Nad tendrem se blýská

Tentokrát antimonopolní úřad trefil do černého: Ministerstvo financí musí vrátit společnost PPF Advisory do soutěže o ekologickou zakázku v astronomické výši 115 miliard korun. Vládě tak vytvořil prostor k přetnutí zdánlivě nezvratných dějů, k přehodnocení filozofie největší veřejné soutěže v dějinách Česka.

Úřad odmítl důvody ministerstva včetně tvrzení, že PPF nabízela skládku pro jedy z hutí a chemiček, která neodpovídala podmínkám zadavatele. Ukázalo se ale, že skládky s kapacitou, již ministerstvo požadovalo, na našem území nejsou. Co ale potom nabízeli uchazeči, kteří uspěli? Vzdušné (skladovací) zámky?

Vláda teď jmenovala meziresortní komisi, která má vybrat vítěze. Proč ale taková komise nebyla ustavena už pro první kolo, když se posuzovala schopnost uchazečů k odstranění ekologických škod z dob komunismu? Vždyť o postupu a vyřazení firem rozhodovala skupina úředníků z resortu financí, který její složení dodnes tají. To je v případě stamiliardové zakázky přístup, kdy se podezření na korupční cíle přímo vnucují.

Vláda ani teď, kdy se měly otevírat obálky, nemá v ruce analýzu, jak velké jsou staré ekologické škody, k jejichž odstranění se stát podnikům zavázal. Suma 115 miliard je vystřelená naslepo a zřejmě silně nadsazená. A tak vybrat vítěze, zavázat se mu, že za sanace škod stát zaplatí možná o desítky miliard víc, než na kolik skutečně vyjdou - to je hazard století.

Vláda teď musí dát PPF tři měsíce na přípravu nabídky. Za tu dobu by si měla opatřit spolehlivé propočty. A pak rozhodnout, zda pokračovat v megatrendu, nebo ho rozdělit do řady menších.

Až dosud vedení ministerstva financí tvrdilo, že pouze jeden vybraný zájemce může odstranit škody do závazného termínu. Teď se ukázalo, že žádný takový "deadline" neexistuje. Že je to jen jedna z mystifikací tohoto podivnostmi opředeného tendru.

AUTOR: Jiří Leschtina