Jak přežít v džungli

Brazílie, Venezuela, Bolívie, Borneo, Papua Nová Guinea. Tyto končiny sice pořád zní dost exoticky, ale už pár let nejsou pro běžného turistu nedostupné. Nabízejí moře, resorty, ucházející služby, zajímavou kulturu i přijatelnou míru lokálního rizika. Navíc ale tyto lokace spojuje ještě jedna pro Středoevropana výjimečná atrakce: džungle. Který milovník cestování a zážitků by mohl odolat. Jenomže podobně jako v noci v newyorském Bronxu nebo na nepálském Kala Pataru je potřeba i v džungli dbát na pár důležitých zásad. Tak abychom se vrátili v pořádku a bez pojistných událostí, plni zážitků.

Do džungle lze vstoupit na pár desítek minut turistickým minibusem, občerstvit se na vybudovaném "restpointu", přitom se vyfotit před liánou nebo slonem a zase nastoupit a odjet. Takhle cestují po desetitisících s oblibou američtí důchodci ze středních vrstev. Kde je hotelová luxusní loď "vysype", tam je to pak samé "great!" a "wonderfull!". Netrvá to ale dlouho. Takhle se opravdové zážitky nepořizují.

Blíž realitě jsou místní agentury, které kratší či delší výlety do porostu organizují. Bez předchozí přípravy se tak lze například na severu Thajska doslova za pár stovek v džungli projet na slonovi, sjet na raftu nepříliš náročný tok a pak projít kilometrovou "stezku turistické odvahy" džunglí. Na obtížných místech jsou podobně jako v Krkonoších vyztužené cesty dřevěnými hatěmi.

Anebo lze objednat dvou nebo třídenní trek či pobyt v táboře hluboko v pralese a odsud podnikat pár dní hvězdicové výpady do okolí. A to je trhák posledních let. Cestovat sice se zajištěním, ale co nejvíc doopravdy.

Aklimatizace už na normální podmínky

Jedna z nejtvrdších džunglí na podmínky je bezesporu vnitrozemí Francouzské Guyany. Trénují tady i speciální jednotky francouzské armády. "Podnebí je tady pro Evropana natolik drsné, že na místní normální je potřeba se nejprve aklimatizovat," říká nadporučík Armády ČR Roman Příhonský. Mluví z vlastní zkušenosti, výcvikem v guyanské džungli prošel.

Nejméně 95procentní vlhkost a 30 - 35 stupňů přes den, to je zde normální. Ovzduší je natolik saturováno vodní párou, že mikroskopické kapičky jsou při troše soustředění vidět ve vzduchu pouhým okem. Na aklimatizaci - nejméně dvoudenní, před větší výpravou ale spíš čtyři dny nebo týden - je nejlepší hotel co nejnižší kategorie. V klimatizovaném resortu nikdo efektivně dusnému vedru nepřivykne.

Zatímco do mnoha exotických destinací ministerstvo zahraničí alibisticky doporučuje očkování, přestože pro běžného turistu skutečně nutná nejsou, na Francouzskou Guyanu lidi z mírných pásem striktně bez očkování proti žluté zimnici vůbec nepouštějí. Pomýšlet na trek v džungli pak může opravdu jen zdravý cestovatel. I tak je potřeba mít zdravotní výbavu s sebou.

Alfou a omegou pobytu v džungli je spaní a oblečení. Spánek ve vedru a dusnu, že se až špatně dýchá, často nepřichází, a tak to chce s usínáním dost trpělivosti. Zvyk a únava nakonec většinou spolehlivě pomohou. Nepříjemné bývá zjištění, že zatímco zvečera člověk usíná propocený, v noci teplota nenápadně poklesne i o patnáct stupňů. I do tropické džungle proto patří lehký spacák.

