Geologické zajímavosti Radotína

Dnes se procházíme po dně prastarého moře, o jehož existenci není pochyb, za miliony a miliony let se mořské usazeniny nahromadily do takové míry, že ještě můžeme sledovat desítky metrů vysoké skalní výchozy, v nichž se nacházejí svědkové dob dávno minulých, kteří se až do dnešních dnů dochovaly v podobě zkamenělin. Díky uměle zřizovaným odkryvům máme přístupná jejich bohatá naleziště. Dobývání vápence se provádí stále ve velkém plošném měřítku kvůli jeho těžbě a následnému zpracování v cementárně, v minulém století však byla jeho těžba omezena na kamenickou činnost, která patří k Radotínu stejně neodmyslitelně jako samotné lomy. Ostatně obojí spolu velmi úzce souvisí…

Po pravé straně silnice směrem do Kosoře můžeme v lese pozorovat veliké haldy černých vápenců, které jsou památkou na minulé století, kdy se zde tento materiál těžil a ručně zpracovával na dlažební kostky, po nichž dodnes chodíme po celé Praze. Kamenická práce byla velmi namáhavá, kameníci pracovali jen s pomocí speciálně tvarovaných kladiv a to za každého počasí. Na lokalitě si stavěli přístřešky, které je chránily před nepřízní počasí. Jejich řemeslo je spojováno především s minulým stoletím, ale kameníky bylo možné potkat ještě před několika desítkami let, jak zručně opracovávali černý vápenec.

Nejen Černá rokle je svědkem jejich činnosti. V jednom vzdáleném lomu pod Kosoří můžeme nalézt desítky hrubě opracovaných a rozštípaných kostek. Kameníci ovšem měli při pečlivém probírání sutě jedinečnou šanci narazit na překrásné nálezy. Mnozí z nich si zajímavé zkameněliny schovávali či je dávali vědcům, kteří o této jedinečné možnosti věděli. Jak píše profesor Bouček ve svých “Geologických vycházkách do pražského okolí” o výpravě do Radotína : “… Z černých deskovitých vápenců se tu vyrábí známá černá chodníková mosaika. Zkameněliny získáme probíráním hald nebo koupí od dělníků…”

Právě jim vděčíme za mnohé cenné zkameněliny, které se jen díky jejich píli a zodpovědnosti zachovaly a slouží vědcům jako studijní materiál. Památka na kamenickou činnost má však i své negativní důsledky: i nyní totiž můžeme ve sbírkách narazit na velmi vzácné části rybovitých praobratlovců “naporcovaných” do formátu dlažebních kostek…

Černá rokle
Jen málokterá lokalita v blízkém i dalekém okolí si vysloužila takovou popularitu jako právě Černá rokle. Jde o komplex lomů, které jsou tvořeny mořskými usazeninami – typicky černými vápenci. Tyto vznikaly pomalým ukládáním mořského kalu a odumřelých schránek mořských živočichů, jež obývali zdejší kraje před 400 milióny lety - ve čtvrté periodě starších prvohor, kterou nazýváme devon. Tehdy se zde nacházelo tropické moře plné života.

Černá rokle je velmi významnou a bohatou lokalitou, o níž se učí studenti na geologických institucích po celém světě. Je rovněž významným hraničním intervalem dvou spodnodevonských stupňů (tzv. stratotypem, za který byla oficiálně uznána v roce 1958). V profilu je zachycena hranice stupňů lochkov a prag a to ve vrstvě č. 80. Kromě typických obyvatel pramoří zde žili také zástupci rybovitých praobratlovců, kteří jsou pojmenovány podle míst, kde byli nalezeni: Radotina a Kosoraspis.

Sudy
Sudům podobné skalní útvary tvoří celý monument, který je dobře patrný dole od silnice směrem do Kosoře. V sutích zde, narozdíl od Černé rokle, narazíme výhradně na šedé vápence, nikoliv na černé. V lokalitě jsou velmi rozlehlá suťová pole, která se táhnou po obou stranách malé cestičky. Po ní bychom se dostali až do Kosoře, k domkům, které jsou postaveny na skalních masivech. Ze samotného vrcholu je překrásný pohled na celé radotínské panorama.
Radotínský potok

K Radotínskému údolí patří neodmyslitelně Radotínský potok, ale málokdo z nás ví, že v sobě nese jednu velmi významnou geologickou zajímavost, která je patrná především v zalesněných částech vlevo od výše zmíněné silnice, v samotném centru spodnodevonských lokalit. Na dně potoka totiž můžeme nalézt spadlé větvičky, lístky a jiné části stromů obalené bílým povlakem. Jde o tzv. travertin – vápnitou hmotu, která se vylučuje z pramenů obohacených uhličitanem vápenatým. Dno potoka je těmito bílými úlomky doslova poseto. Naproti střednímu odbornému učilišti, nad potokem, je na pravé straně silnice ke Kosoři za závorou dokonce malá studánka s pitnou vodou.
Ortocerový lůmek

Ortocerový lůmek je jedno z mnohých významných nalezišť v Radotínském údolí, které je tvořeno silurskými usazeninami – vápenci. Svůj zvláštní a vskutku neobvyklý název si vysloužil díky zdejším nejhojnějším zkamenělinám “Orthocerů”– hlavonožcům s rovnou schránkou. Kdesi pod hromadou suti se nachází mírně ukloněná skalní stěna, na které byly patrné nahloučené schránky hlavonožců usměrněné proudem. Díky hojné sběratelské činnosti jsou však tyto jedinečné a přísně chráněné odkryvy zcela zavaleny.

Paleontologové zde vrstvy číslovali a podle usměrnění zjišťovali podmínky v silurském moři. Z Ortocerového lůmku pochází nemalé množství velmi vzácných zkamenělin, originálů, které jsou uchovány v depozitářích Národního Muzea.

ZDROJ: www.mcpraha16.cz