Amfiteátr nad Labem

Chov zvířat nad korytem Labe má dlouhou tradici. Před sto lety zde vznikla soukromá ptačí rezervace se srnčí oborou. Moderní ústecká zoologická zahrada, která vyrostla na jejích základech, letos slaví kulaté jubileum počátku chovatelských snah na Mariánské skále. Od dob předválečného ptačího parku se ale změnila k nepoznání. Dnes nabízí návštěvníkům moderní pavilony i rozlehlé výběhy zasazené do členitého svahu nad řekou.

Naši nejbližší příbuzní, lidoopi, patří tradičně mezi nejoblíbenější chovance zoologických zahrad. Bohužel rovněž figurují na předních místech seznamů nejohroženějších živočichů naší planety. Ničení deštných pralesů na Borneu připravuje o životní prostor snad nejpodivnější ze všech lidoopů - orangutany s dlouhou rezavou srstí.


Uvítání od lesního muže

Odchov těchto lesních mužů, jak zní překlad jejich malajského pojmenování "orang-utan", je obrovským úspěchem každé zoologické zahrady. Ústečtí chovatelé přitom slavili narození orangutaního mláděte hned třikrát. Plodní rodiče samičky Raji, osmiletého dorostence Ámose i loňského přírůstku samečka Budiho přitom sami pocházejí z nelegálního odchytu v bornejské přírodě.

V ústecké zoo si měli původně jen odkroutit povinnou karanténu po záchraně z rukou pašeráků, nakonec zde však k nemalé radosti zoologů zůstali natrvalo. Obývají nově zrekonstruovaný pavilon v blízkosti hlavního vchodu, kde je mohou návštěvníci pozorovat přes velkoplošné skleněné panely. Kromě pocitu bezprostředního kontaktu skla také zabraňují tomu, aby lidé nakazili své chlupaté příbuzné infekčními chorobami. Některé z nich pro nás samotné sice příliš nebezpečné nejsou, orangutany by však mohly i zahubit.

Bornejští lidoopi se mohou pochlubit neméně barvitými sousedy z afrického kontinentu. K jejich pavilonu přiléhá expozice mandrilů, snad nejpestřejších příbuzných paviánů. Dospělí samci imponují svým sokům červenomodře zbarveným rýhovaným obličejem, velkými špičáky a také modře zbarvenými genitáliemi. Kolekci neobvyklých živočichů v dolní části zoo doplňují i babirusy. Také u těchto bizarních příbuzných prasat se největší zvláštností honosí silnější pohlaví. Horní špičáky samců prorůstají vzhůru lebečními kostmi i kůží a vytváří impozantní zbraně - až pětatřicet centimetrů dlouhé "kly". V přírodě babirusy obývají ostrov Celebes. Jsou tedy blízkými sousedy orangutanů v zoo i v divočině.

Zoo pro kočku

Ústecká zahrada není jen pro jedinou kočku, ale rovnou pro mnoho koček najednou. Kolekce kočkovitých šelem vévodí střední části zoo a jednotlivé menší voliéry či ubikace pavilonu šelem hostí celou řadu vzácných a zajímavých druhů těchto elegantních lovců.

Kočka rybářská je živoucím důkazem toho, že kočky mohou mít rády vodu. Ve své domovině v tropické Asii žije v bažinatých oblastech nebo mangrovech a loví zde především ryby a další vodní tvory. Za svou kořistí se může i potopit pod hladinu a na předních nohou má dokonce jakési plovací blány, aby jí lov ve vodě šel pěkně od ruky. V podobném prostředí si libuje i kočka bažinná, rozšířená od Egypta po Čínu. Dokáže však přežít i v sušších oblastech Středního východu, kde loví pískomily a drobné plazy.

Královstvím velkých koček je nově zrekonstruovaný pavilon šelem. Nejnovější ubikace se skleněnými panely se stala domovem irbisů, vzácných sněžných levhartů z úbočí hor Střední Asie. Pár těchto šelem s bělavou hustou srstí zadržující tělesné teplo i v horských zimách přišel do zoo před dvěma lety. Ani jednomu z irbisů ještě není ani pět let, takže jsou v plném rozpuku mládí. Ústečtí zoologové proto doufají, že si brzy připíší další významný chovatelský úspěch.

Podobně jsou na tom i lvi konžští, které mohou návštěvníci pozorovat v rozlehlém venkovním výběhu i prosklené vnitřní ubikaci. Jedním ze zdejších klenotů jsou i medvědi malajští. Nepatří sice mezi kočkovité šelmy, sedmičlenná chovná skupina těchto tvorů však baví návštěvníky svými obratnými kousky a navíc má za sebou dva úspěšné odchovy mláďat.

Ti z návštěvníků, kteří vyběhnou do horní části areálu, se mohou setkat s nejrychlejšími sprintery naší planety - a to téměř doslova tváří v tvář. Rozlehlý travnatý výběh v oblasti věnované převážně kopytníkům obývají gepardi. Díky dlouhým štíhlým končetinám a unikátnímu přizpůsobení pružné páteře dosahují při nejrychlejším běhu špičky zadních nohou před končetiny přední. To gepardovi umožňuje vyvinout rychlost více než sto kilometrů v hodině, což je pro lovce rychlonohých gazel na afrických pláních bezesporu užitečná schopnost. Přes skleněné panely pod krytou verandou je možné gepardy pozorovat ze vzdálenosti pouhých pár centimetrů.


Exotika pod střechou

Tropické a subtropické oblasti světa jsou pokladnicí druhového bohatství mnoha skupin živočichů, od hmyzu a pavouků přes nejrůznější obojživelníky a plazy po pestré ptáky a podivné savce. V zoologické zahradě zastávají obdobnou funkci pavilony exotických zvířat. Výjimkou není ani ten dvoupatrový ústecký.

V jeho zdech žijí desítky druhů živočichů z nejrůznějších oblastí světa, kteří obývají pestrou paletu vodních i suchozemských typů životního prostředí. Kaleidoskop akvárií v přízemí nabízí pohled na dravé piraně Nattererovy z Jižní Ameriky, jejichž hejna jsou postrachem i pro větší suchozemské tvory, kteří neopatrně vkročí do řeky. Můžete je porovnat s jejich většími, ale mírumilovně býložravými piarakty plodožravými. Růžové slepé tetry v jiném akváriu zrak k životu nepotřebují, protože tráví celý život ve věčné tmě mexických jeskyní.

První patro okupují především naši nejbližší příbuzní - savci. Nikdo z návštěvníků nevynechá jihoamerické drápkaté opičky lvíčky zlaté nebo čilé lemury z Madagaskaru, zoologičtí nadšenci se určitě zastaví u neobvyklé cibetkovité šelmy fosy nebo mývala jižního, který je v zoologických zahradách poměrně vzácným hostem.

Samostatná expozice žab v několika teráriích je třešinkou na dortu prohlídky Exotária, zatímco moderní pavilon slonů indických je lákadlem horní části zoologické zahrady. Kryté expozice a pavilony nabízejí teplou a poučnou náruč pro milovníky přírody i během chladnějších zimních měsíců. n

AUTOR: Michael Fokt