Seznam Světového dědictví UNESCO se letos rozrostl o 27 nových památek.
Památky v ohrožení
Jsou mezi nimi města, národní parky i archeologická naleziště. Obohatily listinu, na které je dnes 878 míst. Kolik z nich se ale skutečně podaří zachránit? Většina důkazů podávajících svědectví o rozmanitosti přírodního bohatství i lidské kultury je totiž ohrožena.
Výbor Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) letos zasedal po dvaatřicáté. Setkání komisařů se konalo 2. až 10. července v kanadském Québeku, hlavním městě stejnojmenné frankofonní provincie. Mezi 47 kandidujícími objekty na zápis do první ligy památek byl i jeden zástupce Česka - moravské Luhačovice se svým souborem staveb architekta Dušana Jurkoviče. Bohužel neuspěly.
Oslavovat mohli naopak na Slovensku. Na seznamu světového kulturního dědictví nově figurují dřevěné kostelíky ze 16. až 18. století, které stojí na východě země v oblasti Karpat. Spokojena může být také například Saúdská Arábie nebo tichomořský stát Vanuatu, které se na soupis dostaly poprvé. (Přehled všech nově zapsaných památek na seznamu UNESCO najdete na stranách 8 - 11).
Důvod k radosti mají ale všechny země, jejichž památky nebo přírodní lokality jsou úředně a hlavně mezinárodně uznány za součást světového kulturního a přírodního dědictví. Pohybovat se v jakési "kulturní a přírodní elitě světa" je vysoce prestižní záležitost, asi jako postoupit za národní tým na olympiádu a odvézt si jednu z medailí.
Požehnání, nebo zhouba?
Kromě prestiže znamená úspěch v této celosvětové "loterii" často i nezanedbatelné zvýšení příjmů plynoucích do obecní kasy. Celkem nenápadný kruh s čtverečkem uprostřed,
který památky UNESCO označuje, funguje totiž podobně jako marketingová značka garantující kvalitu a unikátnost.
Města, ostrovy, deštné pralesy, národní parky, ale i železnice, kanály, útesy, jeskyně nebo vinohrady s logem přitahují cestovatele a turisty jako magnet. Dobrým příkladem je Český Krumlov, který byl kdysi mimo zájem japonských turistů. Po zařazení na soupis UNESCO v roce 1992 se stal jednou z jejich nejvyhledávanějších destinací.
Na druhou stranu, právě masová turistika je po globálním oteplování jednou z hlavních příčin ničení výjimečných památek. Vzrůstající počet turistů je tak například vedle imigrantů z jihoamerického Ekvádoru a rybolovu hlavní příčinou ohrožení unikátního přírodního bohatství na souostroví Galapágy.
Jedním z neblaze proslulých případů chátrání v důsledku masového turismu je také Rapa Nui neboli Velikonoční ostrov. Na seznam UNESCO byl zapsán v roce 1995. Skalnatý kousek pevniny v jižním Tichém oceánu je natolik izolovaný, že mu místní přezdívají Pupek světa.
Ostrov se čtyřmi tisícovkami obyvatel, vzdálený asi 3600 km západně od kontinentálního Chile, vloni navštívilo 52 tisíc turistů, o pětinu víc než v roce 2006. Od roku 1990 se ale množství turistů zvýšilo až desetinásobně. Přitom ještě do roku 1968 zajišťovala jediné spojení ostrova s okolním světem pouze jednou ročně chilská vojenská loď, dopravující na Rapa Nui zásoby a poštu. Dnes sem letadla společnosti LAN Airlines vozí turisty i dvakrát třikrát za týden.
Nápor cestovatelů tak může ohrozit to, za čím valná většina z nich přijela - gigantické kamenné sochy moai. Na malé ploše lze navštívit celkem 1524 archeologických nalezišť, včetně 887 soch moai, z nichž bylo pět desítek restaurováno. Výjimečnost a krása kamenných obrů bohužel nebrání turistům ve vandalismu. Někteří po pokácených sochách chodí nebo na ně šplhají, jiní je dokonce ničí úmyslně. To byl i případ Fina, který letos v březnu jedné ze soch utrhl ucho. Slavné sochy přitom trpí přirozenou erozí i bez neukázněných návštěvníků. Slunce, vítr, vlnobití a vlhkost - to všechno tajemné kamenné tváře ohrožuje, a postupem času se tak obrušují jejich rysy.
Globální časovaná bomba
Horší než davy neukázněných turistů jsou ale pro památky a přírodní lokality, a to nejen ty zapsané na seznamu UNESCO, důsledky globálního oteplování. Podle zprávy OSN z loňského dubna jsou kvůli změně klimatu ohroženy stovky nejvzácnějších přírodních a historických pamětihodností, mimo jiné i Velký bariérový útes v Austrálii, italské Benátky nebo hora Kilimandžáro v Tanzanii. Zvyšující se hladina moří, sílící hrozba povodní a ubývající biodiverzita by podle této studie mohly mít zhoubný vliv až na 830 památek zapsaných na listině UNESCO, tedy téměř na 95 procent!
Tající ledovce v Himálaji nebo Africe pravděpodobně zapříčiní vymizení vzácných živočišných druhů. Už dnes jsou kvůli tomu v ohrožení mimo jiné místa, kde žije ojedinělý sněžný levhart. Tato středoasijská šelma (v mongolštině irbis) se podle časopisu National Geographic sice vyskytuje na území o rozloze asi 2,5 milionu km2, jež zasahuje do dvanácti států, ovšem její dnešní populace čítá podle odhadů už jen čtyři až sedm tisíc jedinců. Jak se mění rovnováha v ekosystému, ubývá irbisům potrava, na vině jsou také pytláci, kteří je zabíjejí pro jejich kůži, ale i kosti a penisy, jimž se ve východní Asii připisují léčivé schopnosti. Bohužel oblast výskytu irbisů, jež zahrnuje pohoří Himálaj, Karákóram, Hindúkuš, Pamír a Tchien-šan, Altaj nebo pohoří Sajan západně od Bajkalu, je hodně roztříštěná a na její ochranu jde jen málo zdrojů.
Zmiňovaná zpráva OSN také říká, že kvůli globálnímu oteplování je nenávratně zničeno zhruba třicet procent korálových útesů na světě a ze zbývajících je polovina akutně ohrožena. Projevuje se to například tím, že Velký bariérový útes při severovýchodním pobřeží Austrálie, největší korálový útes na světě, se stále více vyběluje. Způsobují to vysoké teploty vody, při nichž řasy, které žijí s koráli v symbióze, korály opouštějí. Ti pak umírají a útesy se drolí.
Horské gorily pláčou
Zda je v případě globálního oteplování na vině člověk, je otázka pro přírodovědce (a politiky). Pokud jde o vandalství, války, pytláctví a další zločiny, není o pachateli-člověku pochyb. Minulé léto někdo zabil sedm vzácných horských goril v Národním parku Virunga v Demokratické republice Kongo. Zvířat, kterých na Zemi zbývá už jen něco málo přes sedm set... Pytláci to zřejmě výjimečně nebyli. Možná soupeřící konžská armáda, hutuské nebo tutsijské milice? Nebo ilegální výrobci dřevěného uhlí či snad civilisté prchající před násilím? V kontrastu s takovými činy sláva nově vyhlášených památek na seznamu UNESCO přece jenom poněkud bledne.
Ozbrojené konflikty k ochraně architektonické či přírodní pokladnice světa nepřispívají. Vojenskými akcemi je ohrožena například také kulturní krajina a archeologické pozůstatky Bamjánského údolí v Afghánistánu. V roce 2001 zde došlo ke zničení obřích Buddhů a část lokality je kvůli rozmístěným nášlapným minám nepřístupná. Stav maleb v jeskyních se tak prudce zhoršuje.
Novodobá výstavba zase ohrožuje opevněnou ázerbájdžánskou metropoli Baku, jež utrpěla vážné škody následkem zemětřesení v roce 2000. Podobně je na tom etiopský národní park Simien, kde v důsledku budování silnic a rychlého růstu populace mizí vzácné druhy savců. Pytláctví a nedostatek odborného řízení jsou pro změnu zkázou pro národní park Comoé v Pobřeží slonoviny nebo Garamba v Demokratické republice Kongo.
Lhostejnost je zkrátka zhoubná stejně, ne-li víc než přírodní katastrofy. Vloni například Kreml zlikvidoval bez jakéhokoli povolení budovy někdejšího sovětského ministerstva obrany na Rudém náměstí v Moskvě, ačkoli památku z 19. století chránily ruské úřady i UNESCO.
Co s tím?
Na letošním zasedání v Québeku výbor UNESCO probíral kromě kandidátů také situaci třicítky památek, které na seznamu už figurují, ale patří do kategorie ohrožených. Tam se památka ocitá, jestliže splňuje určitá kritéria, například objeví-li se závažné porušení materiálu, struktury či ornamentálních prvků nebo pokud hrozí vážné zásahy do architektury či městského urbanismu, které by znamenaly zásadní ztrátu historické autenticity či kulturní významnosti místa.
V této souvislosti vyvolalo v poslední době mimořádnou pozornost zejména chráněné údolí Labe v Drážďanech, kde má být postaven most. Výbor mohl letos dokonce rozhodnout, že tato památka bude ze seznamu UNESCO vyřazena. Nakonec se tak nestalo. Přesto organizace saské metropoli opakovaně doporučuje, aby ve městě místo plánovaného mostu přes Labe vznikl tunel. Pokud se radnice pro tuto variantu nerozhodne, vyřadí UNESCO Drážďany ze svého soupisu definitivně příští rok. Obavy, že stejný osud potká i Prahu, vyvstaly loni kvůli výstavbě mrakodrapů na Pankráci.
Zda je o památku dostatečně pečováno, posuzuje UNESCO opravdu přísně. Z tohoto důvodu některá města o zápis do seznamu raději nežádají, případně litují, že se tam dostala. Prvním příkladem je rakouský Innsbruck, kde v posledních letech vyrostlo několik moderních budov podle návrhů mezinárodně proslulých architektů. Radnice už měla připravenou žádost o zápis, ovšem z obavy, že moderní architektura by si s titulem UNESCO "nerozuměla", ji stáhla.
Zápis památky na "černou listinu" není sice lichotivý, ale bývá opodstatněný a především skýtá naději na zlepšení. Je-li to jen trochu možné, připravuje UNESCO po dohodě s vládou příslušného státu program nápravných opatření. Příslušný výbor je přitom povinen popsat co nejpodrobněji okolnosti a podmínky, v nichž se památka nachází. Stejně tak musí co nejdetailněji popsat nebezpečí, která jí hrozí, a navrhnout účinná nápravná opatření. Až poté, kdy má k dispozici všechny dostupné údaje a informace, rozhoduje o případném zápisu na seznam ohrožených památek. Rozhodnutí přitom - má-li být platné - musí přijmout dvoutřetinová většina všech zúčastněných členů.
Jestliže zápis na seznam ohrožených nepřináší požadovaná zlepšení, UNESCO může památku ze Světového dědictví dokonce úplně vyškrtnout. Zatím se tak stalo jen jedinkrát - vloni byla "vyloučena" rezervace přímorožců arabských v Ománu. Tyto asi metr vysoké antilopy s majestátními rohy byly ve volné přírodě Arabského poloostrova na pokraji vyhynutí. Omán je jako první navrátil zpět do divočiny a roku 1994 se hájemství arabských antilop, rozprostírající se od centrální pouště až po pobřežní hory, ocitlo na seznamu Světového dědictví. Rezervace se ale brzy stala vyhledávaným cílem pytláků, kterým práci usnadnilo jistě i to, že Omán nechal okleštit území chráněné oblasti o neuvěřitelných 90 procent. Ze 450 kusů zvířat v roce 1996 klesl jejich počet na několik desítek. Můžeme si jen přát, aby takových případů bylo co nejméně. n
AUTOR: Tomáš Wehle
tomas.wehle@economia.cz
Ohrožené památky UNESCO
Minaret a archeologické pozůstatky Jam (Afghánistán), opevněné město Baku spolu s Palácem Širvanšáhů a Panenskou věží (Ázerbájdžán), Národní park Virunga (Demokratická republika Kongo), Galapágy (Ekvádor), rýžové terasy filipínských Kordiller (Filipíny), Přírodní rezervace Mount Nimba (Guinea), ledkové doly Humberstone a Santa Laura (Chile), archeologické město Sámarrá (Irák), Bám a jeho kulturní krajina (Írán), historické město Zabíd (Jemen), Národní park Comoé (Pobřeží slonoviny), Národní park Manovo-Gounda St Floris (Středoafrická republika) aj.
Památky UNESCO v ČR
Český Krumlov - historické centrum
Telč - historické centrum
Praha - historické centrum
Žďár nad Sázavou - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Kutná Hora - historické centrum, chrám sv. Barbory, katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci
Lednicko-valtický areál
Holašovice - vesnická rezervace
Kroměříž - zahrady a zámek
Litomyšl - zámek a zámecký areál
Olomouc - sloup Nejsvětější Trojice
Brno - vila Tugendhat
Třebíč - židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa
Výbor Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) letos zasedal po dvaatřicáté. Setkání komisařů se konalo 2. až 10. července v kanadském Québeku, hlavním městě stejnojmenné frankofonní provincie. Mezi 47 kandidujícími objekty na zápis do první ligy památek byl i jeden zástupce Česka - moravské Luhačovice se svým souborem staveb architekta Dušana Jurkoviče. Bohužel neuspěly.
Oslavovat mohli naopak na Slovensku. Na seznamu světového kulturního dědictví nově figurují dřevěné kostelíky ze 16. až 18. století, které stojí na východě země v oblasti Karpat. Spokojena může být také například Saúdská Arábie nebo tichomořský stát Vanuatu, které se na soupis dostaly poprvé. (Přehled všech nově zapsaných památek na seznamu UNESCO najdete na stranách 8 - 11).
Důvod k radosti mají ale všechny země, jejichž památky nebo přírodní lokality jsou úředně a hlavně mezinárodně uznány za součást světového kulturního a přírodního dědictví. Pohybovat se v jakési "kulturní a přírodní elitě světa" je vysoce prestižní záležitost, asi jako postoupit za národní tým na olympiádu a odvézt si jednu z medailí.
Požehnání, nebo zhouba?
Kromě prestiže znamená úspěch v této celosvětové "loterii" často i nezanedbatelné zvýšení příjmů plynoucích do obecní kasy. Celkem nenápadný kruh s čtverečkem uprostřed,
který památky UNESCO označuje, funguje totiž podobně jako marketingová značka garantující kvalitu a unikátnost.
Města, ostrovy, deštné pralesy, národní parky, ale i železnice, kanály, útesy, jeskyně nebo vinohrady s logem přitahují cestovatele a turisty jako magnet. Dobrým příkladem je Český Krumlov, který byl kdysi mimo zájem japonských turistů. Po zařazení na soupis UNESCO v roce 1992 se stal jednou z jejich nejvyhledávanějších destinací.
Na druhou stranu, právě masová turistika je po globálním oteplování jednou z hlavních příčin ničení výjimečných památek. Vzrůstající počet turistů je tak například vedle imigrantů z jihoamerického Ekvádoru a rybolovu hlavní příčinou ohrožení unikátního přírodního bohatství na souostroví Galapágy.
Jedním z neblaze proslulých případů chátrání v důsledku masového turismu je také Rapa Nui neboli Velikonoční ostrov. Na seznam UNESCO byl zapsán v roce 1995. Skalnatý kousek pevniny v jižním Tichém oceánu je natolik izolovaný, že mu místní přezdívají Pupek světa.
Ostrov se čtyřmi tisícovkami obyvatel, vzdálený asi 3600 km západně od kontinentálního Chile, vloni navštívilo 52 tisíc turistů, o pětinu víc než v roce 2006. Od roku 1990 se ale množství turistů zvýšilo až desetinásobně. Přitom ještě do roku 1968 zajišťovala jediné spojení ostrova s okolním světem pouze jednou ročně chilská vojenská loď, dopravující na Rapa Nui zásoby a poštu. Dnes sem letadla společnosti LAN Airlines vozí turisty i dvakrát třikrát za týden.
Nápor cestovatelů tak může ohrozit to, za čím valná většina z nich přijela - gigantické kamenné sochy moai. Na malé ploše lze navštívit celkem 1524 archeologických nalezišť, včetně 887 soch moai, z nichž bylo pět desítek restaurováno. Výjimečnost a krása kamenných obrů bohužel nebrání turistům ve vandalismu. Někteří po pokácených sochách chodí nebo na ně šplhají, jiní je dokonce ničí úmyslně. To byl i případ Fina, který letos v březnu jedné ze soch utrhl ucho. Slavné sochy přitom trpí přirozenou erozí i bez neukázněných návštěvníků. Slunce, vítr, vlnobití a vlhkost - to všechno tajemné kamenné tváře ohrožuje, a postupem času se tak obrušují jejich rysy.
Globální časovaná bomba
Horší než davy neukázněných turistů jsou ale pro památky a přírodní lokality, a to nejen ty zapsané na seznamu UNESCO, důsledky globálního oteplování. Podle zprávy OSN z loňského dubna jsou kvůli změně klimatu ohroženy stovky nejvzácnějších přírodních a historických pamětihodností, mimo jiné i Velký bariérový útes v Austrálii, italské Benátky nebo hora Kilimandžáro v Tanzanii. Zvyšující se hladina moří, sílící hrozba povodní a ubývající biodiverzita by podle této studie mohly mít zhoubný vliv až na 830 památek zapsaných na listině UNESCO, tedy téměř na 95 procent!
Tající ledovce v Himálaji nebo Africe pravděpodobně zapříčiní vymizení vzácných živočišných druhů. Už dnes jsou kvůli tomu v ohrožení mimo jiné místa, kde žije ojedinělý sněžný levhart. Tato středoasijská šelma (v mongolštině irbis) se podle časopisu National Geographic sice vyskytuje na území o rozloze asi 2,5 milionu km2, jež zasahuje do dvanácti států, ovšem její dnešní populace čítá podle odhadů už jen čtyři až sedm tisíc jedinců. Jak se mění rovnováha v ekosystému, ubývá irbisům potrava, na vině jsou také pytláci, kteří je zabíjejí pro jejich kůži, ale i kosti a penisy, jimž se ve východní Asii připisují léčivé schopnosti. Bohužel oblast výskytu irbisů, jež zahrnuje pohoří Himálaj, Karákóram, Hindúkuš, Pamír a Tchien-šan, Altaj nebo pohoří Sajan západně od Bajkalu, je hodně roztříštěná a na její ochranu jde jen málo zdrojů.
Zmiňovaná zpráva OSN také říká, že kvůli globálnímu oteplování je nenávratně zničeno zhruba třicet procent korálových útesů na světě a ze zbývajících je polovina akutně ohrožena. Projevuje se to například tím, že Velký bariérový útes při severovýchodním pobřeží Austrálie, největší korálový útes na světě, se stále více vyběluje. Způsobují to vysoké teploty vody, při nichž řasy, které žijí s koráli v symbióze, korály opouštějí. Ti pak umírají a útesy se drolí.
Horské gorily pláčou
Zda je v případě globálního oteplování na vině člověk, je otázka pro přírodovědce (a politiky). Pokud jde o vandalství, války, pytláctví a další zločiny, není o pachateli-člověku pochyb. Minulé léto někdo zabil sedm vzácných horských goril v Národním parku Virunga v Demokratické republice Kongo. Zvířat, kterých na Zemi zbývá už jen něco málo přes sedm set... Pytláci to zřejmě výjimečně nebyli. Možná soupeřící konžská armáda, hutuské nebo tutsijské milice? Nebo ilegální výrobci dřevěného uhlí či snad civilisté prchající před násilím? V kontrastu s takovými činy sláva nově vyhlášených památek na seznamu UNESCO přece jenom poněkud bledne.
Ozbrojené konflikty k ochraně architektonické či přírodní pokladnice světa nepřispívají. Vojenskými akcemi je ohrožena například také kulturní krajina a archeologické pozůstatky Bamjánského údolí v Afghánistánu. V roce 2001 zde došlo ke zničení obřích Buddhů a část lokality je kvůli rozmístěným nášlapným minám nepřístupná. Stav maleb v jeskyních se tak prudce zhoršuje.
Novodobá výstavba zase ohrožuje opevněnou ázerbájdžánskou metropoli Baku, jež utrpěla vážné škody následkem zemětřesení v roce 2000. Podobně je na tom etiopský národní park Simien, kde v důsledku budování silnic a rychlého růstu populace mizí vzácné druhy savců. Pytláctví a nedostatek odborného řízení jsou pro změnu zkázou pro národní park Comoé v Pobřeží slonoviny nebo Garamba v Demokratické republice Kongo.
Lhostejnost je zkrátka zhoubná stejně, ne-li víc než přírodní katastrofy. Vloni například Kreml zlikvidoval bez jakéhokoli povolení budovy někdejšího sovětského ministerstva obrany na Rudém náměstí v Moskvě, ačkoli památku z 19. století chránily ruské úřady i UNESCO.
Co s tím?
Na letošním zasedání v Québeku výbor UNESCO probíral kromě kandidátů také situaci třicítky památek, které na seznamu už figurují, ale patří do kategorie ohrožených. Tam se památka ocitá, jestliže splňuje určitá kritéria, například objeví-li se závažné porušení materiálu, struktury či ornamentálních prvků nebo pokud hrozí vážné zásahy do architektury či městského urbanismu, které by znamenaly zásadní ztrátu historické autenticity či kulturní významnosti místa.
