které historicky v našem kraji nemají zatím tradici.
HN: Jak konkrétně podporuje podnikání Ústecký kraj?
Snažíme se především o to, aby se co nejvíce zjednodušily administrativní, daňové a právní záležitosti spojené s podnikáním. V tomto směru však máme omezené možnosti.
Limity musí vyřešit vláda, nikoliv rada kraje
HN: Váš kraj je spojený s otázkou územních limitů těžby uhlí. Proč si politici krajské samosprávy tento problém přehazují s ministerstvy a nemají k němu jasné stanovisko?
Na to je jednoduchá odpověď. Limity byly stanoveny usnesením vlády. Je snad rada kraje vládou? Ani v horním zákoně nemá kraj žádné pravomoci. Je totiž z doby, kdy kraje ani neexistovaly. Jediná možnost se nachází v oblasti územního plánování. Krajské zastupitelstvo uložilo zpracovateli územního plánu respektovat limity stanovené vládou. Ke schválení územního plánu je potřeba souhlasu i státních institucí, přičemž mezi ministerstvy průmyslu a životního prostředí existuje zásadní rozpor.
HN: Jak se k limitům staví většina místních lidí?
Při mých cestách po kraji a diskusích s občany se drtivá většina Severočechů přiklání k postupně utlumované těžbě uhlí. Ovšem za podmínky dostavby jaderné elektrárny v Temelíně. O jaderné energii však zase nechce slyšet část politiků. Ale pokud nechceme místo žárovky svítit loučí a místo elektromotorů používat parostroje, musíme se s těžbou hnědého uhlí smířit. Tímto prizmatem je, bohužel, potřeba se dívat i na limity. My můžeme problematiku limitů vyřešit odpisy zásob a tvářit se, že problém je vyřešen, jako by uhlí neexistovalo. Tím ale uhlí za limity nezmizí a za nějakých sto let či méně už fakt, že pradědečkové před sto lety uhlí odepsali, nikoho zajímat nemusí.
HN: Navrhujete změnu Horního zákona. Proč?
Těžba je skutečnost, kterou musíme pár desetiletí přijmout. Zároveň to ale neznamená, že se musíme smířit i se všemi dopady, které s sebou přináší. Navrhuji proto zvýšit poplatky, které těžařské firmy odvádějí za vytěžený materiál. Získané peníze by pak šly nejen na rekultivace jako dosud. Ale i na revitalizaci a resocializaci krajiny.
HN: Co z toho bude mít sám kraj?
Rozloha území dotčeného těžbou je tady neuvěřitelných 486 km2. Dovede si to někdo, kdo tu nežije, vůbec představit? Místo výsypek geometricky osázených stromky, kde nepotkáte živou duši, chceme mít kulturní krajinu, kde žije člověk.
Jiří Šulc (49)
Narodil se v Mostě. Po maturitě na kadaňské stavební průmyslovce absolvoval obor Pozemní stavby na ČVUT v Praze. Kariéru začínal u Investorsko-inženýrské organizace v Mostě, později působil jako soukromý autorizovaný inženýr. V roce 1991 vstoupil do ODS, později byl zvolen starostou města Mostu, od roku 2001 je hejtmanem Ústeckého kraje. Rád jezdí na kole, sbírá archivní vína. Je podruhé ženatý, má tři děti.
HN: Ústecko je v představě většiny lidí spojováno právě se zničeným životním prostředím. Chcete říct, že to už neplatí?
Je pravda, že jsme na tom stále o něco hůř než ostatní oblasti republiky. Ale už dávno nepatříme mezi nejšpinavější místa planety, jako tomu bylo na konci osmdesátých let.
Investiční boom nekončí
HN: Na přelomu tisíciletí zažíval kraj obrovský boom v přílivu investorů. Trvá jejich zájem?
