Češi přichází na chuť šnekům
Až si bude pařížská knihovnice Cecile pochutnávat na tradiční francouzské
delikatese - šnecích po burgundsku, možná bude na talíři ležící ulita pocházet z
české louky. Češi totiž do země Galského kohouta vyváží ročně okolo pěti set tun
šnečího masa. To je však pouhých pět procent celkové spotřeby hlemýžďů ve
Francii.
Až si bude pařížská knihovnice Cecile pochutnávat na tradiční francouzské delikatese - šnecích po burgundsku, možná bude na talíři ležící ulita pocházet z české louky. Češi totiž do země Galského kohouta vyváží ročně okolo pěti set tun šnečího masa. To je však pouhých pět procent celkové spotřeby hlemýžďů ve Francii.
Šnečí maso vyvážené z tuzemska pochází až na výjimky z volné přírody. Farem na jejich pěstování je v Česku minimum. Kvalita se liší nejen u jednotlivých druhů šneků. Jejich výkupci kromě toho mají sice největší zájem o hlemýždě zahradního, který podle nich představuje dobrý standard. Odborníci však sbírané šneky nepovažují za dobrou volbu.
"Šneci z volné přírody se nedají uvařit úplně doměkka kvůli svému stáří. Stářím je rovněž negativně ovlivněna jejich chuť," tvrdí Dorota Součková, majitelka brněnské firmy Snailex Plus, která provozuje šnečí farmu. Zatímco na šnečích farmách se hlemýžď dožívá v průměru pěti měsíců, v přírodě žijící šneci dosahují zpravidla okolo pěti až osmi let stáří.
I tak se dobře prodávají. Některé obce v Česku dokonce už sběr šneků zakázaly. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny však sběr v přírodě jejich stavy neohrožuje - hlavně proto, že výkupní velikost musí dosáhnout tří centimetrů. Pokud se stavy hlemýžďů sníží, sběr se přestává vyplácet a populace se přirozeně obnoví.
Netradiční chuť šnečího masa už objevují i Češi. Podle údajů firmy Snailex Plus snědí domácí konzumenti okolo deseti tun šneků za rok, spotřeba však prý stále stoupá. Tento trend potvrzuje i Ondřej Vyhnálek z firmy Helix - Liberec, která šneky vyváží a také dodává do tuzemských velkoobchodů.
"Lidé už začínají zkoušet něco jiného, než je řízek nebo vepřová kýta," tvrdí Vyhnálek. Podle něj se tuzemská spotřeba šnečího masa, které je velmi výživné a navíc obsahuje jen 0,8 procenta tuku, zvýšila o třetinu. V porovnání s vývozem je však stále mizivá.
Šnečí maso vyvážené z tuzemska pochází až na výjimky z volné přírody. Farem na jejich pěstování je v Česku minimum. Kvalita se liší nejen u jednotlivých druhů šneků. Jejich výkupci kromě toho mají sice největší zájem o hlemýždě zahradního, který podle nich představuje dobrý standard. Odborníci však sbírané šneky nepovažují za dobrou volbu.
"Šneci z volné přírody se nedají uvařit úplně doměkka kvůli svému stáří. Stářím je rovněž negativně ovlivněna jejich chuť," tvrdí Dorota Součková, majitelka brněnské firmy Snailex Plus, která provozuje šnečí farmu. Zatímco na šnečích farmách se hlemýžď dožívá v průměru pěti měsíců, v přírodě žijící šneci dosahují zpravidla okolo pěti až osmi let stáří.
I tak se dobře prodávají. Některé obce v Česku dokonce už sběr šneků zakázaly. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny však sběr v přírodě jejich stavy neohrožuje - hlavně proto, že výkupní velikost musí dosáhnout tří centimetrů. Pokud se stavy hlemýžďů sníží, sběr se přestává vyplácet a populace se přirozeně obnoví.
Netradiční chuť šnečího masa už objevují i Češi. Podle údajů firmy Snailex Plus snědí domácí konzumenti okolo deseti tun šneků za rok, spotřeba však prý stále stoupá. Tento trend potvrzuje i Ondřej Vyhnálek z firmy Helix - Liberec, která šneky vyváží a také dodává do tuzemských velkoobchodů.
"Lidé už začínají zkoušet něco jiného, než je řízek nebo vepřová kýta," tvrdí Vyhnálek. Podle něj se tuzemská spotřeba šnečího masa, které je velmi výživné a navíc obsahuje jen 0,8 procenta tuku, zvýšila o třetinu. V porovnání s vývozem je však stále mizivá.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích