Čtvrtek, 28. března 2024

Nepál nejsou jen osmitisícovky

Nepál nejsou jen osmitisícovky
Nepálské království na střeše světa, to nejsou jen osmitisícovky a plahočení se v řídkém vzduchu kolem nich. I bez vysokohorského trekingu lze Nepál poznat jako zemi s jedinečnou kulturou, historií, přírodou a vstřícnými tolerantními náboženstvími.

Hlavní město nepálského království se dnes skládá ze tří kdysi samostatných královských měst: Káthmándú, Pátan a Bhaktapur.

Vnitřní Káthmándú má dvě srdce: náměstí Durbar a Thamel. Durbar Square je zaplněné palácovými stavbami, chrámy, sochami, modlitebními místy. Doslova tudy teče věčná řeka života a historie je zde protknutá náboženstvím a osudy místních lidí. Většina staveb pochází ze 17. století, ale jsou zde i stúpy zhotovené v období mezí 12. až 18. stoletím. Řadu z nich už poničila zemětřesení a znečištění města. Úřady sem už pro cizince zavedly vstupné, ale nijak vysoké.

Bhaktapur si zachoval půvabný středověký ráz. V paláci Kumárí Bahal, postaveném v letech 1760 až 1762 a vyzdobeném skvostnými řezbami, sídlí živá bohyně Kumárí. Nejsvětějšími chrámy hinduistů jsou Pašupatináth u svaté řeky Bágmatí, Bódnáth je středisko svatého tibetského buddhismu. Všude v údolí jsou další velmi uctívané chrámy. Náboženství zaujímá v každodenním životě lidí Nepálu velmi důležité místo.

Thamel je čtvrť turistů, ať to zní, jak chce. Je tu přehršel hotýlků všech kategorií. Spousta milých levných vyvařoven, krámků se vším. Obchodníci s lehkými drogami tu nečekají, ani až se setmí. Skutečný matador nepálských dobrodružství dokonce přiletí do Káthmándú jen v sandálech a kompletní materiál i na náročnou expedici nakoupí na místě. A za třeba i třetinové ceny.

Nepál je zároveň i vodácký ráj. Kde jinde můžete vyrazit na vícedenní sjezd řeky daleko od civilizace, obklopeni divočinou se zasněženými vrcholy velehor na obzoru, plavit se úchvatnými kaňony po čisté, teplé vodě, večer tábořit na písečných plážích, vychutnávat si třicetistupňové teploty a při setkáních s místními obyvateli poznat originální kulturu?

Během jediného týdne tu lze obdivovat krásy nejvyšších velehor světa, pokochat se pohledem na rododendronový prales, pozorovat tlupy opic drancujících v korunách stromů a vodní bůvoly v řece. Plavbu ukončit v subtropickém pralese, kde žijí divocí sloni, nosorožci a občas je k vidění i vzácný bengálský tygr? Kde jinde na světě tohle jde?

I maoisté jsou součástí už zažitého nepálského folkloru. Jsou daleko a zároveň blízko. Na nejrušnějších trekařských trasách se stávalo - a zřejmě se to ještě stávat bude - že turisty zastaví nenápadná místní žena a slušnou angličtinou je požádá o zaplacení turistického poplatku. Kdo neví, o co jde, bude se hájit, že on už přece jednou úřadům zaplatil. Ale to bylo vládním úřadům, které na to nemají právo, toto je území kontrolované organizací maoistů, odvětí slušně žena. Nedaleko obvykle zároveň bude postávat malá skupinka mužů, z nichž alespoň jeden bude mít samopal. A turisté platí. Nijak moc. Maoisté v Nepálu dosud žádného turistu ani nezabili, ani vážně nezranili. Jinak bohužel mají ve více než 10 let trvajícím povstání na svědomí asi 13 tisíc lidských životů. n

AUTOR: Jan Rýdl

Očkovat, nebo neočkovat? Jíst, nebo nejíst?

Ministerstvo zahraničních věcí na svých oficiálních stránkách radí: Vzhledem k nestabilní bezpečnostní situaci v Nepálu doporučuje MZ ČR občanům ČR zvážit svoji případnou cestu do země. Jde ale jen o alibi státních úřadů, Nepál je kultivovaný a pro návštěvu běžného turisty bezpečný a stabilní až dost.

Obava z nakažlivých nemocí je na místě. Ovšem jen pokud míříme do naprosto odlehlých a civilizací zcela nedotčených oblastí. Ne každé kousnutí komára nebo přisátí pijavice musí skončit dlouhými měsíci v nemocnici. Pokud se chystáme navštívit některou z běžných turistických částí země, pak zvláštní očkování není vůbec nutné. Na místě je mít s sebou léky proti teplotě, angíně, bolesti a průjmu.

Samostatnou kapitolou - jako ostatně v celé Asii - je jídlo. I v Nepálu platí zásada nejíst ovoce nebo zeleninu, kterou jsme si sami neoloupali. Naprosto tabu je led do nápojů a zeleninové saláty omývané místní vodou. K pití samozřejmě balenou vodu nebo v horách čaj. A co jíst? Cokoliv, co prošlo vařicí vodou nebo pánví. Vzhledem k chybějící elektrifikaci výš v horách, a tudíž absenci lednic v horských nocovnách a vyvařovnách, není objednávka bifteku zrovna rozumné rozhodnutí. Těch pár dní lze na rýži (národní klasika je Dhal Bath - rýže, restované brambory se zeleninou a čočková zálivka) a těstovinách (lahůdkou jsou plněné Mo-Mo) na všechny možné způsoby docela dobře přečkat.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů