Beton nás před povodněmi a suchem neochrání

Betonování břehů a bezohledné úpravy vodních toků v povodí Labe i jinde, plány na stavbu přehrady v Nových Heřminovech nebo v Krkonoších - příklady z poslední doby ukazují, že Česká republika v boji proti povodním či extrémnímu suchu nejde správnou cestou. Nadále spoléhá téměř výhradně na technická opatření, což je však již překonaný způsob myšlení. Dopad velkých vodních srážek nebo naopak dlouhotrvajících such lze zmírňovat především zlepšováním akumulace vody v celé krajině. Plošné rozlivy ve zdravých říčních nivách dokáží zadržet při povodních několikanásobně více vody, než uměle budované stavby. Koalice pro řeky proto kritizuje Koncepci vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství na období 2011-2015, která nyní prochází připomínkovým řízením.

Koncepce Ministerstva zemědělství je založena zejména na technických opatřeních a v podstatě ignoruje přirozený potenciál krajiny. Mezi kritizovaná opatření patří především návrhy územní ochrany lokalit pro přehradní nádrže a naopak absence odpovídající ochrany niv pro přirozené rozlivy. "Nevylučujeme předem oprávněnost a smysluplnost stavby jakékoliv přehradní nádrže, ale nesouhlasíme s tím, aby na jejich výstavbě byla založena strategie na tlumení hydrologických extrémů, kterou předpovídají scénáře změn klimatu pro náš středoevropský region," říká RNDr. David Pithart, předseda Koalice pro řeky. "Přestože tato Koncepce obsahuje řadu pozitivních návrhů a v obecné rovině podporuje i přírodě blízká protipovodňová opatření, konkrétní opatření v této koncepci ponejvíce směřují k pokračující jednostranné podpoře nákladných technických opatření, včetně výstavby přehrad, což pro daňové poplatníky není příliš dobrá zpráva," dodává Zdeněk Poštulka, místopředseda Koalice.

Klimatické změny povedou pravděpodobně na území České republiky k častějšímu výskytu jak extrémních povodní, tak období sucha. Hledání cest, jak se na tyto změny adaptovat a využít při tom potenciál krajiny a ekosystémů, je hlavním cílem činnosti Koalice pro řeky, sdružující ekologické nevládní organizace, přírodovědce, vodohospodáře, projektanty i rybáře. Jednou z takových cest, která má v tomto smyslu klíčový význam, je obnova přirozených rozlivů v nivách řek a s ní spojená celková změna využívání říční krajiny. "Stále nedoceňujeme roli, jakou v hospodaření s vodou hrají mokřadní ekosystémy, podmáčené louky, přirozené říční systémy s pomalým odtokem vody, které zároveň zajišťují obnovu zásob podzemních vod, stabilizují mikroklima prostřednictvím odpařování vody a tzv. malého koloběhu vody a zlepšují její kvalitu," říká RNDr. David Pithart. "Jakmile využijeme přirozený prostor pro rozliv, automaticky zlepšujeme povodňovou situaci dolů po toku. Například šestikilometrový úsek nivy Lužnice poblíž hranic s Rakouskem poskytuje efektivní retenční objem - tedy objem, který se skutečně podílí na tlumení povodňové vlny: 2,3 milionu kubických metrů," doplnil David Pithart. Obvyklou regulací řeky by tento objem klesl na třetinu, jak bylo zjištěno pomocí hydraulických modelů simulujících průchody povodňových vln v rámci projektu NIVA, financovaného Národní agenturou zemědělského výzkumu. (1)

Koalice pro řeky je znepokojena tím, že neustávají zásahy, kdy jsou celé úseky vodních toků poškozovány nejen z hlediska ekologického stavu, ale právě a především z hlediska povodňových situací. Například Povodí Labe provedlo v roce 2010 stavební práce na toku Librantického potoka. Vybagrováním dna potoka prohloubilo jeho koryto, čím se snížila možnost rozlivu a vsaku vody do okolí. Vybetonováním břehů bude zrychlen průtok vody a při povodňové situaci to bude znamenat zvýšení její erozní razance. Navíc se na toku Librantického potoka nachází jediná Evropsky významná lokalita výskytu šidélka ozdobného. Zásah nesporně zvýšil ohrožení tohoto evropsky významného druhu. (2) Podobně u zásahu spočívajícího v odstranění břehových porostů podél Labe u Starého Kolína bychom si měli položit otázku, komu či čemu takový zásah vlastně prospěje. (3)

"Současný zákon bohužel umožňuje provádět zemní práce v korytech řek bez povolení a tedy bez posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Pokud nezměníme tento přístup, budeme se bohužel s podobnými případy setkávat stále. Ponechme prostor řekám tam, kde rozlivy a změny trasy koryta neškodí, a bohatě se nám to vyplatí," říká Ing. Jana Vitnerová z Arniky.

Dalším příkladem nežádoucích zásahů do říčních toků může být plán výstavby mamutího poldru, který má přehradit střední tok naší největší štěrkonosné řeky - Bečvy. Dopady na hydromorfologii Bečvy a lokality Natura 2000 budou nemalé, počítat je třeba také s náklady na jeho pravidelnou údržbu a opravy. Samostatnou kapitolou kontroverzního hospodaření s vodou v krajině jsou plány na stavbu nových přehrad, například v Nových Heřminovech nebo ve Vilémově v Krkonoších. Výstavba těchto vodních děl a jejich provoz, vysídlení obyvatel a narušení přirozených korytotvorných procesů budou stát společnost obrovské finanční prostředky. I to by mělo být motivem k zvažování alternativ a hledání úspornějších řešení.

Koalice požaduje, aby se intenzivně hledaly úseky řek, vhodné k obnově těchto tlumivých funkcí a na tato území byla vyhlášena územní ochrana stejného typu jako na přehradní nádrže. "Také by pomohlo, kdyby pozemky vhodné k realizaci přírodě blízkých protipovodňových opatření bylo možné vykupovat za ceny obvyklé u staveb ve veřejném zájmu. Příslušná vyhláška však toto dosud neumožňuje. Dále se stát nesmí zbavovat pozemkových rezerv, vhodných k výměnám s majiteli, jejichž pozemky by bylo třeba nechat v nivách zaplavovat. V tomto smyslu jsme již apelovali na ministra zemědělství." dodává předseda Koalice David Pithart.

Tisková zpráva Koalice pro řeky