Včely jsou skvělý dar přírody lidem, říká včelař

 
Dvaadevadesátiletý František Doležel je nestorem včelařů v našem regionu, chovu miniaturních pracantů se věnuje bezmála čtyři desítky let. Před dvěma lety se mu dostalo význačného ocenění v podobě titulu Vzorný včelařský pracovník. O problémech a radostech včelaření tedy ví víc, než kdokoli jiný. Nemalou zásluhu na tom má zajisté i skutečnost, že je povoláním veterinární lékař.

šina lidí si s pojmem včela spojí med a žihadla. Co pod ním vidíte vy?

Včely jsou úžasný dar přírody lidstvu. Přinášejí nám nejen onen zmíněný med, ale také mateří kašičku, vosk, propolis, a v neposlední řadě i onen jed, který je ve skutečnosti velmi cennou surovinou pro výrobu léčiv.

v včel je náročný, i když opomineme ona žihadla. Co k němu všechno patří?

V první řadě jsou to včelí příbytky, neboli úly. Rozlišujeme jich několik druhů, od zadováků přes stropováky po univerzální, úly vhodné do kočovných vozů. Když k tomu přidáme další potřebné vybavení a pochopitelně včelstva, dostáváme se k desítkám tisíc korun. Také nesmíme zapomínat na léčiva, cukr na přikrmování a samozřejmě hodiny a hodiny práce například při čištění nebo zazimování úlů.

ý je vlastně život včely?

Když se včela vylíhne, zůstává první čtyři dny v úlu a stará se o kukly a matku. Osm dalších dnů svého života létá a mapuje si terén. Mladé včelky, kterým se říká létavky, se tak učí orientaci. Od starých se poznají snadno, jsou našedlé a chlupaté. Až časem mění barvu na černou. Pak už je čeká jen osud dělnic. Jsou to krátkodobě žijící tvorové, délka jejich života záleží na tom, jak pracují. Nejdéle žijí podzimní, ty vydrží až do začátku dubna, letní žijí asi třicet dnů. Trubec má ve včelstvu jediný úkol, oplodnit královnu. Pak se ho včely co by příživníka nekompromisně zbaví, trubec vyhnaný z úlu přežije jen několik málo hodin. Nejlépe je na tom včelí královna, ta se dožije i dvou roků.

Velice často jsme svědky rojení včel. To si užívají zejména hasiči.

Včely se rojí, když se v úlu narodí druhá královna. Je to jako v rodině, mladí se nesnesou se starými a jedna z nich musí vyklidit pole. Obvykle to bývá ta starší a moudřejší, která sebou vezme i část včel. Bohužel, pokud se je včelaři nepodaří chytit, jsou odsouzeny k záhubě. I když je hasiči odchytí, žádný včelař si je k dalšímu chovu nevezme ze strachu před zavlečení nějaké nákazy.

A co ony štípance, jsou včely nebezpečné?

Včelaře poznají a nechají jej. Obvykle ale nenapadnou samy o sobě nikoho. Než jdete k úlu, musíte být naprosto klidní, stejně klidné musí být i vaše pohyby. Pokud máváte rukama a utíkáte, žihadlo vás nemine. Můžete si ale vzít patřičnou výstroj, kuklu a rukavice doplnit kouřem. Jemným a chladným, jaký dodá troud ze starých vykotlaných stromů.

Někdy se ale žihadlu neubráním ani já. To když kvetou akáty a lípy a také před bouřkou. Reagují na změnu počasí jako barometr.

Zdá se, že právě kvůli své dobré obranyschopnosti včelám mnoho nebezpečí v životě nehrozí.

To je opravdu jen zdání. V první řadě je problémem současné klima. Podívejte se na Jeseníky, Šumavu. Umírají jehličnany i listnáče a včely tak mají stále méně pastvy.
Druhým problémem jsou nákazy, což je nejhorší, co může včelaře postihnout. Zejména virová onemocnění, z nichž některá jsou přenosná na člověka. Léčba je o to horší, že léky, které zabírají, se mohou v podobě medu dostat zpět do lidského organismu, kde naopak mohou působit škodlivě. Při nejhorších variantách onemocnění je nutno včelstvo zlikvidovat úplně.
No a do třetice je to nedostatek zájemců z řad mladé generace. Nikdo totiž děti ke včelařině nevede. Kdysi měl každý pan řídící na zahradě včely. Vodil tam děti a ukazoval jim, jak se s nimi pracuje. Dnes mají mladí bohužel jiné zájmy.

Znamená to tedy, že se včelám věnují jen senioři?

Průměrný věk včelařů se pohybuje kolem šedesáti let. Ubývá jich také proto, že včelařina je finančně poměrně drahá záliba. Pokud včelstvo onemocní virózou a musí se zlikvidovat, tihle lidé už na obnovu chovu rezignují. Nemají na to fyzicky ani finančně.
A já osobně o žádném kroužku mladých včelařů nevím, za to vím od kamarádů, že za nimi mnoho zájemců o včelaření nechodí. Doufám ale, že nadšenci jako já se ze světa nevytratí. To by totiž byl konec včel, které by z naší přírody postupně zmizely. Je to paradoxní, ale bez pomoci člověka by nedokázaly přežít. A to by byla nenapravitelná škoda.

http://www.venusanka.cz