Přímo na zemi na karimatce či pevném lůžku spí v pralese jenom sebevrah. Bezpečnější je nocování v závěsné síti, která se napíná mezi stromy pomocí provazů. Správně mají být navíc napuštěny účinným odpuzovačem. Přinejhorším pomůže petrolej. V noci totiž džungle skutečně ožívá a kromě rušení řvaním, syčením, praskáním, dutými pády a náhlými pohyby travin je na nohou miliarda plíživých hmyzích predátorů. Vedle bodavého hmyzu jsou za tmy na válečné stezce i sklípkani. A stonožky. "Dostali jsme poučení, že pokud je stonožka delší než 10 centimetrů, je smrtelně jedovatá. Pavouci prý čím menší a barevnější, tím jedovatější," říká nadporučík Příhonský. Jeho zkušenost asi poděsí každého teraristu: smést ze sebe, bez milosti zašlápnout, zabít, zbavit se jakéhokoliv hmyzu na těle. A rychle!

Oblečení je okamžikem vstupu do džungle mokré. A mokré také zůstane po celou dobu pobytu zde. Budete jen rozlišovat úplně mokré - například po přebrodění řeky - a pořádně vyždímané. V takových podmínkách vše začíná plesnivět a po čase hnít. Jen málokterý cestovatelský drsňák ale bude plánovat delší než řekněme třítýdenní cestu pralesem, aby proto musel kalkulovat třeba s druhým párem bot za ty shnilé...

Drsné prostředí

"Spousta lidí už má dost masové turistiky a hotelových komplexů a hledá opravdový kontakt s místní přírodou i kulturou. Chtějí skutečný, jedinečný zážitek," říká ředitel cestovní kanceláře Marco Polo Jan Papež. Podle jeho ujištění zájem právě o takové cestování je na vzestupu.

Málokdo už dnes bere do ruky knížku autenticky krásných povídek z cest Otakara Batličky. Své životní krédo vyslovil mimoděk už v patnácti na pohlednici svému otci, půl roku po svém útěku z domova, když z Jižní Ameriky napsal: Nemám kde spát, nemám co jíst, mám se nádherně!

Díky turistické infrastruktuře lze dnes psát i z těch nejzapadlejších míst elektronickou poštou zprávy domů: Mám co jíst, mám kde spát, mám se nádherně. A k tomu přiložíte foto třeba s aligátorem, hadem, šedesátimetrovým stromem nebo tak něčím. Cestování je díky zajištění i do hodně exotických míst dostupné konečně více lidem, než jen drsným a dobrodružství lačným "Otakarům". I on se ostatně dočkal pomoci, třeba když v šestnácti při pochodu brazilským pralesem se ho vedoucí výpravy zeptal: Kudy bys šel dál, Oto? A Ota ukázal pod strom s visícími zelenými liánami. Jo, tak to jsou pěkně jedovatí hadi, řekl tehdy šéf. A šlo se trochu jinudy.

"Fascinující je neskutečně živá příroda. Nejen fantasticky barevní motýli, ale třeba i divoká prasata, krokodýli. Hadů moc nevidíte, ale tušíte, že nejsou daleko. Naopak škorpioni se neskrývají, na ty pozor. Na Francouzské Guyaně se lze dokonce setkat v džungli s jaguárem, ten má prý v noci při nasvícení čelovkou jasně modré oči..." říká nadporučík Armády ČR Roman Příhonský, který v rámci speciálního výcviku v džungli cvičil.

O nástrahách guyanské džungle by mohli vyprávět dva Francouzi, kteří se v únoru 2007 ztratili při dvanáctidenním pochodu do města Saül. Cestovatelé vyrazili bez satelitního telefonu i navigace a brzy se v pralese ztratili. Nakonec strávili v džungli dlouhých 52 dní, během nichž přežili jen díky tomu, že jedli sklípkany. Desítky policistů je hledaly marně. Jednomu z cestovatelů se nakonec podařilo do Saülu dojít a přivézt pomoc.

O navyšující se oblibě "bezpečně nebezpečných" výprav a výletů ví dobře i ředitel cestovní agentury Kupalet.cz Marek Holub: "V kurzu jsou třeba i Zambie nebo Zimbabwe, ale narostl znovu i zájem o vícedenní výlety do severního Thajska." To jsou lokace, kde se na dvouči třídenní výlety s kompletním zajištěním vyráží z pěkných hotelů.

U české cestovky ale lze nalézt oporu při touze poznat třeba i ty nejdrsnější pralesní výpravy. "Jsou oblasti, kam lze vstoupit jedině s doprovodem místní armády. Někam se lze pustit jedině poté, co udělil souhlas místní kmenový náčelník," tvrdí Jan Papež z CK Marco Polo. Řeč je především o jihoamerických zemích: Brazílii, Venezuele, Bolívii.

Přímo na karimatce či pevném lůžku spí v pralese jen sebevrah. bezpečnější je nocování v závěsné síti.

"hadů moc nevidíte, ale tušíte, že nejsou daleko. naopak škorpioni se neskrývají."
Roman Příhonský
voják

Hlavní pralesní destinace

Amazonie

Aktivity: trekking v pralese, jízda na kánoích, lov piraní, pozorování kajmanů Kolik to stojí: třídenní balíčky pořídíte na místě od 10 000 Kč Cestovní kanceláře: Travel & Business Centre, CK Marco Polo, KupaLet.cz

Amazonský deštný prales zabírá plochu kolem 7 milionů km2, což je asi 40 % celkové rozlohy Brazílie. Tento prales se nenalézá jen na území Brazílie, ale zasahuje také do sousedních států - Kolumbie, Peru, Venezuely, Ekvádoru, Bolívie, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany.

Amazonský prales představuje přes polovinu deštných pralesů nacházejících se na celé Zemi. Do území pralesa spadá také největší řeka na světě - Amazonka, která na svém dolním toku má šířku dosahující 25 km a hloubku kolem 60 m.

Borneo

Aktivity: pozorování orangutanů, výstup na Mt. Kinabalu (4095 m n.m.), potápění, šnorchlování Kolik to stojí: zájezdy z ČR vyjdou na asi 55 000 Kč Cestovní kanceláře: CK Adventura, CK Alvarez

Džungle na Borneu povážlivě ubývá. Vláda východomalajsijského státu Sabah proto vysadí během následujících pěti let stromy na asi tisíci hektarech pralesa. Ochránci životního prostředí varují, že další těžbou dřeva a rozšiřováním plantáží jsou na Borneu ohroženi nejen orangutani, ale také sloni, nosorožci, medvědi malajští a další zvířata.

Podle odhadů ochránců životního prostředí v malajsijském státě Sabah nyní žije méně než 11 tisíc orangutanů. Před pouhými patnácti lety byl přitom jejich počet až osminásobně vyšší.

Zimbabwe

Aktivity: návštěva Viktoriiných vodopádů, plavba po Zambezi, safari Kolik to stojí: třídenní balíček vyjde na místě na 7 až 14 000 Kč Cestovní kanceláře: CK Marco Polo, CK Livingstone

V okolí Viktoriiných vodopádů nabízejí místní cestovky treky deštným pralesem, kde můžete pozorovat například krokodýly, prasata bradavičnatá nebo buvoly. Na své si přijdou i vyznavači adrenalinové zábavy při bungeejumpingu z mostu přes řeku Zambezi nebo raftingu. Pokud váš rozpočet dovolí, můžete si krásu vodopádů i pralesů vychutnat z výšky při přeletu vrtulníkem.

