Kolem světa za pár hodin

Plzeňská zoo v současné době zažívá období rozvoje. Nové expozice se v posledních letech objevují i ve svazích lemujících centrum zahrady. Znamená to sice, že se tam návštěvníci musejí vyšplhat, rozlehlé a členité svahové expozice s novými druhy živočichů jim však nabízejí víc než dostatečnou odměnu za vynaloženou námahu. Za návštěvu stojí rovněž nové pavilony otevřené na sklonku loňského roku.

Výstup do horní části plzeňské zoo představuje zejména v letním horku menší fyzický výkon, ta trocha zdravého potu však zcela jistě stojí za to. Před necelým rokem přibyl do sbírky místních pavilonů další vybroušený kousek - expozice Sonorské pouště. Stojí v sousedství Dinoparku a návštěvníci v něm mohou obdivovat nejrůznější živočichy obývající suché a teplé oblasti jihu Spojených států či severu Mexika. Při průchodu kolem dvou desítek akvárií, terárií i větších expozic obydlených několika druhy živočichů si uděláte zajímavý obrázek o tom, jak tito tvorové sdílejí společné životní prostředí i ve volné přírodě. Navzdory poměrně drsným podmínkám oživuje pouště a polopouště amerického jihozápadu značné množství osobitých živočichů, kteří tvoří pestrý základ místní expozice.

Kukačka kohoutí jako by tak trochu pozapomněla na ptačí zvyky, protože raději běhá po zemi, než létá. Není se však co divit - se svou nejvyšší rychlostí dvaačtyřiceti kilometrů v hodině by snadno předběhla i světového rekordmana ve sprintu na sto metrů. Takové schopnosti by bylo jistě škoda nevyužít k přežití v suchých pláních.

Zavalitý růžovočerný korovec jedovatý patří, jak napovídá jeho jméno, mezi několik málo jedovatých ještěrů světa a v poušti přežívá i díky své schopnosti přečkat řadu měsíců bez potravy. Své nepřátele varuje výstražným zbarvením a každý jen trochu rozumný tvor se jeho silným čelistem s jedovými zuby zdaleka vyhne.

Chřestýš západní při varování vsadil spíše na hudební produkci ve stylu chrastítek vyrobených z dutých tykví. Jako nástroj mu slouží chřestidlo z kroužků staré svlečené pokožky na konci ocasu, při jehož zvuku přechází pouštní živočichy chuť na bližší seznámení s tímto hadem.

V pavilonu najdeme i největšího suchozemského ocasatého obojživelníka Ameriky axolotla tygrovaného či slepé jeskynní tetry rodu Astyanax. Několik forem těchto prazvláštních ryb obývá podzemní vodní nádrže v celé oblasti jihu Severní Ameriky.


Pokladnice druhů za mořem

Madagaskar je pro přírodovědce zemí zaslíbenou. Moře tento čtvrtý největší ostrov světa odřízlo od africké pevniny už asi před 165 miliony let a vývoj zdejší fauny se začal ubírat zcela jiným směrem než na kontinentu. Dnes proto rozličné biotopy Madagaskaru obývají živočichové, se kterými se nesetkáme nikde jinde na světě. To už je samo o sobě dostatečným důvodem otevřít pro ně samostatnou expozici. Když k tomu ještě připočítáme, že řada z nich patří mezi ohrožené druhy, je nedávné otevření Madagaskarského pavilonu ve spodní části plzeňské zoo vskutku záslužným činem. Během jediné prohlídky je zde možné zažít madagaskarský den i noc. Vnitřní prostor pavilonu je totiž rozdělený na ztemnělou noční část a osvětlené denní expozice. Možnost pozorovat během návštěvní doby aktivitu tvorů, kteří v přírodě vycházejí za potravou až po západu slunce, je nesporně zajímavým zážitkem.

Jedním ze vzácnějších obyvatel noční části je i primitivní primát příbuzný lemurům se zvláštním jménem maki tlustoocasý. Hbitě šplhá po větvích ztemnělé ubikace a pochutnává si na banánech nabodnutých na krátkých větvičkách. Tukové zásoby v ocasu mu v přírodě pomáhají přežít nepříznivé období sucha. Sousední expozice obývají příbuzní a hbitější makiové trpasličí nebo vzácní kaloni zlatí z ostrova Rodriguez.

Denním expozicím dominují především plazi - chameleoni měnící barvy, nádherní denní gekoni felsumy či vzácné želvy paprsčité.

Madagaskar leží u afrického kontinentu a jeho expozice v plzeňské zoo příhodně sousedí s Africkým pavilonem. Jeho denní části kralují lvi berberští, zatímco noční část hostí celou plejádu menších obyvatel afrických plání. V okolí obou pavilonů se rozkládají výběhy v podobě ostrovů s krásným výhledem na jejich obyvatele či průchozí expozice lemurů kata, kde návštěvníci přicházejí do přímého kontaktu se skupinou těchto nádherných poloopic.


Všechno popořádku

Stejně jako v případě pavilonů jsou v plzeňské zoo i venkovní výběhy jednotlivých živočichů většinou seskupené tak, aby návštěvníci mohli v každé části areálu pozorovat živočichy jedné z hlavních zoogeografických oblastí. Při průchodu svahem v zadní části zoo se jako kouzlem ocitneme v Evropě či severní Asii, kde se můžeme setkat s medvědy hnědými v členitém rozlehlém výběhu, vlky nebo sněžnými levharty irbisy, kterým se osmého května narodila dvě mláďata - sameček Assam a jeho sestřička Asuka.

Mezi obry v rámci svých skupin patří i největší kočkovité šelmy tygři ussurijští nebo zubři. Expozice severských zvířat Severní Ameriky je tak trochu protiváhou pavilonu Sonorské pouště a rozlehlý výběh ve spodní části zoo imituje napajedlo z afrických savan i s jezírkem a slepým ramenem potoka. Menší oblast zoo mezi hlavním vchodem a Tropickým pavilonem je zasvěcena australské fauně, zatímco její střední část osídlila zvířata z Jižní Ameriky.

Aby návštěvníci při prohlídce celého světa nestrádali hlady, najdou v každé ze zoogeografických oblastí restauraci či alespoň stánek s občerstvením nebo automat na nápoje. V amfiteátru poblíž správní budovy probíhají v sezoně ukázky sokolnické práce a dravé ptáky, kteří se ukázek účastní, mohou návštěvníci pozorovat v expozici poblíž amfiteátru i v době mezi jednotlivými vystoupeními.

Žádný z milovníků přírody by rovněž neměl vynechat návštěvu expozice Akva-tera. Nachází se mimo areál zoologické zahrady v centru Plzně, a jak už její název napovídá, hostí především plazy a další terarijní či akvarijní živočichy z celého světa. Větší expozice mají opět podobu výseků životního prostředí nejrůznějších oblastí od jihoamerických mokřadů po pouště Uzbekistánu, zatímco v menších žijí četní bezobratlí živočichové včetně několika desítek druhů sklípkanů tvořících nejrozsáhlejší veřejně přístupnou kolekci svého druhu u nás. n

AUTOR: Michael Fokt