Závody v daňovém ráji

Jeden prodal všechno, co měl, aby se tu mohl usadit; další si vzal svůj byznys s sebou. Oba našli vysněný domov v neodolatelném Karibiku, kde se jezdí jedna z nejpohodovějších regat.

Žádný ranní úprk do koupelny, narychlo ukousnutý chleba, žádné zamračené pohledy řidičů stojících na ucpané magistrále. Místo toho ranní protažení se v kajutě, šmahem oblečené plavky a skok do teplého Karibského moře. Pořádných pár temp, sprška na zádi lodi a snídaně na palubě za veselého halekání kolemjdoucích jachtařů.

Bože, to je rozdíl!

Rozdíl tak veliký, že některým lidem stojí za to prodat firmu, koupit pořádnou loď, eventuálně menší flotilu - záleží na velikosti vašeho podniku - a na starý kontinent se vracet už jen sporadicky. Začátkem dubna jsem závodila na Britských panenských ostrovech, známém daňovém ráji v Karibiku, a za šest dní jsem potkala dost zajímavých lidí, kteří se sen o životě v ráji odhodlali uskutečnit. Přesně v duchu starého moudra "Máš všechno, až na to, co chceš. Za to ale musíš dát všechno..."

Lidé moře

Chris a Nabila Phillipsovi jsou krásný pár. On je Jihoafričan, ona Maročanka a žijí spolu už jednadvacet let. "Chtěli jsme žít svobodněji, a tak jsme celý náš majetek vyměnili za katamarán v Karibiku a ten tu pronajímáme. S druhým katamaránem, už od lodní společnosti, jezdíme. Já jsem kapitán, Nabila vaří. Cítíme se svobodní, je tu dobře. Děti nemáme, dohodli jsme se tak," vypráví o dani za svobodu Chris, který vypadá jako Asterix ze známého francouzského komiksu.

Na druhou stranu Sandy a Elinor Marrovi se nemuseli vzdávat všeho, aby si v Karibiku zařídili pohodlný život. "Řídil jsem vlastní stavební firmu v Johannesburgu a jednou jsme sem přijeli se ženou na dovolenou. Od té doby jsem na tohle místo musel pořád myslet. Sám jsem jachtil i závodil, miluju moře. Jednoho dne jsem si doma řekl: Co mě tady vlastně drží? Děti už byly velké, stres se kupil, tak jsme se se ženou dohodli. Firmu jsem prodal, koupil dva katamarány, jeden k chartrování, druhý pro nás, a odjeli jsme do Karibiku. Užívali jsme si pár měsíců a všechno bylo dobré. Jenže najednou jsem si začal připadat jako jeden z těch amerických důchodců, kteří kotví týden v jediné zátoce. Hergot, jsem přece námořník, řekl jsem si. A tak se nechávám najímat jako kapitán," usmívá se Sandy, kterému byste věk přes pětašedesát let rozhodně nehádali.

Richard z Nizozemska na ostrovech žije sám. Během závodů dubnové regaty dovedl jednu z posádek k absolutnímu vítězství ve své kategorii. "Dostal jsem zaplaceno a teď musím převézt jednu luxusní jachtu odsud z ostrovů do Středozemního moře. Tam se budu s majiteli plavit až do srpna, než se konečně dostanu domů, za svými syny. Jsem rozvedený," dodává a jeho modré oči se usmívají. Vypadá vesele, ale je hodně sám.

Pan X byl a zůstane panem X. Neseznámili jsme se. Čím dražší je loď, tím méně se její majitelé usmívají. V maríně se s nikým nebaví. Nikoho se nedotýkají a nikdo se nedotýká jich. A kdo ví, jestli by rádi, nebo jestli je to už nezajímá. Trochu jiná samota než Richarda z Nizozemska, těžko říci, která je lepší. Pan X kotvil na ostrově Virgin Gorda v zátoce Leverick's Bay tři dny. Každý den měl stejný program. Nejnovější MacBook na horní palubě, BlackBerry a další mobil vedle něj na stolku. Strnulý jak želva, střídavě ťukal do počítače a telefonoval. Ve svém kanclu vydržel od sedmi ráno do jedenácti. Šťastně nevypadal. Vlastně nevypadal vůbec nijak.

Místní legenda - Mr. Pusser's

Charles Tobias také podniká. Také má loď, ale sedí raději ve vlastní kanceláři na ostrově Tortola. Je majitelem značky Pusser's a prodává rum. Původem Kanaďan, sloužil u amerického námořnictva jako pilot. "Tady, na Britských panenských ostrovech, jsem se usadil ze tří důvodů: mám rád Karibik, také vládu zákona a Velkou Británii," říká ostřílený mořský vlk.

Tobias na své jachtě MAR obeplul svět. Když cestou na Gibraltar potřeboval nutně jednu lodní součástku, požádal vojáky Britského královského námořnictva. Ti mu přidali ještě lahev rumu značky Pusser's, kterou měli vojáci jejího veličenstva v zásobě. Byl to týž rum, jaký ochutnal jako jedenáctiletý chlapec, když se jeho tatínek vrátil z války. Jako dospělému se Tobiasovi podařilo získat povolení vyrábět tento rum od britských úřadů. "Licenci na výrobu rumu British Navy Pusser's bych asi od královny nedostal, kdyby naše rodina neměla takovou vojenskou tradici a nějaké zásluhy," říká s úsměvem pětasedmdesátiletý muž, který je na ostrovech legendou. "Víc než padesát procent zisku posílám zpátky - a dělí si ho několik různých fondů, třeba Royal Navy Sailors Fund, US Navy Memorial Foundation a další. Podporuji i stipendisty a námořní muzeum."

