Výběhy a pavilony pražské zoo mají co nabídnout i v zimě
Pralesní divočina v Praze
Pražská zoologická zahrada dostala při svém založení do vínku dar, který jí závidí odborníci z celého světa - svůj členitý areál. Málokterá zoo se může pochlubit nížinami poblíž řeky, přirozenými skalními útesy, mírnými svahy i náhorními plošinami najednou. Snad právě proto, že je v Praze dostatek toho, co jinde namáhavě uměle budují, zbývá prostor k výstavbě moderních pavilonů pro vzácné a zajímavé živočichy. Návštěvníci tak mají i v zimě postaráno o nevšední zážitky a tropické teplo.
Mnoho lidí si pod pojmem nejvzácnější zvíře automaticky představí pandu velkou, která se dostala i do znaku Mezinárodní unie na ochranu přírody. Ačkoli je velmi těžké tyto živočichy do zoo získat, najdeme v Evropě alespoň tři zahrady, které pandy chovají.
V Praze však mají unikát, který byste jinde v Evropě hledali marně. Jeho získání je přitom podobně obtížné jako dovoz oblíbených černobílých příbuzných medvědů. Přesto už je tomu rok, co pražská zoo otevřela moderní pavilon s gaviály indickými (Gavialis gangeticus), vybavený veškerými vymoženostmi pro kontrolu optimálních podmínek jeho obyvatel.
Expozice pro tyto rarity mezi plazy je propracovaná do posledních detailů. Vodu ve venkovním i vnitřním bazénu upravují složité filtrační okruhy, aby byla stále čistá a vyhovovala gaviálům i pohledům návštěvníků. Při pozorování neobvyklých krokodýlů s úzkými zubatými čelistmi a tělem přizpůsobeným k lovu ryb však lidé každodenně oceňují i další vylepšení pražských projektantů, ačkoli o nich vlastně ani nevědí.
Skleněné panely vnitřní expozice jsou vybavené speciálním ventilačním systémem, který počítač zapíná, když se na sklech začne srážet voda. Díky tomu se průhled do expozice nikdy nezamlží. Ostrůvek v blízkosti skel je navíc vyhřívaný a postavený tak, aby se na něm - na dohled návštěvníků - gaviáli rádi zdržovali. Lidé díky tomu ze vzdálenosti pouhého metru či dvou sledují vzácné plazy, kterých v jejich indické domovině zbývají pouhé dvě stovky.
Spolu s gaviály sdílejí prostor expozice tři druhy vzácných a ohrožených želv ze stejné oblasti. Pádným důkazem toho, že se jim v umělé laguně žije dobře, je fakt, že se už během prvního roku rozmnožily - v případě jednoho druhu dokonce poprvé na světě.
Džungle pod skleněnou kopulí
Nestává se často, aby lidé žasli nad pavilonem v zoo ještě dřív, než se uvnitř setkají s jeho obyvateli. Pavilon Indonéská džungle připomíná prosklený létající talíř, který přistál v horní části areálu nad hlavním vchodem. Pokud by tomu tak skutečně bylo, musel by být jeho mezihvězdný pilot mistrem nad mistry. Celá stavba je totiž v okolní krajině usazená tak citlivě, že téměř nenarušuje její ráz. Pod unikátní skleněnou kopulí, vyskládanou z bezpečnostních skleněných tabulí, se skrývají téměř dvě tisícovky čtverečních metrů jihoasijské džungle.
Po vstupu do budovy kolem expozice tropické řeky si návštěvníci okamžitě uvědomí, že úsloví tropická prádelna používané k popisu tamního podnebí není žádnou nadsázkou. Příchod do prostředí s teplotou až pětatřicet stupňů a devadesátiprocentní vlhkostí vzduchu zamává s každým nejen teď uprostřed zimy, ale i během letní návštěvy zoo. Interiér pavilonu nabízí možnost zažít tropické klima doslova na vlastní kůži včetně volného průhledu na pralesní živočichy. Celý vnitřek je totiž členěný do několika výběhů ve dvou patrech, které jsou od návštěvníků oddělené jen soustavou jezírek a vodopádů.
