Jak se provádí recyklace baterií

Recyklace baterií, stejně jako jakákoli jiná recyklace je proces náročný, avšak užitečný. Mimo ochrany životního prostředí a zdraví poskytuje recyklace baterií i značné energetické a materiálové úspory primárních surovin - jinými slovy recyklací získané suroviny mohou být levnější než těžba a stejně tak mohou být získány více ekologicky.

Současné technologie nabízejí několik možností recyklace.

Baterie se třídí buď ručně (musí to být vskutku povznášející práce) nebo automaticky. Přesnost je údajně u obou metod přibližně stejná (při mechanickém třídění se baterie třídí podle váhy, magnetického nebo rentgenového spektra).

Oba třídicí postupy vyděluji nikl-kadmiové, lithiové a nikl-lithiové baterie, kterých je dnes většina (přes 80%). Tu a tam se ještě prý separují baterie obsahující rtuť - nicméně procento rtuti obsažené v bateriích je nízké a proto se jím recyklující společnosti někdy ani nezabývají.

Ale tím to nekončí. Ještě je třeba brát v potaz chemické procesy, které se v bateriích odehrávají, díky kterým mají baterie rozdílné chemické složení při koupi a na konci své životnosti. Poměrně velké množství sebraných použitých baterií není zcela vybito a je nutno brát v úvahu také oxidaci kovu (například nikl-kadmiové baterie se skládají hlavně z hydroxidů niklu a kadmia). Před recyklací je navíc třeba odstranit zbytky plastových obalů (baterie v "balíčcích" u přenosných počítačů). Z toho jasně vyplývá, že jednotný recyklační proces pro baterie neexistuje.

Baterie se recyklují tepelně a hydrometalurgicky.

Tepelné (pyrometalurgické) procesy zahrnují zpracování v elektrických obloukových pecích, které se používá pro baterie s nízkým obsahem rtuti; železo a mangan se přemění na železo-manganovou slitinu pro ocelářský průmysl. Zinek se znovu získává po sublimaci ve formě oxidu a dále se zpracovává. Používají se rovněž oxido-redukční pece, sublimační pece (pro baterie s vysokým obsahem rtuti a nikl-kadmiové baterie), pyrolýza pro nikl-kovové a lithiové baterie nebo se baterie přidávají do vysokých pecí. Docela věda, že?

Hydrometalurgický proces zahajuje drcení. Pak oddělení kovů, papíru a plastů, přičemž vznikne tzv. "černá hmota", která obsahuje uhlík, mangan a oxidy zinku. Ta se používá pro další zpracování kyselinovou cestou podobným postupem, jaký se používá pro zpracování manganových nebo zinkových rud.

Lithiové baterie se rozebírají ve speciálně uzpůsobeném prostředí, aby se zabránilo výbuchu. Obsahují velmi nebezpečné elektrolyty, které vyžadují specifické zacházení.

Jak jsme uvedli na začátku, baterie jsou nebezpečný odpad. Proto ani není zarážející, že výrobci tuto skutečnost spotřebitelům nesdělují tak radostně jako nesmysly o jejich výdrži. Maximálně je varují před tím, aby je nevhazovali do ohně (proč asi?). Domnívají se snad, že lidé přestanou baterie používat? To už snad ani nejde.