Charles Tobias je ve skvělé formě, jeho kancelář vypadá jako námořní muzeum a on sám - kromě toho, že má plánů na dalších třicet let - má vedle svého pracovního stolu neustále sbaleno na cestu. "Odvaha je o správném výběru, odvaha je možnost dobré volby. Nesmírně ji ctím," říká.

Kupte si ostrov!

Britské panenské ostrovy však nepřitahují jen jachtaře, turisty a dobrodruhy. Jejich status daňového ráje sem láká i větší štiky světa byznysu. Multimilionář Richard Branson si tu koupil Necker Island - jeden z ostrovů. Tehdy to byla investice v řádu desítek tisíc dolarů. Když si nedávno opatřil ještě další - Mosquito Island, částka se už pohybovala v milionech.

Peter Island patří společnosti Amway, Guana a Norman Island zase vyhlášenému newyorskému psychologovi a velkému fanouškovi ekologie Henrymu Jareckimu. Nekupují se však jen celé ostrovy. Svůj dům tu má třeba nejbohatší z Čechů Petr Kellner nebo americký herec Morgan Freeman.

Na Britských panenských ostrovech si každý najde to své - jsou tu drahá nádherná letoviska, solitérní luxusní vily k pronajmutí, ale i osamělé zátoky a vyhlášené bary. Mezi ně patří zejména Bomba Shack na ostrově Tortola. V Bombě se slézají většinou volnomyšlenkáři a surfaři, každý měsíc o úplňku se tu pořádají takzvané Full Moon Parties - mejdany, na které se nezapomíná. Tenhle podnik nejlépe charakterizují stovky vlajících dámských kalhotek a podprsenek a stará oprýskaná cedule s nápisem: Gas, Grass or Ass - Nobody Rides for Free.

Další proslulý podnik, Soggy Dollar Bar na Jost Van Dyke, je zase typickým ztělesněním karibské pohody: zakotvíte nedaleko, v bikinách a šortkách (pozor, kapsa podmínkou) skočíte do vody a doplavete si do baru. Barman přijme vaše soggy dollars - tedy promáčené dolary - bez váhání a položí je pod kámen. Vy už si vychutnáte drink a během chvíle na vás všechno usychá. Pak si dáte další a další, muzika hraje, nebe je modré a vy kraulujete zpátky na loď. A když ne? Taky se nic nestane. Tedy na Britských panenských ostrovech rozhodně ne.

Jachtařský festival v ráji

Dubnová BVI Spring Regatta je šest dní trvající oslava jachtingu. Této třetí největší regatě v Karibiku předchází třídenní takzvaný Sailing Festival, jakési zahřívací kolo, na jehož startu se může objevit i rodina se psem a babičkou na palubě. Když máte chuť si plavbu na plachetnici zkusit a víte, co na palubě dělat, prostě jedete. Čtvrtý den pak začíná hlavní závod. Na startu se řadí plachetnice nejrůznějších velikostí od čtrnácti do osmdesáti stop. Na moři se utkávají lodě typu Jeanneu, Beneteau, Melges, je tu pár Elanů i respekt budící Oystery. Napínavé jsou i závody malých, dravých IC-24.

Mezi posádkami najdete místního lékaře na nádherné závodní lodi postavené v roce 1934, jede i osmdesátistopá majestátní Kialoha V s pětadvaceti dokonale secvičenými profesionály na palubě. Potkávají se tu posádky z USA, Portorika, Kanady, Evropy, jedou místní, jsou tu Australané i Novozélanďané. Někdo pro vítězství, někdo spíš pro zábavu. Startují tu jachtaři, profesionálně najaté posádky i srdcaři, snobové a pohodáři. Někdo přijel na své lodi, jiný chartroval u dvou největších místních společností - Sunsail nebo Moorings. Letos se v různých kategoriích objevilo více než sto šedesát posádek.

Brzy poznáte, že námořníci jsou na celém světě stejní - od ranního shonu v maríně přes přípravu lodi až po chvění na startu a křik bowmanů těsně před startovním zatroubením z lodi rozhodčích. A pak už se tři dny jen závodí.

Tři noci zase trvají akce v maríně Nanny Cay. Jachtaři z celého světa se tu baví, poslouchají reggae, tančí a pijí, jako by žádná světová finanční krize ani nebyla. "Vracím se s vlnou a jsem moře," to byla slova reggae, která si z poslední noci na regatě na Britských panenských ostrovech ještě pamatuji. I já se vrátím.


Ráj na Zemi

Za ráj měl Britské panenské ostrovy už Kryštof Kolumbus a příroda je tu fascinující stále - zelené kopce, bílý písek a tolik odstínů modré, kolik jich Bůh stvořil. Je tu korálový ostrov Anegada s bohatým podmořským životem a dlouhými bílými plážemi. Hlavní ostrov Tortola a druhý největší ostrov Virgin Gorda. Můžete tu šnorchlovat, potápět se, jachtařit, surfovat, jezdit na mořském kajaku či jen odpočívat ve stínu palem, zmoženi sluncem nebo kvalitním rumem. Ale pozor! Krása věnce ostrovů v Karibském moři je návyková. Mnohým stála za prodej majetku a změnu životního stylu.

AUTOR: Lucie VÝBORNÁ