Čtvrtek, 28. března 2024

Kraj pod Královským stolcem

Do Polska zakousnuté Osoblažsko
Kraj pod Královským stolcem
Když král železný a zlatý Přemysl Otakar toho jména Druhý vytáhl na pohanské Prusy, zastavil se jednoho dne na vrchu nad Hrozovou. Usedl na skálu, legendy praví, že mu na ní postavili stolec, a přehlížel své vojsko. Dole ve vesnici dnes stojí na hřbitově kostel opevněný silnou hradbou, ale tehdy, po bojích s mongolskými nájezdníky, tu bylo pusto.

Skále zůstalo jméno Královský stolec.

Z vrchu spatříme v rovině polské vesnice, v dáli lze tušit česko-slezský Krnov. Věže po levé ruce patří opět polským Hlubčicím. Za zády máme celé Osoblažsko. Cíp naší republiky se tu zarývá hluboko do Polska.

V bitvě u Lehnice 9. dubna 1241 se za cenu velkých obětí podařilo zabránit pronikajícím mongolským vojskům v cestě do Evropy. Olomoucký biskup Bruno ze Schaumburgu sem proto zval německé osadníky a území kolonizoval. Jejich potomci i se slovanskými zvyky a sousedy tady žili až do 2. světové války. Jak tady žijí dnes?


Smutek města na druhé straně hor

Největším a také "hlavním" městem je Osoblaha. Končí tady i úzkokolejná železniční trať z Třemešné. Osoblaha bývala slavné město chráněné městskými hradbami na půli cesty mezi Prudnikem a Hlubčicemi. V 16. a 17. století proslula čtvrtečními trhy a dvěma výročními na svátek sv. Jana Křtitele a sv. Mikoláše. Ale sedmiletá válka v letech 1756 - 1763 přinesla nové hranice mezi Rakouskem a pruským Slezskem. Město se ocitlo v pohraničí.

Nejvíce však Osoblahu postihla poslední válka. Nacisté zde měli internační tábor a Rudé armádě trvalo pět dní, než ji v březnu 1945 dobyla. Historické jádro prostě nehledejte. Bylo z devadesáti procent zničeno, sutiny se odklízely ještě v 50. letech. Zmizely barokní domy z poloviny 18. století, radnice i renesanční biskupský dům. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že některé domy s trochou snahy bylo ještě možné opravit. Ruiny kostela tyčícího se nad domky ve středu města vydržely až do roku 1962. Z dávného ulicového náměstí zůstal dnes strohý obdélník s parčíkem, obklopený uniformními bytovkami. Z památek zbyl jen kostel sv. Mikuláše na hřbitově a zbytky městských hradeb. Nejhistoričtější je sto let stará litinová kašna v parku.

Komunisté chtěli mít z Osoblažska kvetoucí zahradu, která by zásobovala devadesát kilometrů vzdálenou Ostravu zemědělskou výrobou. Zůstalo jen u JZD, které se po roce 1989 rozpadlo. Lidé přišli o práci. Většina z nich měla leda základní vzdělání. Třicetiprocentní a vyšší nezaměstnanost je stále krutou realitou. V Dívčím Hradu z opravny zemědělských strojů vznikl podnik zabývající se kovovýrobou. Zakázky má i v zahraničí. Kvalifikované pracovníky ale sváží zdaleka.


Skanzen komunismu?

To nejnápadnější, co turista spatří hned po příchodu do města, je na rozlehlém vybetonovaném a neupraveném prostranství hodně vysoké dělo. Je poněkud zrezivělé a hlaveň ční k nebi. Opodál vlajkové a rezavějící stožáry s kamenným soklem, na němž chybí busta, nepříjemně doplňují reminiscence na dobu nedávno minulou. Jde-li o skanzen zamýšlený, něco tomu chybí.

V poloprázdné samoobsluze nabídnou pár sladkých šťáv. Domácí raději nakupují v Polsku. Jde o logický důsledek skutečnosti: Hlubčice deset kilometrů, Krnov třicet. "V Polsku je větší výběr a levněji," říká paní odcházející z obchodu.

