Zajímavost - kaolínová ložiska Karlovarska

Kaolinová ložiska jsou situována při okrajích terciérní Sokolovské pánve, tj. tam, kde byla uchráněna před denudací a současně mocnost terciérního pokryvu ještě není taková, aby znemožňovala těžbu. Sokolovská pánev má jako součást systému podkrušnohorských terciérních pánví stavbu asymetrického prolomu, orientovaného ve směru JZ-SV. Od Chebské pánve na západě je oddělena hřbetem krystalických břidlic, od pánví severočeských na východě komplexem vulkanitů Doupovských hor. Pánevní dno je z větší části budováno souborem hornin karlovarského žulového masivu. Jde o nehomogenní plutonické těleso složené z řady granitoidních intruzí variského stáří. Jsou v něm rozlišovány zpravidla dva hlavní intruzivní komplexy starší (tzv. horské žuly) a mladší (tzv. krušnohorské žuly), s řadou přechodných typů a hornin žilných doprovodů. Časový rozdíl mezi hlavními dvěma intruzemi je odhadován na 25 mil. let. Hlavními horninami starší intruze jsou žuly (granodiority, granity) biotitické, většinou hrubozrnné a porfyrické. Charakteristickou facií je tzv. loketská žula s velkými vyrostlicemi karlovarsky zdvojčatělých draselných živců. Nejrozšířenějšími horninami mladší intruzivní fáze jsou jemněji zrnité, nevýrazně porfyrické dvojslídné granity s charakteristickou přítomností turmalinu a topazu. Karlovarská kaolinová ložiska vznikla povrchovou klimatickou kaolinizací žul v křídě až paleogénu a zachovaly se jako relikty původně rozsáhlé zvětralinové kůry. Kaoliny se vyznačují zachováním primární struktury matečných hornin, jde tedy o typické reziduální horniny. Podle matečné horniny vznikají různé typy kaolinů. Je ověřeno, že druhy kvalitnější vznikají zpravidla ze žul mladších a že z horských žul vznikají většinou tzv. titaničité kaoliny. V titaničitých kaolinech mají význam aplitické proniky, které po kaolinizaci poskytují výrazně kvalitnější surovinu

Uloženiny Sokolovské pánve jsou eocénního až miocénního stáří. Členěny jsou do několika souvrství - ve smyslu nového dělení navrženého ROJÍKEM (2004) a konzultovaného s odborníky Univerzity Karlovy, České geologické služby, Akademie věd ČR a České stratigrafické komise jde o následující stratigrafické jednotky: Starosedelské souvrství (eocén-oligocén) je tvořeno převážně říčními písky a štěrky, které jsou místy druhotně zpevněné do pískovců, slepenců a křemenců. Maximální mocnosti souvrství kolem 40 m byly zjištěny v pruhu mezi Novým Sedlem a Svatavou. Do starosedelského souvrství bývají řazeny i tzv. sekundární kaoliny, tj. písčité kaolinitové jíly vzniklé krátkou redepozicí kaolinových reziduí. Novosedelské souvrství (oligocén-miocén) je vulkanosedimentární soubor, uložený během vrcholící tektonické a vulkanické aktivity Sokolovské pánve. Skládá se z několika vzájemně provázaných členů, od nejstaršího k nejmladšímu jde zhruba o:

• davidovské vrstvy (kaolinické štěrkovité písky gravitačního původu, mocnost 1-30 m),
• uhelné vrstvy Josef (podle stejnojmenné uhelné sloje, mocnost 0-20 m, z toho uhlí až 16 m),
• spodní vulkanické vrstvy (lávové proudy, tufy a tufity, druhotně kaolinizované nebo bentonitizované, karbonatizované, prokládané půdními horizonty, mocnost 2-80 m),
• habartovské vrstvy (písky a prachovité jíly výnosových vějířů a delt, mocnost 0-35 m),
• ekologické audity,
• uhelné vrstvy Anežka (podle stejnojmenné sloje sapropelitického uhlí, mocnost 0-14 m, z toho uhlí až 12 m),
• svrchní vulkanické vrstvy (specifické tufy vyvržené sopkami maarového typu, lahary, sesuvy, hydrotermy, mocnost 0 až více jak 100 m),
• uhelné vrstvy Antonín (převážně humitové uhlí, surovinová základna Sokolovska, mocnost 17-60 m, z toho uhlí až 51 m).

Cyprisové souvrství (miocén) se skládá z jílovců jezerního původu, mocných v centru pánve až 180 m. Ve východní části pánve u Čankova a Sadova jsou svrchní polohy souvrství lokálně vyvinuty ve facii čankovských písků (mocnost až 25 m). Uvedený sled představuje ideální sedimentární sekvenci a při okrajích pánve je různým způsobem redukován. Kvartérní sedimenty pokrývají prakticky celou Sokolovskou pánev. Největší zastoupení mají štěrkové říční terasy, nivní, deluviální a sprašové hlíny a soliflukční sutě. Z hlediska tektoniky má Sokolovská pánev stavbu asymetrického prolomu, orientovaného přibližně ve směru JZ-SV. Hlavními tektonickými zónami jsou krušnohorský okrajový zlom na severu a ohárecký okrajový zlom na jihu. Pánev s okolím je prostoupena mnoha zlomy různých směrů (JZ-SV, Z-V, SZ-JV, S-J).

Dále na http://www.gpkv.cz/kaol.html

ZDROJ: www.gpkv.cz