V této souvislosti vyvolalo v poslední době mimořádnou pozornost zejména chráněné údolí Labe v Drážďanech, kde má být postaven most. Výbor mohl letos dokonce rozhodnout, že tato památka bude ze seznamu UNESCO vyřazena. Nakonec se tak nestalo. Přesto organizace saské metropoli opakovaně doporučuje, aby ve městě místo plánovaného mostu přes Labe vznikl tunel. Pokud se radnice pro tuto variantu nerozhodne, vyřadí UNESCO Drážďany ze svého soupisu definitivně příští rok. Obavy, že stejný osud potká i Prahu, vyvstaly loni kvůli výstavbě mrakodrapů na Pankráci.
Zda je o památku dostatečně pečováno, posuzuje UNESCO opravdu přísně. Z tohoto důvodu některá města o zápis do seznamu raději nežádají, případně litují, že se tam dostala. Prvním příkladem je rakouský Innsbruck, kde v posledních letech vyrostlo několik moderních budov podle návrhů mezinárodně proslulých architektů. Radnice už měla připravenou žádost o zápis, ovšem z obavy, že moderní architektura by si s titulem UNESCO "nerozuměla", ji stáhla.
Zápis památky na "černou listinu" není sice lichotivý, ale bývá opodstatněný a především skýtá naději na zlepšení. Je-li to jen trochu možné, připravuje UNESCO po dohodě s vládou příslušného státu program nápravných opatření. Příslušný výbor je přitom povinen popsat co nejpodrobněji okolnosti a podmínky, v nichž se památka nachází. Stejně tak musí co nejdetailněji popsat nebezpečí, která jí hrozí, a navrhnout účinná nápravná opatření. Až poté, kdy má k dispozici všechny dostupné údaje a informace, rozhoduje o případném zápisu na seznam ohrožených památek. Rozhodnutí přitom - má-li být platné - musí přijmout dvoutřetinová většina všech zúčastněných členů.
Jestliže zápis na seznam ohrožených nepřináší požadovaná zlepšení, UNESCO může památku ze Světového dědictví dokonce úplně vyškrtnout. Zatím se tak stalo jen jedinkrát - vloni byla "vyloučena" rezervace přímorožců arabských v Ománu. Tyto asi metr vysoké antilopy s majestátními rohy byly ve volné přírodě Arabského poloostrova na pokraji vyhynutí. Omán je jako první navrátil zpět do divočiny a roku 1994 se hájemství arabských antilop, rozprostírající se od centrální pouště až po pobřežní hory, ocitlo na seznamu Světového dědictví. Rezervace se ale brzy stala vyhledávaným cílem pytláků, kterým práci usnadnilo jistě i to, že Omán nechal okleštit území chráněné oblasti o neuvěřitelných 90 procent. Ze 450 kusů zvířat v roce 1996 klesl jejich počet na několik desítek. Můžeme si jen přát, aby takových případů bylo co nejméně. n
AUTOR: Tomáš Wehle
tomas.wehle@economia.cz
Ohrožené památky UNESCO
Minaret a archeologické pozůstatky Jam (Afghánistán), opevněné město Baku spolu s Palácem Širvanšáhů a Panenskou věží (Ázerbájdžán), Národní park Virunga (Demokratická republika Kongo), Galapágy (Ekvádor), rýžové terasy filipínských Kordiller (Filipíny), Přírodní rezervace Mount Nimba (Guinea), ledkové doly Humberstone a Santa Laura (Chile), archeologické město Sámarrá (Irák), Bám a jeho kulturní krajina (Írán), historické město Zabíd (Jemen), Národní park Comoé (Pobřeží slonoviny), Národní park Manovo-Gounda St Floris (Středoafrická republika) aj.
Památky UNESCO v ČR
Český Krumlov - historické centrum
Telč - historické centrum
Praha - historické centrum
Žďár nad Sázavou - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Kutná Hora - historické centrum, chrám sv. Barbory, katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci
Lednicko-valtický areál
Holašovice - vesnická rezervace
Kroměříž - zahrady a zámek
Litomyšl - zámek a zámecký areál
Olomouc - sloup Nejsvětější Trojice
Brno - vila Tugendhat
Třebíč - židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