Na náměstí proto najdeme jen pár malých krámků. Na rohu pivnici. Na restauraci zapomeňte. V kulturním domě je second hand. Turisty Osoblaha nerozmazluje. Běžné turistické informace nezískají ani na Obecním úřadu. Budou-li mít štěstí, objeví dva kempy. Budou-li mít štěstí ještě víc, možná i někoho, kdo k nim patří.

Zrajícím obilím vedou vyšlapané cesty. Z koupaliště duní třetí hodinu Aneta Langerová. Dovolená pro nižší střední vrstvy. Když dřímající Osoblahu vynecháte, tolik se zas nestane. Až na starý židovský hřbitov. Do konce 19. století žila totiž v Osoblaze jedna z největších židovských komunit v okolí. Zdejší rabíni prosluli vysokou vzdělaností. Synagogu Němci stihli zbourat ještě před válkou. Avšak starý židovský hřbitov zničen nebyl. Z dvanácti set náhrobků se sice dochovala jen čtvrtina, ale vesměs v dobrém stavu. V devadesátých letech byl hřbitov péčí města a starosty opraven, odborníci jen zvažují, zda u znovupostavených náhrobků zůstala zachována správná orientace. Návštěvník ho ovšem musí hledat. Či lépe, musí o něm vědět.


Zašlá sláva dávných hradů

Přesto by měl kraj turistům co nabídnout, kdyby ovšem byly prostředky. Chátrající hrady a zámky si však můžete prohlédnout jen zvenku.

Když projíždíte Slezskými Pavlovicemi, poslední vesnicí Osoblažska, čekají vás hranice a Polsko. Ale předtím ještě zdejší renesanční zámek se stopami po barokních úpravách. Zbytek anglického parku z 19. století je možné pozorovat i dnes. Zámek využíval do 90. let jako kancelář státní statek. Dnes je uzavřen a chátrá. Zůstalo zarostlé schodiště, rozbitá okna, opadaná omítka.

Pokud se vydáte na opačnou stranu, tedy směrem do "vnitrozemí", přijedete do obce Dívčí Hrad. Její dominantou je stejnojmenný, několikrát přestavovaný renesanční zámek s kamenným mostem nad valem a mocnou hradební zdí. Kdysi zde sídlil komtur řádu maltézských rytířů. Patrovou stavbu se silnými bastiony v rozích nad řekou Ossou - dnes Osoblahou -, ukrývá vzrostlé stromoví. Přesto vypadá impozantně. "Perla vetkaná do lemu císařských států," hlásá informační tabule. Ale vstupní brána je plná nápisů s vykřičníky: Zákaz vstupu - nebezpečí úrazu!!! Nepovolaným vstup zakázán! Objekt střežen psem! Marně sháníme někoho, kdo by nás mohl pustit aspoň za vstupní bránu. Na opravy chybí peníze, tvrdí ve vsi.

Podobné je to ve Slezských Rudolticích. Líné sobotní odpoledne na náměstíčku těžko napoví, jaký ruch tady panoval před čtvrttisíciletím, kdy na zámku vládl rozmařilý hrabě Albrecht Hodic. Nechal vybudovat anglický park a zámek rokokově přestavěl tak, že se o něm na evropských dvorech mluvilo jako o slezských Versailles. Z Javorníku do Rosswaldu, jak se místo jmenovalo, zajížděl skladatel Karl Ditters z Dittersdorfu. Dvakrát je doložen pobyt císaře Bedřicha II. Velikého. V jeho doprovodu mohl být i francouzský filozof Voltaire. Z dávné slávy nezůstalo téměř nic. Stojí tu zdevastovaný park a vybydlený zámek. Výstava fotografií Jindřicha Štreita však dává do budoucna naději.


Hradní pán z Fulštejnu

"Pavla Dokoupila najdete na hradě!" tvrdí náhodný muž na silnici v Bohušově. Nepředstavujme si ovšem nedobytnou stavbu. "Na zalesněném kopci v nadmořské výšce 267 m je možno i dnes najít zbytky hradu Fulštejna," čteme ve starém průvodci. Raně gotický hrad z poloviny 13. století byl uváděn jako zřícenina už v 18. století. Dochovaly se zbytky paláce s patrným vnitřním členěním a arkýřem kaple, okrouhlé věže a systém vnějšího opevnění. Dnes je Fulštejn soukromá zřícenina. Dokoupilova rodina jí věnuje snad všechen volný čas. "S kamarády nadšenci pořádáme na hradě zimní táboření, setkání

u táboráků s trampskou muzikou. Někdy hradby osvítíme loučemi. Přijedou děti a prožijí večer na pohádkovém hradu plném ježibab a loupežníků."

Na osudu Pavla Dokoupila si lze připomenout osud lidí na Osoblažsku. Přišel sem z Otrokovic v roce 1979. "Potřeboval jsem byt a tady se mi líbilo," tvrdí. Po roce 1990 začal úspěšně podnikat. Od obce místo zaplacených dluhů získal pahorek. "V bývalé hradní kapli by mohlo být jednou muzeum památek a přírodnin. Musela by se zastřešit, ale s tím nesouhlasí památkáři," říká. "Před kaplí by byla zahrádka s bludnými kameny. Na Osoblažsko je kdysi dotlačil pevninský ledovec. Zřídka se ještě najdou v pískovnách. Ve sbírce mám kámen o půl tuny těžší, než je největší balvan z okolí Liptaně," chlubí se hradní pán.


Lidé od Královského stolce

Rusín je nejmenší obec ve východní části Osoblažského výběžku, kde kdysi žila moravská enkláva. I s přilehlými částmi Matějovice a Hrozová nemá ani dvě stovky obyvatel. Ještě před válkou zde žilo o polovinu více lidí a stálo víc domů než dnes.

Z kopce nad vesnicí z dálky vítá bělostný kostelík. "Rusín býval jedno z nejznámějších poutních míst Osoblažska," tvrdí Ludmila Čajanová, členka občanského sdružení Královský stolec, které se od roku 2004 zabývá obnovou památek v kraji.

Přicházeli sem lidé z Krnovska i z Hlubčic. Kaple na kopci stála od roku 1814. Po dělostřelecké palbě na konci války však vyhořela. V srpnu 1990 ve vesnici zastavil autobus s německými rodáky a začala další kapitola vztahů. Prelát Josef Scharbert, který se v Hrozové kdysi narodil, navrhl, aby se kaple vybudovala znovu. O tři roky později, 8. srpna 1993, ji společně s krnovským děkanem Ludvíkem Kusem vysvětili. Účast byla veliká a mnozí to chápali jako gesto smíření. Polští poutníci dokonce darovali sochu Panny Marie Czenstochovské.

Je podvečer. Stoupáme s paní Čajanovou ke kapli. Zdravíme se už s druhou dvojicí na procházce. "Něco se v našem životě změnilo. Kaple spojila vesnici, vždyť každý na ni přispěl třeba jen stokorunou. Lidé začali dbát o své okolí i o sebe," říká paní Čajanová, profesorka krnovského gymnázia. "V podvečer na kopec lidé zajdou na procházku. Běda, kdyby se tady objevil nějaký vandal. A v neděli o pouti nepotkáte ve vesnici člověka v teplákách."


Osoblažsko ještě žije

Pelhřimovy bývala velká vesnice rozdělená na dvě části. Tu českou státní orgány za socialismu srovnaly se zemí - prý aby se lépe střežila státní hranice. Vede tudy cyklistická stezka do Hrozové. Sdružení Královský stolec chce obnovit alej, která by vedla až k poutnímu místu v Rusíně. Místní inženýr zpracoval projekt úpravy parku. Dva roky se hledali sponzoři, nyní plán schválila Agentura pro ochranu životního prostředí v Ostravě.

