Památné stromy a jejich příběhy jsou živé monumenty dějin

Jejich nekorunovaným vládcem býval Král smrků, nejmohutnější smrk přírodní rezervace Boubínský prales. Když před čtyřiceti lety, 4. prosince 1970, při vichřici padl, zůstaly tu desítky jiných.

Lidský věk a rozměr jsou se stromy jen obtížně srovnatelné. Má-li strom podmínky, může vydržet po staletí. Na jejich letitých tělech mnohdy raší mladé větve a stromy se tak stávají živoucími monumenty dějin. A lidé k nim chovají úctu, všelijak je zpevňují, chrání a restaurují, tak jako jiné památky.

Nejen stáří však může učinit strom památným. Jeho výjimečnost bývá dána i mimořádným vzrůstem, zvláštním vzhledem či skutečností, že tvoří krajinnou dominantu. Památné stromy mohou upomínat na historickou událost nebo doprovázet kulturní památku. A mohou s nimi být spojeny i pověsti či báje.

Král smrků připomínal přírodní chrám. Díky větvím, které se klenuly na jeho 58 metrů vysokém kmeni až ve výšce 25 metrů. Obvod jeho kmene měřil pět metrů a bylo mu odhadem 440 let. A na jeho konci se podle některých názorů podepsal příval turistů, který oslabil jeho kořenový systém.

Dalším památným jehličnanem v českých zemích je letitý tis, jenž prý vyrostl z poutnické hole při budování hradu Perštejna na skalnatém ostrohu nad údolím řeky Svratky. Obyvatelé hradu po staletí věřili na spojení mezi hradem a životem stromu. Když se například u tisu ulomil jeden z vrcholů, na hradě se z nenadání propadla klenba.

Pověst o malém pasáčkovi, co propadl do dutiny stromu a tam zahynul, zase opřádá prastarou Vejdovu lípu na Pastvinách u Žamberka. Je to jedna ze čtyř hraničních lip selského dvora U Vejdů. Obrovský strom je starý možná 600 let. Jeho kmen měřil už před 100 lety v obvodu 11 metrů a z té doby pochází i pověst o nešťastném pasáčkovi, který o půlnoci kolem lípy straší. Na začátku 20. století se kmen starého stromu otevřel. Dutina je rozlehlá, podle zápisů se do ní pohodlně vešel stůl a čtyři židle. I dnes se do ní dá vstoupit.
Stejně jako do jiné věkovité lípy v Telecí na Českomoravské vysočině. Pověst o této Zpívající lípě je literárně nejproslulejší díky spisovateli Miroslavu Burešovi, který o ní psal. Starý hospodář podle této pověsti v dutém stromu našel úkryt, když přepisoval žalmové zpěvy a potichu si prozpěvoval sloku za slokou.

Literární slávou se honosí i další památný strom, ke kterému prý rád docházel spisovatel Fráňa Šrámek. Mohutná Semtínská lípa stála téměř 300 let při silnici ze Sobotky na Kost jako výrazný bod v krajině. Původně tu byly stromy dva, po stranách barokní sochy svatého Jana Nepomuckého. Jeden z nich ale vyvrátila vichřice roku 1858. Od 70. let 20. století lípa začala chřadnout. Postupně se z její koruny vylamovaly jednotlivé větve a vichřice ji v roce 2000 hodně poničila.

Prezident T. G. Masaryk prý zase z Lán často zajížděl na koni k památnému Svatováclavskému dubu ve Stochově nedaleko Nového Strašecí. Podle pověsti údajně tisíciletý dub zasadila svatá Ludmila při narození svatého Václava v hradě, který tam stával.

Dějiny kráčely i pod dubem knížete Oldřicha v Peruci. Stojí na místě, kde údajně Oldřich potkal Boženu, peroucí u studánky pod stromem prádlo. Podle jiné pověsti se na něm oběsil milenec či manžel pradleny Boženy. Podle všeho je však dnešní dub potomkem původního stromu.

Téměř tisíciletý věk připisuje Královské lípě v Klokočově v Železných horách text nápisu, který je umístěný na balvanu před ní. Strom stál na počátku stezky přes pralesní mokřady, údajně se pod ním zastavil král Karel IV. se svou družinou.

Dobu husitskou zase připomíná Sudslavická lípa u Vimperka. Větve její koruny se sklánějí k zemi a stíní nevysoký, leč velmi mohutný kmen, jeho praskliny v kůře a vystouplé kořeny svědčí o velikém stáří. Věk je odhadován na 600 let, dutý kmen chrání stříška a silné větve v koruně spojují lana. Pověst vypravuje, že pod lípou kázal mistr Jan Hus.

Rovněž stromů, pod nimiž údajně tábořil hejtman Jan Žižka, lze najít v Čechách několik. Největší a patrně nejstarší z nich je Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou. A taky je prý jediný, ke kterému slavný vojevůdce podle pověsti přivázal koně.

Jitka Bojanovská