Biolog se pokusil vyřešit záhadu vzletu těžkých ptakoještěrů
Pterosauři, obrovská létající stvoření z doby dinosaurů, která vážila desítky
kilogramů, jsou podle agentury AP záhadou. Vyvolávají otázky, jak vůbec něco
takového mohlo létat. Biolog z americké Univerzity Johnse Hopkinse se domnívá,
že na tuto otázku našel odpověď. Co lidé považují za "létající dinosaury", to
podle něj byli formálně vzato plazi, kteří nevzlétali jako ptáci.
Do vzduchu se podle vědce z univerzitního Centra pro funkční anatomii a
evoluci Mikea Habiba vyšvihli ze všech čtyř končetin naráz. Pouze upíři
(Desmodontinae) prý dělají něco podobného.
Pterosauři či ptakoještěři, jak se tato skupina létajících ještěrů nazývá,
mohli vážit i více než 225 kilogramů. Rozpětí křídel pak dosahovalo délky
autobusu. Minulý rok se vědci pokusili osvětlit jejich způsob vzletu. Pozorovali
proto současného největšího létajícího ptáka albatrose. Došli k závěru, že nic
většího by nemohlo vzlétnout stejným způsobem.
Habib upozornil, že lidé nemohou ptakoještěry srovnávat s ptáky, protože
jejich tělesná stavba neodpovídá té ptačí.
Vědec využil snímky kostí 155 ptačích exemplářů a desítek druhů pterosaurů.
Počítačová tomografie odhalila značné rozdíly v síle, velikosti a proporcích
kostí. Ptáci měli silnější zadní končetiny, zatímco přední končetiny některých
ptakoještěrů byly několikrát silnější než ty zadní.
"Je to spíše jako skok," popsal Habib své představy vzletu pterosaurů. Zvíře
se končetinami odrazilo od země do vzduchu, poté prý začalo mávat křídly.
Takto se mohli někteří pradávní obři dostat do vzduchu za méně než jednu
vteřinu. Habib vypočítal, že 250kilogramový pterosaurus Hatzegopteryx thambema
se dokázal do vzduchu vymrštit rychlostí 68 kilometrů za hodinu.
Jurští letci "zrychlovali více jako Porsche a méně jako Volkswagen", řekl
Habib. Ve světě tyranosaurů to prý bylo skutečně užitečné.
Ptakoještěři se poprvé objevili asi před 230 miliony let a vymřeli spolu s
dinosaury před 65 miliony let.
Habibova studie, kterou zveřejnil německý žurnál Zitteliana, kombinuje
poznatky z paleontologie a letecké dynamiky.
Inženýr James Cunningham, který se kdysi s týmem vědců National Geographic
tímto problémem zabýval, tvrdí, že Habibova práce dává z pohledu letecké
dynamiky smysl. "Největší pterosauři neměli dostatek svalů, aby vzlétli máváním
křídel."
Paleobiolog univerzity v Leicesteru David Unwin, který je expertem na
ptakoještěry, výzkum ocenil, protože je prý více založen na fyzikálních testech
než teorii. Dodal ale, že není o závěru zcela přesvědčený, protože práce se
nezaměřila na to, zda zbylá stavba těla pterosaurů tomuto způsobu vzletu
odpovídá. Také si myslí, že stvoření nemusela být tak těžká, což by záhadu
jejich letu zmenšilo.
Unwin s Habibem zcela souhlasí v tom, že by vědci měli přestat ptakoještěry
srovnávat s ptáky a dalšími žijícími druhy. Jsou příliš rozdílní, což je prý
dělá více zajímavější.
Pterosauři, obrovská létající stvoření z doby dinosaurů, která vážila desítky kilogramů, jsou podle agentury AP záhadou. Vyvolávají otázky, jak vůbec něco takového mohlo létat. Biolog z americké Univerzity Johnse Hopkinse se domnívá, že na tuto otázku našel odpověď. Co lidé považují za "létající dinosaury", to podle něj byli formálně vzato plazi, kteří nevzlétali jako ptáci.
Do vzduchu se podle vědce z univerzitního Centra pro funkční anatomii a evoluci Mikea Habiba vyšvihli ze všech čtyř končetin naráz. Pouze upíři (Desmodontinae) prý dělají něco podobného.
Pterosauři či ptakoještěři, jak se tato skupina létajících ještěrů nazývá, mohli vážit i více než 225 kilogramů. Rozpětí křídel pak dosahovalo délky autobusu. Minulý rok se vědci pokusili osvětlit jejich způsob vzletu. Pozorovali proto současného největšího létajícího ptáka albatrose. Došli k závěru, že nic většího by nemohlo vzlétnout stejným způsobem.
Habib upozornil, že lidé nemohou ptakoještěry srovnávat s ptáky, protože jejich tělesná stavba neodpovídá té ptačí.
Vědec využil snímky kostí 155 ptačích exemplářů a desítek druhů pterosaurů. Počítačová tomografie odhalila značné rozdíly v síle, velikosti a proporcích kostí. Ptáci měli silnější zadní končetiny, zatímco přední končetiny některých ptakoještěrů byly několikrát silnější než ty zadní.
"Je to spíše jako skok," popsal Habib své představy vzletu pterosaurů. Zvíře se končetinami odrazilo od země do vzduchu, poté prý začalo mávat křídly.
Takto se mohli někteří pradávní obři dostat do vzduchu za méně než jednu vteřinu. Habib vypočítal, že 250kilogramový pterosaurus Hatzegopteryx thambema se dokázal do vzduchu vymrštit rychlostí 68 kilometrů za hodinu.
Jurští letci "zrychlovali více jako Porsche a méně jako Volkswagen", řekl Habib. Ve světě tyranosaurů to prý bylo skutečně užitečné.
Ptakoještěři se poprvé objevili asi před 230 miliony let a vymřeli spolu s dinosaury před 65 miliony let.
Habibova studie, kterou zveřejnil německý žurnál Zitteliana, kombinuje poznatky z paleontologie a letecké dynamiky.
Inženýr James Cunningham, který se kdysi s týmem vědců National Geographic tímto problémem zabýval, tvrdí, že Habibova práce dává z pohledu letecké dynamiky smysl. "Největší pterosauři neměli dostatek svalů, aby vzlétli máváním křídel."
Paleobiolog univerzity v Leicesteru David Unwin, který je expertem na ptakoještěry, výzkum ocenil, protože je prý více založen na fyzikálních testech než teorii. Dodal ale, že není o závěru zcela přesvědčený, protože práce se nezaměřila na to, zda zbylá stavba těla pterosaurů tomuto způsobu vzletu odpovídá. Také si myslí, že stvoření nemusela být tak těžká, což by záhadu jejich letu zmenšilo.
Unwin s Habibem zcela souhlasí v tom, že by vědci měli přestat ptakoještěry srovnávat s ptáky a dalšími žijícími druhy. Jsou příliš rozdílní, což je prý dělá více zajímavější.
Do vzduchu se podle vědce z univerzitního Centra pro funkční anatomii a evoluci Mikea Habiba vyšvihli ze všech čtyř končetin naráz. Pouze upíři (Desmodontinae) prý dělají něco podobného.
Pterosauři či ptakoještěři, jak se tato skupina létajících ještěrů nazývá, mohli vážit i více než 225 kilogramů. Rozpětí křídel pak dosahovalo délky autobusu. Minulý rok se vědci pokusili osvětlit jejich způsob vzletu. Pozorovali proto současného největšího létajícího ptáka albatrose. Došli k závěru, že nic většího by nemohlo vzlétnout stejným způsobem.
Habib upozornil, že lidé nemohou ptakoještěry srovnávat s ptáky, protože jejich tělesná stavba neodpovídá té ptačí.
Vědec využil snímky kostí 155 ptačích exemplářů a desítek druhů pterosaurů. Počítačová tomografie odhalila značné rozdíly v síle, velikosti a proporcích kostí. Ptáci měli silnější zadní končetiny, zatímco přední končetiny některých ptakoještěrů byly několikrát silnější než ty zadní.
"Je to spíše jako skok," popsal Habib své představy vzletu pterosaurů. Zvíře se končetinami odrazilo od země do vzduchu, poté prý začalo mávat křídly.
Takto se mohli někteří pradávní obři dostat do vzduchu za méně než jednu vteřinu. Habib vypočítal, že 250kilogramový pterosaurus Hatzegopteryx thambema se dokázal do vzduchu vymrštit rychlostí 68 kilometrů za hodinu.
Jurští letci "zrychlovali více jako Porsche a méně jako Volkswagen", řekl Habib. Ve světě tyranosaurů to prý bylo skutečně užitečné.
Ptakoještěři se poprvé objevili asi před 230 miliony let a vymřeli spolu s dinosaury před 65 miliony let.
Habibova studie, kterou zveřejnil německý žurnál Zitteliana, kombinuje poznatky z paleontologie a letecké dynamiky.
Inženýr James Cunningham, který se kdysi s týmem vědců National Geographic tímto problémem zabýval, tvrdí, že Habibova práce dává z pohledu letecké dynamiky smysl. "Největší pterosauři neměli dostatek svalů, aby vzlétli máváním křídel."
Paleobiolog univerzity v Leicesteru David Unwin, který je expertem na ptakoještěry, výzkum ocenil, protože je prý více založen na fyzikálních testech než teorii. Dodal ale, že není o závěru zcela přesvědčený, protože práce se nezaměřila na to, zda zbylá stavba těla pterosaurů tomuto způsobu vzletu odpovídá. Také si myslí, že stvoření nemusela být tak těžká, což by záhadu jejich letu zmenšilo.
Unwin s Habibem zcela souhlasí v tom, že by vědci měli přestat ptakoještěry srovnávat s ptáky a dalšími žijícími druhy. Jsou příliš rozdílní, což je prý dělá více zajímavější.
Zdroj:ČTK
Sdílet článek na sociálních sítích