Brandýs nad Labem - Stará Boleslav se nachází v polabské nížině, přibližně 10 km na severovýchod od Prahy. Osou tohoto dvojměstí je řeka Labe, která udává charakteristický ráz okolní krajině, kterou po celé věky modeluje podle svých zákonitostí a děje se tomu i dnes, navzdory lidským snahám o její ovládnutí. Vždy tomu tak ale nebylo. Tato prastará krajina vystřídala ve svém vývoji během stovek milionů let mnoho tváří a s každým momentem stále svou podobu mění. Tyto změny lidské oko povětšinou spatřit nemůže. Nemůžou je zaznamenat ani celé lidské generace, neboť jsou to změny velice pozvolné a doba lidského života je absolutně nepoměrná k jejich rychlosti. Do dávných krajin se člověk může podívat nepřímo - skrze jejich zbytky, které nás všudypřítomně obklopují. Historie Země je zapsána v tom, co je pro člověka symbolem stálosti - ve skalách, balvanech, kamenech - v horninách (ač ve skutečnosti zase tak stále nejsou, jak se můžeme dále přesvědčit). Na horninách jsme absolutně závislí, protože nám dávají obživu, energii a pevnou půdu pod nohama. Můžeme z nich ale také získávat velice cenné informace právě o minulých krajinách, o procesech, které vedly k jejich vývoji a o životě, který tyto krajiny hostily.
Geologie Brandýska
Prekambrické horniny v okolí Brandýska náležejí svrchnímu proterozoiku barrandienu a patří především do kralupsko-zbraslavské skupiny. Jedná se o mořské sedimenty a vulkanity hlubších částí kontinentálního okraje superkontinentu Gondwana. Usadily se monotónní sledy jemnějších klastických sedimentů, které byly dopraveny do oceánské pánve podmořskými sesuvy (zmínka o nich bude dále). Probíhala zde také sopečná činnost, která po sobě zanechala podmořské výlevy "čedičových" láv.
Ze sedimentů se zde vyskytují velmi slabě přeměněné (metamorfované) droby, prachovce, břidlice a velice charakteristické vložky odolných silicitů (buližníků), které dnes tvoří v jinak zarovnané krajině Brandýska nápadné morfologické hřbety. Utuhlá "čedičová" láva, která se vylévala na tyto usazeniny, chemicky reagovala s mořskou vodou a došlo k její přeměně na tzv. spilit. Všechny zmíněné horniny můžeme na Brandýsku nalézt především v severozápadní část území. V okolí Odolena Vody a Neratovic se vyskytují v plošně rozsáhlých celcích, v okolí Brandýsa pak vystupují na povrch v "oknech" z pod mladších hornin.
Dále jsou z území známé proterozoické horniny, které patří k mladší jednotce - štěchovické skupině Barrandienu. Na rozdíl od kralupsko-zbraslavské skupiny se zde nevyskytují vulkanity, neboť vulkány v době usazování štěchovické skupiny "dřímaly" hluboko pod povrchem. Střídají se tu tedy prachovce, břidlice, droby a slepence. Jedná se o "flyšový" vývoj kadomského horotvorného cyklu, kdy docházelo k uzavírání oceánské pánve a k pomalému vyzvedávání horstva, které bylo postupně erodováno. Sedimentární materiál, který se z těchto mas hromadil na jejich okrajích byl dopravován turbiditními proudy do hlubokovodní oceánské pánve (sesuvy uloženin, které se po svém nahromadění na kontinentálním okraji sesunuly po kontinentálním svahu do oceánské pánve. Tyto sesuvy se uskutečňovaly vždy, když se nahromadilo tolik materiálu, že svah přestal být stabilní a nebo díky otřesům oceánského dna- nejprve se z rozvířeného materiálu ve vodním sloupci usadily hrubší a těžší částice a dále se usazovali částice jemnější - proto cyklické flyšové střídání hornin zjemňujících se směrem do nadloží). Horniny štěchovické skupiny se vyskytují v okolí Úval.
Na konci proterozoika došlo k provrásnění a vyzdvižení usazených hornin do pásemného pohoří a mořskou sedimentaci vystřídala ve spodním kambriu (starší prvohory, které patří již fanerozoiku) sedimentace kontinentální - z vyzvednutých kadomských hor bylo divočícími řekami dopravováno velké množství materiálu, který se usazoval ve vnitrohorských údolích. Horniny, které po tomto ději zůstaly se ale na území Brandýska nevyskytují a můžeme je nalézt především v Brdech.
Tato horotvorná činnost, obecně období největšího neklidu Zemského povrchu, však zanechala na Brandýsku jiné stopy. Jsou jimi provrásnění proterozoických hornin, způsobené tlakem srážících se litosférických desek, stejně tak jako jejich přeměna, která je způsobena zvýšením hodnot fyzikálních veličin tlaku a teploty, díky poklesu do větších hloubek. Horniny, které se dostaly do velké hloubky byly pak částečně nataveny a jako magma stoupaly k povrchu. Došlo tak k tzv. intruzy - průniku magmat jinými, staršími horninami. Vzniklo těleso tzv. neratovického komplexu, které bylo v jádře nově vyvrásněného kadomského pohoří. Jelikož bylo během milionů let toto pohoří zarovnáno, můžeme se s těmito hlubinnými vyvřelinami setkat na dnešním povrchu v širším okolí Neratovic, jak samo jejich označení napovídá. Dále na: http://www.geobrandys.ic.cz/
ZDROJ:http://www.geobrandys.ic.cz/
