Kuna lesní a kuna skalní
KUNA LESNÍ (Martes martes) KUNA SKALNÍ (Martes foina)
Délka těla kuny lesní je kolem 43 - 50 cm sameček je trochu větší než samička.
Většinou je to kolem 50cm, ocas je dlouhý 20 - 26 cm a váží 1,80kg. Krk a hruď
jsou žlutavé, zbytek těla hnědý nikdy nezasahuje na přední nohy. Ocas je dlouhý
a huňatý. Spodní hrana kresby na krku bývá někdy skvrnitá ale na rozdíl od kuny
skalní netvoří vidlici. Okraje výrazných uší jsou téměř žlutavé. Nohy jsou
krátké, s ochlupenými chodidly. Zimní srst se objevuje na podzim a je mnohem
hustší než srst letní. Mohutné drápy dovolují kuně lesní výborně šplhat, přičemž
ocas slouží k udržování rovnováhy. Nejdůležitější vnější rozdíly jsou u kuny
skalní v tom, že má bílou až žlutou skvrnu na krku a hrudi, která vybíhá až na
přední nohy, takže se na stáhlé kožešině jeví jako vidlice : dále okraje uší,
které nejsou nikdy žluté, a světlejší, masově zbarvený čenich(ten je u kuny
lesní černý). Chodidla jsou jen málo ochlupená. Celková barva kožíšku je
světlejší. Zimní srst nedosahuje takové hustoty jako u kuny lesní. Délka těla
kuny skalní je kolem 50cm a váží kolem 2 kg.
kuna lesní [http://nd01.jxs.cz/307/182/a6a4e95e4b_19631013_o2.jpg]
Vyskytují se od západní Evropy po Sibiř, kuna lesní osidluje všechny druhy
listnatých lesů, lze ji najít i ve velkých parcích. Na horách vystupuje až k
hranici lesa. U nás je to běžný druh. Kuna lesní a kuna skalní se do značné míry
jedna druhé vyhýbají. Tam kde jsou lesy osídleny kunou lesní, obývají kuny
skalní vesnice i města
Kuna lesní je nesmírně obratným šplhavcem a v tomto ohledu předčí asi všechny
evropské savce. Skáče až 4metry daleko v korunách stromů, vyběhne do korun
stromů a opět zpět s hlavou dolů během několika vteřin stejně rychle jako by se
pohybovala na zemi. Pružné větve ji nikterak nebrání v pohybu, naopak se zdá, že
jejich kývaní je schopna dále využít. Vyšplhá se do vrcholku stromu a seskočí v
okamžiku, kdy se zdá, že tenké větve už její váhu neudrží. Dokáže honit i
veverky, které pak v některých oblastech tvoří podstatnou část její obživy. K
odpočinku se kuna stáhne do nějaké dutiny stromu, do hnízd nebo hnízdních
štěrbin ptáků a veverek. Kuna je aktivní ve dne i v noci, kde využívá spíše
svého mimořádného čichu. Snaží se vytáhnout ptáky z hnízda, najít a překvapit
díky svému čichu a dobrému sluchu ukryté myši. Neoddává se zimnímu spánku.
Ochlupená chodidla ji chrání nejen před mrazem, ale dovolují ji i rychle běhat
na sněhu. Na zemi skáče kuna lesní dlouhými skoky, podobně jako její příbuzná
kuna skalní. Značkuje svůj revír sekrety z řitních žláz. Revír může mít podle
bohatosti kořisti 5 - 23km^2 velký. Při větší hustotě nepřátel, například ve
Finsku, kde po nich slídí skalní orli, odkládá kuna svoji činnost většinou na
noc, kdy však často padá za kořist neslyšně lovícímu výru.
Na rozdíl od kuny lesní se kuna skalní nedokáže tak rychle pohybovat po
stromech, protože je poněkud kratší a těžší. Zato na zemi je rychlejší, vyslídí
úkryt myši ve stodolách, probíhá skuliny v kamenných zídkách, různé věže a
střechy kostelů i obytných domů, přičemž dělá ohromný hluk. Dělat lomoz ji
nesmírně baví a stejně tak ráda koulí na půdách domů různé předměty. Velmi dobře
šplhá i po kolmých stěnách domů. Její činnost se omezuje na noční hodiny, takže
si málokdo všimne , že i městská centra jsou obývána skalními kunami.
Jako potrava slouží kuně veverky, myši a další drobní hlodavci, ptáci do
velikosti tetřívků, mláďata všech ptáků, lesní plody a ovoce. Též větší druhy
hmyzu se objevuje na jejím jídelničku. Skladba potravy se zřejmě řídí zřetelně
podle místní nabídky. Většinou však na jejím jídelničku veverky a malí ptáci.
Kuna skalní na rozdíl od kuny lesní nevybíravě žere všechna malá zvířata do
velikosti kuřat a králíků. Myši tvoří její hlavní složku potravy, požírá však
krysy, potkany, ale i dešťovky můžou být významnou částí její kořisti. Miluje
vejce, která dokáže velmi obratně odnést z hnízd aniž by je rozbila. Právě v
kurníku a holubnících může kuna skalní způsobit větší škody, protože je ohromena
nabídkou kořisti, která nemůže uniknout a často všechny ptáky zakousne.
U kuna lesní i skalní se rozmnožuje jednou ročně jejich páření probíhá v létě,
březost se může výrazně prodloužit díky latentnímu období před vlastním vývojem
zárodku, takže se mláďata rodí obvykle v dubnu. Vývoj mají podobný jak kuna
lesní tak kuna skalní., u obou přicházejí mláďata na svět v dubnu nebo květnu.
Po 35 dnech otvírají oči, jsou 7 - 8 týdnu kojena ave třech měsících jsou
natolik samostatná, že následují matku při lovu. Reprodukční schopnost (tj.
rozmnožovací schopnost) nabývají ve 2 - 3 letech a dosahují věku až 10 let.
Zajímavosti je že kuna nikdy neloví tam kde bydli pokud se vám na půdě zabydlí
kuna máte jistotu, že vám se slepice ani vejce ztrácet nebudou, bude totiž
chodit k sousedům. A navíc budete mít doma i míň myší, protože jeden sekret od
kuny dokáže víc než plno pastiček.
kuna skalní [http://nd01.jxs.cz/758/888/e6ebf3a6a2_19631019_o2.jpg]
ZDROJ: http://vkskaut.blog.cz [http://vkskaut.blog.cz]
KUNA LESNÍ (Martes martes) KUNA SKALNÍ (Martes foina)
Délka těla kuny lesní je kolem 43 - 50 cm sameček je trochu větší než samička. Většinou je to kolem 50cm, ocas je dlouhý 20 - 26 cm a váží 1,80kg. Krk a hruď jsou žlutavé, zbytek těla hnědý nikdy nezasahuje na přední nohy. Ocas je dlouhý a huňatý. Spodní hrana kresby na krku bývá někdy skvrnitá ale na rozdíl od kuny skalní netvoří vidlici. Okraje výrazných uší jsou téměř žlutavé. Nohy jsou krátké, s ochlupenými chodidly. Zimní srst se objevuje na podzim a je mnohem hustší než srst letní. Mohutné drápy dovolují kuně lesní výborně šplhat, přičemž ocas slouží k udržování rovnováhy. Nejdůležitější vnější rozdíly jsou u kuny skalní v tom, že má bílou až žlutou skvrnu na krku a hrudi, která vybíhá až na přední nohy, takže se na stáhlé kožešině jeví jako vidlice : dále okraje uší, které nejsou nikdy žluté, a světlejší, masově zbarvený čenich(ten je u kuny lesní černý). Chodidla jsou jen málo ochlupená. Celková barva kožíšku je světlejší. Zimní srst nedosahuje takové hustoty jako u kuny lesní. Délka těla kuny skalní je kolem 50cm a váží kolem 2 kg.
