Exkurze na Kamčatku

Na Kamčatce bylo napočítáno na 100 000 jezer a malinkých jezírek, které ani nenajdete na mapě. Také řek a potoků má kamčatská oblast víc než dost, úctyhodných 140 000. Na poloostrově je velké množství teplých pramenů a gejzírů, které dosahují až sta stupňů Celsia. Ledovce pokrývají především nejvyšší sopky.

Největším jezerem Kamčatky je slané jezero Něrpičje (v překladu Tulení, 552 km2). V horách je množství teplých jezírek s léčivou sirnou vodou, kde je možné se osvěžit po sestupu z vrcholů. Množství jezer zalévá vpadliny v kaldeře vulkánů (např. Ksudače) nebo vyplňuje kráter (např. Malý Semjančik nebo Centrální Semjančik, jehož Černé jezero má 88°C a je obklopeno 418 fumarolami.

Vulkanický původ má také jedno z největších a nejhezčích jezer Kamčatky - jezero Kurilské o ploše 77 km2, nacházící se na jižním cípu poloostrova. Největší naměřená hloubka jezera je 330 m a najdete na něm i několik ostrůvků. V blízkosti jezera ční Iljinský vulkán a v okolí doznívá sopečnou činností řada teplých pramenů (např. Košelevské, Paužetka, zátoka Těplaja).

Nejmohutnější z řek je řeka Kamčatka dlouhá 758 km. Sbírá spoustu velmi vodnatých přítoků z obou stran, odvodňuje území o velikosti 55 900 km2 a je to důležitá dopravní tepna. Pramení ve Středokamčatském pohoří a ústí do Tichého oceánu. Splavná je v délce 486 km. Z Valaginského stéká řeka Avača a ústí do Avačinské zátoky, která je téměř uzavřena skalisky (včetně známých skal Tri Bratia) s kulisou zasněžených vulkánů v okolí.

Na řekách se vlivem množství tajícího sněhu sezóně zvedá hladina a z řek se tak stávají bouřlivé a rozměrné toky s mnoha peřejemi a vodopády. Až 80 m vysoké vodopády jsou na řece Kronocké podobně jako na bezejmenných tocích ztékajících z Mutnovky a Vyljučinského. 

Nelze opomenout množství teplých pramenů a gejzírů. Prameny v Načiki dosahují teploty až 70°C, v Paratunce 81°C, Uzocké 97°C, Paužetské až 100°C. Světově známé údolí gejzírů v Kronocké rezervaci, kde na malé ploše tryská na 19 gejzírů do výše až 30 m (Velikán - jeho pára stoupá až do výšky 100 m), bylo objeveno v roce 1941. V podnoží Žluté hory se nachází dvoukilometrové Údolí smrti, v němž vlivem sirných a uhličitých výparů uhyne mnoho ptáků i medvědů.

Celkově bylo na poloostrově popsáno na 415 ledovců o celkové ploše 880 km2, přičemž nosnost některých převyšuje 150 m.

Co uvidíte jen na Kamčatce

Kamčatka je z geologického hlediska velmi mladá. Její povrch pokrývají převážně horniny, která jsou produktem současné sopečné činnosti. Ta zde probíhá v intenzivnější míře teprve necelý milion let. Porovnáme-li tento údaj s předpokládaným stářím Země (4,5 miliardy let), zjistíme, že je opravdu mlaďounká.

Sopečná činnost je spojena s přínosem tepla a výrony nejrůznějších plynů. Jestliže přidáme k těmto faktorů ještě ohromné množství vody, které přichází ve formě dešťů, povrchových toků nebo podzemních vod, získáme podmínky, které bychom jen těžko hledali jinde na Zemi.

Speciální mikroklima, tvořící se okolo kamčatských sopek, urychluje některé geologické procesy (tvorbu rud, chemický rozpad hornin a vznik zkamenělin). Nejen tyto urychlené geologické procesy, ale řada jiných jevů přitahuje vědce z celého světa. Zejména biologové se s nadějí obrací k místům s výrony plynů a zkoumají zde žijící organizmy. Právě tady panují podobné podmínky jako před 3 miliardami let na Zemi, kdy vznikal život.

Hory, sopky, vulkány a měsíční krajina

Kamčatské hory tvoří 2 dlouhé hřebeny: Východní a Střední. Oba hřebeny jsou navzájem oddělené řekou Kamčatkou. Střední hřeben prochází v délce 900 km podélně ve větší části poloostrova. Nacházejí se v něm ploché hřbety porostlé tajgou i ostré, skalnaté vrcholy. Dominuje mu jediná činná sopka Ičinská (3631 m), ležící stranou od ostatních vulkánů. Plochou základny je však rekordní - plných 560 km2. Rostla několik tisíc let a v poslední době nevybuchuje a nachází se ve stádiu fumarolů.

Východní hřeben je dlouhý 800 km a skládá se z víceméně oddělených hřebenů Ganalského, Valaginského, Tumrok a Kumroč. Napočítáme zde celkem 28 činných a mnoho desítek vyhaslých vulkánů včetně nejvyššího vrcholu poloostrova Ključevské (4750 m). Její pravidelný andezitový kužel se zdvihá z údolí řeky Kamčatky. Objem kónusu této nejvyšší stále činné sopky celé Eurasie činí 290 km3. Z půkilometrového kráteru na vrcholu, většinou zahaleného oblaky, neustále stoupá dým.  

Do Ključevské skupiny vulkánů patří ještě Bezymjannyj (2800 m), v současnosti nejaktivnější sopka (velký výbuch v říjnu 1995) s vytékající lávou, a dále Tobalčik (3672 m). Na něm se v letech 1975 - 76 odehrála rozsáhlá aktivita spojená se zrodem nových sopečných kónusů a rozsáhlými výlevy lávy z puklin.

Nesopečná pohoří Východního a Středního hřebene nedosahují výšek nejvyšších sopek. V dostupnějším Východním hřebeni je zajímavý Ganalský hřbet, který místy připomíná Alpy nebo Karpaty. Západně od Jelizova se rozprostírá pohoří zvané Vačkažec. 

ZDROJ:www.rusko-info.cz, E.Křečková, kráceno, upraveno