Do krajiny se tak opět vrátí život. Sdružení obnovuje i staré kapličky a drobná zastavení podél cest. Nakonec se prý kříž vydrhne kartáčem a vyhladí brouskem na kosu.

Na poutě už opět každoročně přicházejí místní, rodáci z Německa i poutníci z Polska. Ve Hrozové napečou koláčky, a ač jinak mnozí lidé nechodí pravidelně do kostela, vezmou si akci za svou. Lidé si zvykli pracovat bez nároku na odměnu a stále se vymýšlejí nové akce. Mnohdy nepostrádají vtip. Za vybudování lavičky tu třeba udělovali Řád hrozovské lípy. V současnosti se rekonstruuje zeď opevněného kostela. Na varhanní koncert, který se tam konal, přišlo na dvě stě lidí. Přitom Hrozová má devatenáct obyvatel.

Aktivity sdružení se ale neomezují pouze na architektonické památky. V Osoblaze žily vyhlášené paličkářky krajek. Vzory jsou známé, nikoliv postup. V plánu je kontaktovat rodačky v Německu, které to stále umí.


Zrůžovělá budoucnost?

Minulé století bylo k Osoblažsku kruté. Židy postihl holocaust. Pak odešli i Němci. Po válce komunisté přistěhovali Čechy z Volyně a také Řeky. Novým lidem mnohdy chyběly kořeny, potřebovali se sžít s prostředím. Kulturní akce v bývalé krnovské synagoze, na které se podíleli i členové Královského stolce, vypověděl o osudu zdejších obyvatel mnohé: romské děti tančily čardáš, soubor Antigoni s Irini Pechovou zpíval řecké písně a Horst Kaller, který se musel v šesti letech z kraje vystěhovat a nyní se vrací a znovu učí česky, přednesl slezské balady.

Předností kraje je čistý vzduch a průmyslem nezasažené prostředí. To je sice ideální pro nenáročnou turistiku i cykloturistiku, ale na druhou stranu nevýhodné pro místní obyvatele - chybí továrny i pracovní možnosti.

Stěží je v dohlednu nahradí turistický ruch. Ale může životu hodně napomoct. Prospělo by i vybudování nové silnice na hraniční přechod. Přes Polsko je totiž do Krnova o polovinu blíž. O polovinu blíž k lékaři i za prací. n

AUTOR: Richard Grégr

Jak se tam dostat

Vlakem po trati č. 290, z Třemešné č. 295. Autem z dálnice do Olomouce a po silnici č. 45 do Krnova; silnice č. 458 prochází Třemešnou a č. 457 Osoblažským výběžkem.

Zajímavost

Starosta Bohušova Robert Schaffartzik získal v Karpatech historickou úzkokolejnou lokomotivu, která v sezoně o víkendech veze historické, či aspoň historicky se tvářící úzkokolejné vagonky. Trať prochází celým Osoblažskem a v Třemešnici ve Slezsku se napojuje na železniční síť. Protože c. a k. rakouské úřady poskytovaly dotace až na tratě delší dvaceti kilometrů, stavitelé ji před více než sto lety "natáhli" o sto osmdesát metrů. Dlouhý závoj kouře supící lokomotivy se tak malebně v mnoha zatáčkách nese krajem. Podobnou raritu najdeme až na druhém konci republiky v jižních Čechách. A pokud se podaří najít podporu pro projekt, v některých malých nádražích by mohly vzniknout romantické ubytovací prostory.

Kde se ubytovat

Turistický kemp Osoblaha, majitel: OÚ, Na náměstí 106, Osoblaha

Školní turistická ubytovna, Jiří Polách, Hlavní 116, tel.: 554 630 2106, 603 345 929; 603 770 177, Osoblaha

Penzion pod Duby, Bohušov, tel.: 554 642 121; 776 189 29, oubohusov@raz-dva.cz
Zdroj:IN magazín
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů