Nelevicová ekologická výchova

Letošní krásné léto láká k výletům po stovkách míst v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Při výletech můžete přeročit státní hranici a zabrousit také k našim jižním sousedům v Rakousku nebo Bavorsku. Přímým srovnáním naší a jejich krajiny si uvědomíte, že je potřeba vysvětlit, v čem spočívají ty rozdíly a co se u nás vlastně stalo. Text by mohl vypadat například takto:

V období od konce druhé světové války do roku 1989 československý stát, vládní garnitura a společnost spáchali následující zločiny proti lidskosti, morálce a životnímu prostředí:

• vyhnání Němců z pohraničí
• násilná kolektivizace zemědělství
• rozvoj těžkého průmyslu bez následných opatření na ochranu přírody
• zanedbání investic do infrastruktury

  Tyto zločiny se mohly odehrávat v rámci tehdejších (často nemorálních) zákonů, režim však při tom nezřídka porušoval dokonce i své vlastní zákony a předpisy. Po změně režimu na demokratický v roce 1989 se podařilo mnohé napravit, ovšem některé škody, jako násilně přerušený vztah k půdě a krajině pravděpodobně napravit nebude možné.

  Od ranného středověku docházelo na území dnešní České republiky k vytváření kulturní krajiny. Byly zakládány vesnice, lesy se měnily v pole, rozvíjelo se zemědělství, byly zakládány rybníky, stavěly se mlýny a hamry. Na tomto úsilí se podílely kmeny různých národností, kromě Čechů především Němci a Valaši. Především v horských oblastech kolem hranic svými z vlasti přivezeným vědomosti, houževnatostí a skromností vytvořili krajinu, jak ji známe dnes.

  Po roce 1945 bylo z území Československa vyhnáno více než 2 miliony Němců. Především v pohraničních oblastech tak pole, louky a lesy ztratily své pečovatele, kteří se o ně starali po mnoho generací. Na jejich místo nastoupili lidé z úplně jiné oblasti, bez vztahu k místní krajině, půdě a klimatu. Jednalo se také o lidi z měst, kteří neměli vztah k jakékoliv půdě.

  Další ránu naší společnosti i krajině zasadili komunisté po roce 1948 násilnou kolektivizací zemědělství. Do padesátých let byly pole a louky obdělávány množstvím malých a středních zemědělců. Tito byli nuceni svou půdu (kterou často obhospodařovali po generace), dobytek, stroje a zemědělské objekty předat do tak zvaných jednotných zemědělských družstev, tedy kolektivním organizacím, které byly navíc často řízeny ideologicky a nekompetentně. Krajina tedy ztratila desítky tisíc zodpovědných vlastníků. Do kolektivizace byla políčka dlouhá a úzká, oddělená od sebe tak zvanými mezemi - úzkými travnatými pruhy s občasným výskytem křovin. Tyto meze fungovaly jako bariéra proti erozi půdy, proti migraci škůdců a představovaly také úkryt pro polní faunu. Sjednocením polí do velkých lánů se tako funkce vytratila.
  
  

  
  Les odumřelý v důsledku kyselých dešťů. Foto Wikimedia Commons.

  
  
  Komunistický režim měl na svědomí také poškození, umírání a zničení lesů u nás a v celé Střední Evropě, a to tak zvanými kyselými dešti. Celosvětový rozvoj těžkého průmyslu byl na Západě následován intenzivními opatření k odstranění emisí oxidu siřičitého, původce kyselých dešťů. Státy sovětského bloku buď neměly na odsíření peníze, nebo životní prostředí bylo až na posledním místě. S kyselými dešti a kvalitou ovzduší obecně souviselo také zaostávání ve standardech pro tepelné ztráty, metodách vytápění, především pak topení nekvalitními pevnými palivy (jako hnědé uhlí a uhelné kaly) v rodinných domech.

  Po pádu režimu v roce 1989 došlo ke zlepšení v mnoha oblastech. Ačkoliv devadesátá léta jsou známá spíše jako období ekonomické transformace, byly odsířeny všechny elektrárny a velké podniky a kvalita ovzduší se tak skokem zlepšila. Mnohem méně se začalo tolerovat porušování předpisů ochrany životního prostředí. Velká část obcí byla plynofikována (eliminace síry a polétavého prachu z pevných paliv) a nyní probíhá postupné zavádění kanalizace (ochrana kvality vody) po celé České republice. Nové průmyslové objekty musí projít náročným posouzením z hlediska možného vlivu na životní prostředí, vypadají nyní estetičtěji, podniky, především ty zahraniční, většinou dodržují pořádek a čistotu. V recyklaci jsme na špici Evropské unie.

  Bohužel, co se nepodařilo obnovit, jsou drobná políčka a původní vztah vlastníka a pečovatele k rodné půdě. Mnohá zemědělská družstva dokonce obešla zákon a dodnes nevrátila majetek soukromým zemědělcům. Došlo pravděpodobně k nenapravitelné škodě. Nepodařilo se také opravit nebo alespoň zachovat některé památky. Bývalé osady v mnoha oblastech zůstanou pouhými rekreačními zónami.

  Ekologické předpisy jsou nyní na evropské úrovni a mnohdy i přísnější. To přináší některé nové problémy jako:

• stát dohlíží na plnění pravidel pro všechny, ale zároveň je také největším investorem
• množství administrativy zdržuje projekty a může být podhoubím korupce
• výroba se stává dražší, a tak se zboží přiváží ze zemí s nižšími ekologickými standardy

  O tom, jaké budou naše ekologické předpisy a jak se budou chovat naše orgány si můžeme nyní do značné míry rozhodnout sami, pokud budeme mít zájem a energii. Můžeme svobodně volit politické strany (nebo si dokonce nějakou založit), můžeme se zúčastnit práce v nadacích a ekologických, zájmových a politických organizacích nebo přispět ze svého kapesného na správnou věc.