Muránska planina

Muránska planina. Na jejím obvodu nenaleznete žádná větší sídla, spíše menší městečka, vesničky a osady se sporadickou dopravou. Snad vyjma Muráně, Tisovce a opodál ležící Revúce. Muránska planina. Jeden z posledních koutů Slovenska, kde se ani v období hlavní turistické sezóny nemusíte obávat davů turistů. Ten bývá v některých částech spíše vzácným hostem.

Turistický ruch se sice nevyhýbá ani tomuto polozapomenutému regionu, ale spíše se koncentruje do několika málo okrajových oblastí. Jestliže hledáte samotu, nádherné scenérie a kusy neporušené přírody, chcete pozorovat vzácné živočišné a nebo rostlinné druhy v jejich přirozeném prostředí, určitě byste neměli s návštěvou této nádherné oblasti otálet. Tím spíše, že na turistiku a turisty oblibující dálkové přechody je tady pamatováno v podobě turistické útulny na Nižné Kľakové, což v jiných národních parcích bývá spíše výjimkou. A možná, že se v blízké budoucnosti dočkáme vybudování i několika dalších turistických útulen.

V této části průvodce je popsána nejen samotná Muránska planina, ale také na západě přiléhající část Veporských vrchů v oblasti Fabove hole, která je součástí národního parku a část Stolických vrchů v oblasti vrcholu Stolica, která je součástí ochranného pásma národního parku Muránska planina. Všechny tři podcelky jsou součástí Slovenského rudohoří patřícího do subprovincie Vnitřní Západní Karpaty. Do národního parku ještě zasahují výběžky Horehronského podolí.

Muránska planina je jedním z podcelků Spišsko - gemerského krasu. Tedy jeho gemerskou částí. Muránska planina má poměrně komplikovanou strukturu a nepravidelný protáhlý tvar ve směru jihozápad - severovýchod. Na severozápadě je ohraničena Horehronským podolím, na severu sousedí se Slovenským rájem, na východě Volovskými a Stolickými vrchy. Se Stolickými vrchy sousedí Muránska planina i na jihu. Západní okraj pak lemují Veporské vrchy.

Jádrem Muránské planiny je krasová planina s průměrnou výškou okolo 700 až 800 metrů, délkou 15 km, šířkou 5 až 6 km. Její strmé skalní okraje převyšují své okolí o 300 až 600 metrů. Vápencovo - dolomitová deska druhohorního stáří (vrchní trias) byla nasunuta na královoholské krystalinikum tvořené staršími břidlicemi a pískovci. Mocnost karbonátových hornin wettersteinského typu dosahuje několika stovek metrů. Čistota světlých až šedých vápenců umožnila vzniknout tzv. planinovému krasu, který je již popsán i u sousedního Slovenského ráje. Mohla tady tak vzniknout řada jeskynních systémů. Z nich je bezesporu nejzajímavější jeskyně Bobačka, která se pyšní nádhernou krápníkovou výzdobou a délkou asi 3 km. Z dalších významných jeskyní se nelze nezmínit o jeskyních Čertova (230 m), Dielik (200 m) či Zbojská (230 m) a nebo jeskyni Homola s délkou 1 058 m. Za zmínku rovněž stojí Ľadová jaskyňa pod Vrbjarkou a Šingliarka, ve kterých se celoročně udržuje led. Podle dostupných pramenů je na Muránské planině zaregistrováno přes 200 jeskyní a více jak 15 propastí, 38 vyvěraček a 32 krasových pramenů, 15 ponorů. Karsologicky se národní park dělí na dvě oblasti. Na samotnou Muránskou planinu a Tisovecký kras. Na planině ale nevznikly jen podzemní krasové jevy, vyvinul se i povrchový kras v podobě četných škrapových polí, krasových jam, úvalů a hlubokých dolin. Doliny se svými horními a spodními částmi značně odlišují. Zatímco horní (starší) částí dolin mají říční charakter a vyrovnaný spád, mají spodní (mladší) částí dolin podobu strmých a těžko průstupných roklin s četnými peřejemi a vodopády. Horní části dolin, které mají obvykle plochá a suchá dna vznikaly v mladších třetihorách a následně podléhaly krasovatění a erozi.

Muránska planina je charakteristická mírně zvlněnými planinami se strmými a značně členitými okraji. Nejvyšším vrcholem Muránské planiny je Kľak (1 409 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Veľká Stožka (1 297 m), Malá Stožka (1 204 m), Pavelková (1 144 m) a některé další. Nejvyšším vrcholem Národního parku Muránska planina je Fabova hoľa (1 439 m), která je zároveň nejvyšším vrcholem Veporských vrchů. Nejvyšším vrcholem ochranného pásma národního parku je Stolica (1 476 m), která je zároveň nejvyšším vrcholem celého Slovenského rudohoří.

Vodopisně Muránska planina patří do povodí řek Hron, která pramení na pomezí Nízkých Tater a Muránské planiny v blízkosti sedla Besník a řeky Slaná, která pramení v masívu vrcholu Stolica pod Slanským sedlem ve Stolických vrších. Hron odvodňuje severní část Muránské planiny. Jeho nejvýznamnějšími přítoky z této oblasti jsou říčky Župkov, Havraník, Rácov a Hronec. Řeka Slaná, která se v Maďarsku vlévá do Tisy, neprotéká přímo územím Muránské planiny, ale sbírá vody všech jejich nejvýznamnějších přítoků. Jsou to říčky Muráň a Rimava. Podnebně patří Muránska planina do mírně chladné klimatické oblasti. Převládá tady horské klima. V nejchladnějších oblastech se sněhová pokrývka udrží 100 až 150 dní v roce. Některé prameny udávají dokonce až 180 dní. Průměrný roční úhrn srážek činí 800 až 1 100 mm, místy až 1 400 mm. Nejdeštivějšími měsíci bývá červen a červenec. Průměrné lednové teploty se pohybují v rozmezí -5 °C až -7 °C, průměrné červencové teploty pak v rozmezí 11,5 °C až 16 °C.

Útulna Nižná Kľaková - Chata U Macka, Tisovec - Chata Zámok, Muránska planina

Zdroj: http://www.treking.cz/