Chyby na každém kroku

Pokud někde doslova platí Murphyho zákon "co se může pokazit, to se pokazí", je to u odstraňování ekologických škod. Těžko se najde projekt, kde by se výrazně nepřekročila cena a termín. Čištění ostravských lagun, které se podle současných odhadů (což znamená, že se to může kdykoliv změnit k horšímu) dvojnásobně prodraží a protáhne o pět let, není výjimkou.

Právě laguny ukazují chyby na každém kroku. Ty začínají už u samotného odhadu škod. I když těžko rozporovat tvrzení, že sto procent informací o stavu lokality nelze nikdy předem zjistit, přesto "netušené" objevení 92 tisíc tun kalů vzbuzuje pochyby. Stejně jako "překvapivé zjištění", že výrobní linka, která ze špinavých kalů vyrábí kromě "čistého" alternativního paliva i vodík v množství, jež by při výbuchu srovnalo se zemí i přilehlý městys, ukazuje, že schválená technologie zjevně nebyla tak úplně odzkoušená. Tedy pokud nešlo o přímou dodávku technologie z vojenských laboratoří, jejímž původním účelem bylo ze "sajrajtu" vyrobit výbušninu. Putování netoxického paliva, které nikdo nechce, protože všichni tvrdí, že je toxické, po celé republice i přilehlém zahraničí (což znamená další ekologickou zátěž ze zbytečných cest) jen potvrzuje absurditu projektu, který sice stát zadal, ale zjevně neohlídal.

Ostravská anabáze je jen malou ukázkou velkých problémů, které mohly nastat při schválení celostátního ekotendru. Je dobře, že se u něj objevily takové nesrovnalosti, že se stal přes veškeré tlaky politicky neprůchodným. Což neznamená, že to nějakou další vládu znovu nenapadne, a už proto je nutné zůstat ve střehu. Ve střehu by měla ale hlavně být státní správa, která sanaci ekologických škod platí. Zatím ale selhává ve všech krocích, od zadání podmínek při výběrovém řízení přes smlouvy o dílo až po průběžnou kontrolu.

AUTOR: Julie Hrstková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz