Krajinná architektura má v Česku tradici a láká i mladé lidi

Hledat způsoby, jak obnovovat staleté parkové plochy ve městech a jak je zachovat v současném životním prostoru, budou dnes a ve středu v Praze odborníci na krajinnou a zahradní architekturu. Jejich konference ale bude připomínat i významného českého zahradního architekta Františka Thomayera (1856 až 1938), od jehož úmrtí loni uplynulo 70 let.
    Krajinná architektura má v českých zemích tradici starou několik století, obor je ale přitažlivý i pro mladé lidi, kteří jej chtějí studovat.
    Konference se koná v Národním zemědělském muzeu, kde také ještě do 29. března trvá výstava o Thomayerovi. Muzeum konferenci pořádá spolu s Katedrou zahradní a krajinné architektury na České zemědělské univerzitě a Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu. O tom, že tvorba kulturní krajiny, péče o městské parky, historické parky a lesoparky a souznění drobné architektury s přírodou láká mladé lidi, svědčí počet studentů a uchazečů o studium na dvou českých univerzitách.
    Zahradní a krajinářská architektura je oborem, který v sobě spojuje umění, sociální vědy, biologii, ekologii, techniku, technologii a ekonomiku. Na pražské katedře studuje obor pět desítek lidí v bakalářském studiu a 70 žáků má studium magisterské. Druhým místem, kde se krajinná architektura studuje, je Zahradnická fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, respektive Ústav zahradní a krajinářské architektury na Zahradnické fakultě.
    Podle výroční zprávy za rok 2007 se na fakultu hlásí dvakrát více studentů, než může být přijato - ve zmíněném roce bylo 1113 uchazečů a 456 studentů bylo přijato. Ve dvou bakalářských oborech zahradní a krajinářské architektury studuje vždy několik desítek studentů, magisterské obory mají 20 a 30 studentů.
    Zatímco ne všichni absolventi uvedené fakulty najdou hned uplatnění, obor zahradní a krajinné architektury je podle školy ten, jehož absolventi nalézají pracovní pozice bez problému. Fakulta proto také navýšila počet přijímaných studentů na tento obor.
    Od 20. let minulého století v Česku působí Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Navázal na zahradnické tradice spjaté zejména s budováním přírodně krajinářského Průhonického parku od roku 1885 a s činností Dendrologické společnosti a její Spolkové zahrady v Průhonicích od roku 1909. Od roku 1990 se tématu krajinné architektury věnuje i Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, která pořádá odborné semináře, konference, výstavy, zájezdy či exkurze.
    Národní památkový ústav má dnes připravený projekt na vytvoření národního metodického centra pro oblast zahradní kultury. Projekt je jedním ze dvou desítek, na které chce český stát získat peníze z Evropské unie. Metodické centrum péče a obnovy historických zahrad a parků by mělo vzniknout v Kroměříži, kde by také měly být vzorově obnoveny Květná a Podzámecká zahrada.