I v současnosti je stále velký. Podle agentury CzechInvest byl Ústecký kraj loni vůbec nejúspěšnějším regionem z hlediska přílivu nových investic. Přišlo sem víc než 30 zahraničních i domácích investorů, proinvestovali zde přes 20 miliard korun.
V Ústeckém kraji vzniklo v posledních letech několik průmyslových zón, naší hlavní strategickou oblastí je průmyslová zóna Triangle u Žatce, kde již dnes pracuje přes tři tisíce zaměstnanců v moderních provozech na výrobu LCD televizorů. Za několik let by zde mohlo pracovat zhruba 10 tisíc lidí, a to nejenom ve výrobě, ale i ve službách.
HN: Mění se v poslední době nějak požadavky investorů?
Hlavní požadavky, tedy dostatek kvalifikované pracovní síly, dobré spojení na západní trhy a kompletní připravenost zóny se příliš nemění. Podle mého názoru však bude do budoucna mít stále větší vliv dostatek kvalitních a kvalifikovaných zaměstnanců.
HN: Co zahraniční investice do nových továren přinesly dobrého a jaké naopak způsobily problémy?
Snažíme se do Ústeckého kraje přilákat především společnosti, jejichž výroba nebude zatěžovat životní prostředí. S každou novou investicí v našem kraji klesá počet nezaměstnaných a zvyšuje se životní úroveň. Ale přirozeně je potřeba počítat s tím, že bude v kraji narůstat třeba kamionová doprava. Řešením je urychlené dokončení klíčových dopravních tepen směrem na Prahu a Německo, zejména dálnice D8 a rychlostní silnice R7.
HN: Některé firmy si navzájem přetahují zaměstnance, protože kvalifikovaných lidí je nedostatek. Co s tím kraj může dělat a dělá?
Za prvé je třeba říct, že na úřadech práce je stále ještě nahlášeno skoro padesát tisíc lidí, kteří shánějí práci. Ústecký kraj ale dělá konkrétní kroky - podporujeme zaměstnavatele v oblasti rekvalifikací. Ale zaměřujeme se hlavně na oblast školství, kde jsme měli určité rezervy v kvalitě absolventů.
HN: Co přesně ve školství měníte nebo na co tlačíte?
Mám dva konkrétní příklady. Loni jsme o prázdninách spustili pilotní projekt doučování matematiky a fyziky pro absolventy středních škol, kteří se přihlásili ke studiu na technických vysokých školách. Cílem bylo lépe je připravit na zvládnutí prvních dvou ročníků. Šlo o velmi úspěšný projekt, a proto letos plánujeme jeho rozšíření. Vysokoškolským studentům rovněž nabízíme stipendium - za předpokladu velmi dobrých studijních výsledků a pokud se zaváží pracovat po studiích tady. V současné době pobírá toto stipendium zhruba 400 studentů. Podobná stipendia začínají používat i někteří velcí zaměstnavatelé.
Chceme, aby školství vyhovovalo potřebám firem
HN: Vy máte vliv hlavně na střední školy, které kraj zřizuje. Co děláte pro to, aby neprodukovaly jen další klienty úřadů práce?
Podporujeme zejména investice do modernizace a do budování pracovišť pro odborné vzdělávání a celoživotní učení. Jako příklad lze uvést projekt Výukového a tréninkového centra Ústeckého kraje (pracovně mu říkáme Polygon) realizovaný SŠT Most Velebudice nebo další podobná zařízení ve Varnsdorfu, Chomutově a v dalších místech kraje. Školy na základě partnerských smluv se zaměstnavateli reagují na potřeby trhu práce a do svých vzdělávacích programů zapracovávají požadavky konkrétních zaměstnavatelů.
HN: Jak se změnily za poslední roky podmínky pro podnikání v kraji?
Podnikatelské prostředí výrazně ovlivňuje zejména příchod nových investorů nejen z Evropy, ale z celého světa. Vytvářejí příležitosti pro inženýrské a stavební společnosti při stavbách, následně potřebují zajistit subdodávky. Zaměstnanci si díky nim také více vydělají a své peníze mohou utratit za služby, zboží či kulturu. Což také pomáhá místnímu podnikání.