Vyskytují se od západní Evropy po Sibiř, kuna lesní osidluje všechny druhy listnatých lesů, lze ji najít i ve velkých parcích. Na horách vystupuje až k hranici lesa. U nás je to běžný druh. Kuna lesní a kuna skalní se do značné míry jedna druhé vyhýbají. Tam kde jsou lesy osídleny kunou lesní, obývají kuny skalní vesnice i města
Kuna lesní je nesmírně obratným šplhavcem a v tomto ohledu předčí asi všechny evropské savce. Skáče až 4metry daleko v korunách stromů, vyběhne do korun stromů a opět zpět s hlavou dolů během několika vteřin stejně rychle jako by se pohybovala na zemi. Pružné větve ji nikterak nebrání v pohybu, naopak se zdá, že jejich kývaní je schopna dále využít. Vyšplhá se do vrcholku stromu a seskočí v okamžiku, kdy se zdá, že tenké větve už její váhu neudrží. Dokáže honit i veverky, které pak v některých oblastech tvoří podstatnou část její obživy. K odpočinku se kuna stáhne do nějaké dutiny stromu, do hnízd nebo hnízdních štěrbin ptáků a veverek. Kuna je aktivní ve dne i v noci, kde využívá spíše svého mimořádného čichu. Snaží se vytáhnout ptáky z hnízda, najít a překvapit díky svému čichu a dobrému sluchu ukryté myši. Neoddává se zimnímu spánku. Ochlupená chodidla ji chrání nejen před mrazem, ale dovolují ji i rychle běhat na sněhu. Na zemi skáče kuna lesní dlouhými skoky, podobně jako její příbuzná kuna skalní. Značkuje svůj revír sekrety z řitních žláz. Revír může mít podle bohatosti kořisti 5 - 23km^2 velký. Při větší hustotě nepřátel, například ve Finsku, kde po nich slídí skalní orli, odkládá kuna svoji činnost většinou na noc, kdy však často padá za kořist neslyšně lovícímu výru.
Na rozdíl od kuny lesní se kuna skalní nedokáže tak rychle pohybovat po stromech, protože je poněkud kratší a těžší. Zato na zemi je rychlejší, vyslídí úkryt myši ve stodolách, probíhá skuliny v kamenných zídkách, různé věže a střechy kostelů i obytných domů, přičemž dělá ohromný hluk. Dělat lomoz ji nesmírně baví a stejně tak ráda koulí na půdách domů různé předměty. Velmi dobře šplhá i po kolmých stěnách domů. Její činnost se omezuje na noční hodiny, takže si málokdo všimne , že i městská centra jsou obývána skalními kunami.
Jako potrava slouží kuně veverky, myši a další drobní hlodavci, ptáci do velikosti tetřívků, mláďata všech ptáků, lesní plody a ovoce. Též větší druhy hmyzu se objevuje na jejím jídelničku. Skladba potravy se zřejmě řídí zřetelně podle místní nabídky. Většinou však na jejím jídelničku veverky a malí ptáci. Kuna skalní na rozdíl od kuny lesní nevybíravě žere všechna malá zvířata do velikosti kuřat a králíků. Myši tvoří její hlavní složku potravy, požírá však krysy, potkany, ale i dešťovky můžou být významnou částí její kořisti. Miluje vejce, která dokáže velmi obratně odnést z hnízd aniž by je rozbila. Právě v kurníku a holubnících může kuna skalní způsobit větší škody, protože je ohromena nabídkou kořisti, která nemůže uniknout a často všechny ptáky zakousne.
U kuna lesní i skalní se rozmnožuje jednou ročně jejich páření probíhá v létě, březost se může výrazně prodloužit díky latentnímu období před vlastním vývojem zárodku, takže se mláďata rodí obvykle v dubnu. Vývoj mají podobný jak kuna lesní tak kuna skalní., u obou přicházejí mláďata na svět v dubnu nebo květnu. Po 35 dnech otvírají oči, jsou 7 - 8 týdnu kojena ave třech měsících jsou natolik samostatná, že následují matku při lovu. Reprodukční schopnost (tj. rozmnožovací schopnost) nabývají ve 2 - 3 letech a dosahují věku až 10 let.
Zajímavosti je že kuna nikdy neloví tam kde bydli pokud se vám na půdě zabydlí kuna máte jistotu, že vám se slepice ani vejce ztrácet nebudou, bude totiž chodit k sousedům. A navíc budete mít doma i míň myší, protože jeden sekret od kuny dokáže víc než plno pastiček.
ZDROJ: http://vkskaut.blog.cz
Sdílet článek na sociálních sítích