Šumění padající vody provází příchozí celou prohlídkou kolem velkých výběhů makaků vepřích, vyder malých či zvláštních cibetkovitých šelem binturongů, obývajících koruny pralesních stromů. V přízemní části stojí za pozornost i přílivové jezírko osídlené podivnými rybami lezci, kteří se nebojí suchozemského prostředí a obratně šplhají po kořenech mangrovníků vyčnívajících nad hladinu. Po průchodu noční chodbou s expozicemi soumračních živočichů se z galerie druhého podlaží otevírá pohled na celý interiér skleníku i do expozic gibonů a orangutanů.
Snad největší skvost však návštěvníky vítá o patro níž poblíž vstupu do hlavní haly skleníku. Zdejší terarijní expozice hostí párek varanů komodských, největších ještěrů světa, které je možné získat pouze jako dar od indonéské vlády. Před dvěma lety se pražským chovatelům podařilo vypiplat tři mláďata těchto velmi přísně chráněných predátorů. Všechny tři cenné přírůstky je dnes možné pozorovat v pavilonu velkých želv v dolní části zahrady.
Králové severu a teplomilní otužilci
Pražská zoo prošla po nepříjemné epizodě před více než šesti lety, kdy celá její spodní část zmizela pod vodou, obdobím rychlého rozvoje. Celkem desítka pavilonů umožňuje nahlédnout nejen pod pokličku života v indické řece či deštném pralese, ale zavede návštěvníky i mezi sečuánské ptáky, velké africké živočichy i drobnější obyvatele černého kontinentu.
Dostanou se do blízkosti velkých šelem, neobvyklých terarijních živočichů nebo skupiny goril proslavených projektem Odhalení i úspěšným odchovem dvou mláďat. Do zimní atmosféry snad nejlépe zapadá pavilon tučňáků Humboldtových s průhledem pod hladinu vnitřního i venkovního bazénu, vedle kterého vyrůstá nová expozice lachtanů.
Navzdory teplotám pod bodem mrazu a zasněženým výběhům, které vypadají na první pohled prázdné, nabízí i v zimě venkovní areál zoologické zahrady řadu nevšedních zážitků a tak trochu i překvapení. Málokdo se asi podiví nad tím, že najde ve venkovní expozici smečku vlků, kteří vládnou evropskému i americkému severu. Několikametrový vodopád ve výběhu ledních medvědů v sousedství Indonéské džungle při delších mrazech zamrzá a vytváří nádhernou ledovou kulisu k pozorování největších šelem Arktidy. Skály pokryté sněhem ve výbězích horských kopytníků zase věrně napodobují kamenitá úbočí Alp i Himálaje.
Mnohem překvapivější však je, že se po bílé peřině procházejí i tvorové, kteří by se ve své domovině se sněhem nesetkali ani v nejodvážnějších snech. Přímým pozorováním nebo podle stop v expozicích je možné ověřit, že ven vycházejí sloni, pštrosům příbuzní australští běžci emu či zebry Grévyho, jejichž pruhovaný úbor se na sníh hodí skoro stejně dobře jako do afrických savan. Když totiž takoví tvorové žijí dostatečně dlouho v našich zeměpisných šířkách, překvapivě dobře se přizpůsobí zdejším podmínkám. Do venkovních výběhů přesto vycházejí jen na kratší procházky.
Mnohem prázdněji je však v areálu vodních světů a opičích ostrovů. Snad každému však brzy dojde proč. Zdejší expozice jsou od návštěvníků oddělené pouze vodními příkopy, které neomezují výhled na chované živočichy. V zimě však zamrzlé strouhy představují pohodlné dálnice pro rychlý útěk do Trojské kotliny. I sem se však vyplatí zajít. S trochou štěstí tu zastihnete pralesní tapíry a téměř určitě budete moci pozorovat početné hejno plameňáků růžových, kteří velmi dobře ladí se svým bílým okolím.
AUTOR: Michael Fokt
Informace
Zoo Praha
U Trojského zámku 3/120
Praha 7
Tel.: 296 112 111
www.zoopraha.cz
Otevřeno:
XI, XII, I, II: 9 - 16 h, III: 9 - 17 h, IV, V, IX, X: 9 - 18 h, VI, VII, VIII: 9 - 19 h
Vstupné: dospělí 150 Kč (roční 500 Kč), děti 3 - 15 let, studenti, důchodci, ZTP: 100 Kč, rodiny (2 dospělí + 2 děti): 450 Kč
Mnoho lidí si pod pojmem nejvzácnější zvíře automaticky představí pandu velkou, která se dostala i do znaku Mezinárodní unie na ochranu přírody. Ačkoli je velmi těžké tyto živočichy do zoo získat, najdeme v Evropě alespoň tři zahrady, které pandy chovají.
V Praze však mají unikát, který byste jinde v Evropě hledali marně. Jeho získání je přitom podobně obtížné jako dovoz oblíbených černobílých příbuzných medvědů. Přesto už je tomu rok, co pražská zoo otevřela moderní pavilon s gaviály indickými (Gavialis gangeticus), vybavený veškerými vymoženostmi pro kontrolu optimálních podmínek jeho obyvatel.
Expozice pro tyto rarity mezi plazy je propracovaná do posledních detailů. Vodu ve venkovním i vnitřním bazénu upravují složité filtrační okruhy, aby byla stále čistá a vyhovovala gaviálům i pohledům návštěvníků. Při pozorování neobvyklých krokodýlů s úzkými zubatými čelistmi a tělem přizpůsobeným k lovu ryb však lidé každodenně oceňují i další vylepšení pražských projektantů, ačkoli o nich vlastně ani nevědí.
Skleněné panely vnitřní expozice jsou vybavené speciálním ventilačním systémem, který počítač zapíná, když se na sklech začne srážet voda. Díky tomu se průhled do expozice nikdy nezamlží. Ostrůvek v blízkosti skel je navíc vyhřívaný a postavený tak, aby se na něm - na dohled návštěvníků - gaviáli rádi zdržovali. Lidé díky tomu ze vzdálenosti pouhého metru či dvou sledují vzácné plazy, kterých v jejich indické domovině zbývají pouhé dvě stovky.
Spolu s gaviály sdílejí prostor expozice tři druhy vzácných a ohrožených želv ze stejné oblasti. Pádným důkazem toho, že se jim v umělé laguně žije dobře, je fakt, že se už během prvního roku rozmnožily - v případě jednoho druhu dokonce poprvé na světě.
Džungle pod skleněnou kopulí
Nestává se často, aby lidé žasli nad pavilonem v zoo ještě dřív, než se uvnitř setkají s jeho obyvateli. Pavilon Indonéská džungle připomíná prosklený létající talíř, který přistál v horní části areálu nad hlavním vchodem. Pokud by tomu tak skutečně bylo, musel by být jeho mezihvězdný pilot mistrem nad mistry. Celá stavba je totiž v okolní krajině usazená tak citlivě, že téměř nenarušuje její ráz. Pod unikátní skleněnou kopulí, vyskládanou z bezpečnostních skleněných tabulí, se skrývají téměř dvě tisícovky čtverečních metrů jihoasijské džungle.
Po vstupu do budovy kolem expozice tropické řeky si návštěvníci okamžitě uvědomí, že úsloví tropická prádelna používané k popisu tamního podnebí není žádnou nadsázkou. Příchod do prostředí s teplotou až pětatřicet stupňů a devadesátiprocentní vlhkostí vzduchu zamává s každým nejen teď uprostřed zimy, ale i během letní návštěvy zoo. Interiér pavilonu nabízí možnost zažít tropické klima doslova na vlastní kůži včetně volného průhledu na pralesní živočichy. Celý vnitřek je totiž členěný do několika výběhů ve dvou patrech, které jsou od návštěvníků oddělené jen soustavou jezírek a vodopádů.
Šumění padající vody provází příchozí celou prohlídkou kolem velkých výběhů makaků vepřích, vyder malých či zvláštních cibetkovitých šelem binturongů, obývajících koruny pralesních stromů. V přízemní části stojí za pozornost i přílivové jezírko osídlené podivnými rybami lezci, kteří se nebojí suchozemského prostředí a obratně šplhají po kořenech mangrovníků vyčnívajících nad hladinu. Po průchodu noční chodbou s expozicemi soumračních živočichů se z galerie druhého podlaží otevírá pohled na celý interiér skleníku i do expozic gibonů a orangutanů.
Snad největší skvost však návštěvníky vítá o patro níž poblíž vstupu do hlavní haly skleníku. Zdejší terarijní expozice hostí párek varanů komodských, největších ještěrů světa, které je možné získat pouze jako dar od indonéské vlády. Před dvěma lety se pražským chovatelům podařilo vypiplat tři mláďata těchto velmi přísně chráněných predátorů. Všechny tři cenné přírůstky je dnes možné pozorovat v pavilonu velkých želv v dolní části zahrady.
Králové severu a teplomilní otužilci
Pražská zoo prošla po nepříjemné epizodě před více než šesti lety, kdy celá její spodní část zmizela pod vodou, obdobím rychlého rozvoje. Celkem desítka pavilonů umožňuje nahlédnout nejen pod pokličku života v indické řece či deštném pralese, ale zavede návštěvníky i mezi sečuánské ptáky, velké africké živočichy i drobnější obyvatele černého kontinentu.
Dostanou se do blízkosti velkých šelem, neobvyklých terarijních živočichů nebo skupiny goril proslavených projektem Odhalení i úspěšným odchovem dvou mláďat. Do zimní atmosféry snad nejlépe zapadá pavilon tučňáků Humboldtových s průhledem pod hladinu vnitřního i venkovního bazénu, vedle kterého vyrůstá nová expozice lachtanů.
Navzdory teplotám pod bodem mrazu a zasněženým výběhům, které vypadají na první pohled prázdné, nabízí i v zimě venkovní areál zoologické zahrady řadu nevšedních zážitků a tak trochu i překvapení. Málokdo se asi podiví nad tím, že najde ve venkovní expozici smečku vlků, kteří vládnou evropskému i americkému severu. Několikametrový vodopád ve výběhu ledních medvědů v sousedství Indonéské džungle při delších mrazech zamrzá a vytváří nádhernou ledovou kulisu k pozorování největších šelem Arktidy. Skály pokryté sněhem ve výbězích horských kopytníků zase věrně napodobují kamenitá úbočí Alp i Himálaje.
Mnohem překvapivější však je, že se po bílé peřině procházejí i tvorové, kteří by se ve své domovině se sněhem nesetkali ani v nejodvážnějších snech. Přímým pozorováním nebo podle stop v expozicích je možné ověřit, že ven vycházejí sloni, pštrosům příbuzní australští běžci emu či zebry Grévyho, jejichž pruhovaný úbor se na sníh hodí skoro stejně dobře jako do afrických savan. Když totiž takoví tvorové žijí dostatečně dlouho v našich zeměpisných šířkách, překvapivě dobře se přizpůsobí zdejším podmínkám. Do venkovních výběhů přesto vycházejí jen na kratší procházky.
Mnohem prázdněji je však v areálu vodních světů a opičích ostrovů. Snad každému však brzy dojde proč. Zdejší expozice jsou od návštěvníků oddělené pouze vodními příkopy, které neomezují výhled na chované živočichy. V zimě však zamrzlé strouhy představují pohodlné dálnice pro rychlý útěk do Trojské kotliny. I sem se však vyplatí zajít. S trochou štěstí tu zastihnete pralesní tapíry a téměř určitě budete moci pozorovat početné hejno plameňáků růžových, kteří velmi dobře ladí se svým bílým okolím.
AUTOR: Michael Fokt
Informace
Zoo Praha
U Trojského zámku 3/120
Praha 7
Tel.: 296 112 111
www.zoopraha.cz
Otevřeno:
XI, XII, I, II: 9 - 16 h, III: 9 - 17 h, IV, V, IX, X: 9 - 18 h, VI, VII, VIII: 9 - 19 h
Vstupné: dospělí 150 Kč (roční 500 Kč), děti 3 - 15 let, studenti, důchodci, ZTP: 100 Kč, rodiny (2 dospělí + 2 děti): 450 Kč
Zdroj:IN magazín
Sdílet článek na sociálních sítích