Zambie

Aktivity: rafting na řece Zambezi, safari Kolik to stojí: týden dovolené na raftech vyjde na cca 52 - 65 000 Kč Cestovní kanceláře: CK Adventura, CK Marco Polo, CK Alvarez

Mezi africkými domorodci kmene Mbwela, jehož rozptýlené skupiny žijí při okrajích močálů Džiundu, kolují už od pradávna děsivé zvěsti o dravých létajících tvorech, nápadně připomínající pravěké ptakoještěry. Tajemného dravého tvora nazvali sami Afričané kongamato - "přízrak smrti". Podle vlastních slov domorodců, kteří by raději stanuli proti rozzuřenému slonovi nebo hladovému lvu, než aby bojovali s kongamatem.

Kromě pralesních výletů jsou v Zambii k vidění Viktoriiny vodopády. A řeka Zambezi, na níž se výborně raftuje. Některé její peřeje mají zajímavé názvy: Schody do nebe, Ďáblův záchod, Gulliverova cesta nebo Požírač náklaďáků.

Thajsko

Aktivity: trekking v džungli, sloní výpravy, rafting, krokodýlí farmy, návštěva domorodých vesnic Kolik to stojí: cena půldenního výletu na místě nemusí přesáhnout 300 Kč Cestovní kanceláře: výlety do Thajska pořádají prakticky všechny velké české cestovky

Pro vyznavače divoké přírody je v Thajsku ideální severní oblast nad městem Chiang Mai. Místní zážitkové agentury vyvezou své klienty na okraj pralesa, dovybaví nejnutnější výzbrojí a vedou do šera zeleného pekla. V džungli čekají upravené kempy, kde se dá bezpečně bivakovat. Druhý den se obvykle trekem dojde k mahautům, tedy vodičům slonů, a pokračuje se na tlustokožcích. Slon je prý v džungli jedním z nejtišších zvířat vůbec. Houpavou jízdou na slonu cestovatelé dorazí do další domorodé vesnice, kde se spí v bambusových chýších a před večeří u ohně tančí domorodé dívky. Ačkoliv celou cestu tropického treku provází spousta ptáků, dusno, vlhko, pavouci, zarostlé stezky, houby a hmyz, vždy jde o bezpečnou cestu pod dohledem průvodců. Do cíle se obvykle doplouvá na raftu. Na cestě do Chang Mai lze zastavit v motýlí, hadí nebo orchideové farmě.

Papua-Nová Guinea

Aktivity: návštěvy stromových lidí, trekking v džungli, šnorchlování a potápění Kolik to stojí: 21denní zájezd vyjde asi na 108 000 Kč Cestovní kanceláře: CK Livingstone, CK Poznání

Stromoví lidé, Korowajové a Kombajové, žijí v povodí řeky Brazza, v rozsáhlých nížinných džunglích v podhůří pohoří Jayawijaya, na jihozápadní straně ostrova Nová Guinea v indonéské provincii Papua (Irian Jaya). Komáři i odvěká rivalita a nepřátelství je donutily stavět domy v korunách stromů. Některé z nich jsou až 40 m vysoko.

Na co si dát pozor

Snad kromě návštěvy afrických savan by se dnes měl cestovatel skoro modlit, aby narazil na nějakého většího tvora. V představách většiny lidí jsou pralesy plné jaguárů a obrovských hadů, ze kterých jde hrůza. Většinou je však velkým úspěchem, když zahlédneme zákmit opičího těla někde vysoko ve větvích. Skutečné nebezpečí se většinou skrývá pod kameny a mezi spadaným listím.

Štíři - obývají všechny teplé oblasti světa a nebezpečné druhy najdeme v Americe, Africe i Asii. Štíři se rádi skrývají v temných koutech - včetně zutých bot či záhybů spacáků. Nejlepší prevence je dávat pozor, kam si sedáme, leháme či šlapeme.

Palovčíci rodu Phoneutria - tito pavouci s rozpětím nohou až 12?cm jsou specialitou Amazonie. Nejenže mají dost jedu k zabití člověka, ale také bez váhání vyrážejí proti narušitelům klidu. V noci slídí po pralesní půdě, ve dne se skrývají pod kameny či listy. Nestrkejte ruce do temných škvír a pavouky nerušte.

Suchozemské pijavice - obývají tropické pralesy. Nejsou sice nebezpečné, ale dokážou znepříjemnit zajímavý zážitek a krvácení z ran po nich se obtížně zastavuje, protože mají ve slinách protisrážlivé látky. Nejlepší je chránit si oblečením exponované části kůže - krk, ruce, nohy. Necestovat v kraťasech a tričku s krátkým rukávem.

Zmije gabunská - obývá téměř celou subsaharskou Afriku. Má nejdelší jedové zuby ze všech hadů (dlouhé až 5 cm) a její uštknutí je bez rychlého podání protijedu téměř vždy smrtelné.

Mamby - nejobávanější je mamba černá, která je nejdelším jedovatým hadem Afriky. Ačkoli se většinou snaží před člověkem uniknout, v úzkých neváhá zaútočit.

Před cestou

Jižní Amerika - do většiny států v povodí Amazonky lze vstoupit bez víza na dobu nepřesahující 90 dnů. Výjimku tvoří Guyana a Surinam, které víza vyžadují. O surinamské vízum je nutné požádat na nejbližší ambasádě, dvouměsíční vízum s jedním vstupem vyjde na 36 USD (asi 700 Kč), s více vstupy na 64 USD. Do Guyany stojí tříměsíční vízum 20 USD, dalších 22 USD se platí při opuštění země. Při žádosti o vízum je třeba předložit doklad o očkování proti žluté zimnici, který mohou vyžadovat i celníci na hranicích. Stejný doklad je vyžadován i při vstupu do Francouzské Guyany. Kromě žluté zimnice doporučují lékaři při cestě do této oblasti i užívání antimalarik a další očkování, minimálně proti hepatitidě A i B.

Afrika - víza jsou potřeba na cesty do Zambie i Zimbabwe. Zambijské vízum lze pořídit buď na zastupitelském úřadě v Berlíně, nebo na hranicích. Vízum je udělováno na maximálně 90 dní, za jednorázové zaplatíte 50 USD, za vízum se dvěma vstupy 80 USD. Sousední Zimbabwe uděluje víza rovněž na hranicích nebo zastupitelských úřadech, jednorázové za 30 USD, dva vstupy stojí 45 USD. Výjimkou jsou Viktoriiny vodopády na hranicích obou zemí, které lze přejít na druhou stranu s jednodenním vízem za 10 USD. V obou zemích se doporučuje ochrana před malárií, rozšířen je zde také virus HIV.

Asie - nejčastější destinací českých turistů je Thajsko, které uděluje víza na své ambasádě v Praze. V současné době je zdarma (do března). Druhou možností je získat vízum na letišti na 15 dní, které přijde na asi 500?Kč. Na Borneo, které je částí Indonésie, potřebujete rovněž vízum. Dostat ho lze na vybraných hraničních přechodech za 25 USD. U obou zemí lékaři doporučují antimalarika, při cestě na Borneo rovněž očkování proti hepatitidě A i B, poliomyelitidě a břišnímu tyfu.

Co s sebou do džungle

Dvě kompletní sady oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi
Boty plné nad kotník s protiskluznou podrážkou a s otvory na odtékání vody
Sandály na večer do kempu
Repelenty
Závěsné lůžko a moskytiéra - nesmí ani jedním koncem dosáhnout až na zem
Plastové lahve na vodu a chemické prostředky na úpravu vody
Plastový barel nebo lodní pytel
Zdravotní box - každý škrábanec dezinfikovat jako vážné zranění!
Raději mapu a buzolu než GPS (pod vysokými stromy nebývá satelitní signál). Jistotu vám ale dá jedině zkušený průvodce.
Energetická strava, jíst plody džungle jen po schválení průvodcem
Mačeta, vařič, zbraň
Telefon, vysílačka

AUTOR: Jan Rýdl
AUTOR: Michael Fokt