HN: Zahraniční investoři dostávají řadu investičních pobídek. Nezapomnělo se s nimi na české firmy?
Investiční pobídky v časech dvacetiprocentní nezaměstnanosti měly své opodstatnění. Dnes je mohou získat i domácí investoři, to zaprvé. Za druhé, pro některé jsou investiční pobídky jedním z hlavních kritérií při rozhodování a umístění investic. Dalším aspektem je, že investiční pobídky většinou směřovaly do vyspělých technologií, které historicky v našem kraji nemají zatím tradici.
HN: Jak konkrétně podporuje podnikání Ústecký kraj?
Snažíme se především o to, aby se co nejvíce zjednodušily administrativní, daňové a právní záležitosti spojené s podnikáním. V tomto směru však máme omezené možnosti.
Limity musí vyřešit vláda, nikoliv rada kraje
HN: Váš kraj je spojený s otázkou územních limitů těžby uhlí. Proč si politici krajské samosprávy tento problém přehazují s ministerstvy a nemají k němu jasné stanovisko?
Na to je jednoduchá odpověď. Limity byly stanoveny usnesením vlády. Je snad rada kraje vládou? Ani v horním zákoně nemá kraj žádné pravomoci. Je totiž z doby, kdy kraje ani neexistovaly. Jediná možnost se nachází v oblasti územního plánování. Krajské zastupitelstvo uložilo zpracovateli územního plánu respektovat limity stanovené vládou. Ke schválení územního plánu je potřeba souhlasu i státních institucí, přičemž mezi ministerstvy průmyslu a životního prostředí existuje zásadní rozpor.
HN: Jak se k limitům staví většina místních lidí?
Při mých cestách po kraji a diskusích s občany se drtivá většina Severočechů přiklání k postupně utlumované těžbě uhlí. Ovšem za podmínky dostavby jaderné elektrárny v Temelíně. O jaderné energii však zase nechce slyšet část politiků. Ale pokud nechceme místo žárovky svítit loučí a místo elektromotorů používat parostroje, musíme se s těžbou hnědého uhlí smířit. Tímto prizmatem je, bohužel, potřeba se dívat i na limity. My můžeme problematiku limitů vyřešit odpisy zásob a tvářit se, že problém je vyřešen, jako by uhlí neexistovalo. Tím ale uhlí za limity nezmizí a za nějakých sto let či méně už fakt, že pradědečkové před sto lety uhlí odepsali, nikoho zajímat nemusí.
HN: Navrhujete změnu Horního zákona. Proč?
Těžba je skutečnost, kterou musíme pár desetiletí přijmout. Zároveň to ale neznamená, že se musíme smířit i se všemi dopady, které s sebou přináší. Navrhuji proto zvýšit poplatky, které těžařské firmy odvádějí za vytěžený materiál. Získané peníze by pak šly nejen na rekultivace jako dosud. Ale i na revitalizaci a resocializaci krajiny.
HN: Co z toho bude mít sám kraj?
Rozloha území dotčeného těžbou je tady neuvěřitelných 486 km2. Dovede si to někdo, kdo tu nežije, vůbec představit? Místo výsypek geometricky osázených stromky, kde nepotkáte živou duši, chceme mít kulturní krajinu, kde žije člověk.
Jiří Šulc (49)
Narodil se v Mostě. Po maturitě na kadaňské stavební průmyslovce absolvoval obor Pozemní stavby na ČVUT v Praze. Kariéru začínal u Investorsko-inženýrské organizace v Mostě, později působil jako soukromý autorizovaný inženýr. V roce 1991 vstoupil do ODS, později byl zvolen starostou města Mostu, od roku 2001 je hejtmanem Ústeckého kraje. Rád jezdí na kole, sbírá archivní vína. Je podruhé ženatý, má tři děti.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích
