Umanutý pan Vítr

Německý lídr ve výrobě větrných elektráren, firma Enercon, se snaží být vždy technologicky napřed před konkurenty. Její zakladatel a šéf, miliardář Aloys Wobben, je posedlý zlepšováky.

Firmu Enercon založil v Aurichu uprostřed východního Fríska tehdy dvaatřicetiletý německý inženýr Aloys Wobben v roce 1984. Ještě na začátku 90. let znělo sousloví větrné mlýny jako archaismus z časů císaře pána.

"Mnozí se mu posmívali a považovali ho za bláznivého, vrtošivého vynálezce," popsal Wobbenovy začátky před časem pro časopis Manager Magazin bývalý německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin.

Pak ale na západní společnost dolehla hrozba klimatických změn. Větrnou energii začala německá vláda vykupovat za štědré peníze. Nastal boom větrných parků a Wobbenova firma ovládla domácí trh, dnes má 60 %.

Inspirace větrem

Wobben vyrostl na malém statku v regionu Emsland na severu Německa. Inspirace větrem pochází právě odtamtud. Vyučil se elektrotechnikem a po několika letech v práci pokračoval na vysoké škole.

Svou první větrnou turbínu údajně postavil za svým domem a první vrtule svařoval "Bill Gates z Aurichu", jak ho nazval časopis Die Zeit, ručně. Na začátku měly všechny jeho turbíny převody, v roce 1992 se Wobben, přezdívaný "pan Vítr" rozhodl přejít na bezpřevodovou technologii. Jeho výrobky proto musí být co nejjednodušší a jejich provoz levný a pokud možno bezporuchový. "Musí vydržet 30 let," říká o nich Wobben. Turbíny Enercon proto mají minimum rotujících součástek a přenos energie probíhá s malými ztrátami při tření.

Spolehlivost svých výrobků chytře využívá. Uzavírá se svými zákazníky dlouhodobé kontrakty na údržbu, na kterých vydělává tím víc, čím jsou turbíny méně poruchové.

Posedlost efektivitou má i další praktický význam: náklady na materiál, hlavně ocel, rychle stoupají a státem garantovaná výkupní cena za větrnou energii klesá.

Dravá konkurence

Enercon dosud instaloval 19 tisíc větrných turbín ve 30 zemích světa. S obratem přes 4 miliardy dolarů je 4. největším výrobcem větrných turbín na světě - před ním je GE Wind, španělská Gameta a světová jednička dánská Vestas. Jeho výrobky jsou považovány za formuli jedna ve větrném byznysu. Má v oboru nahlášených tolik patentů jako General Electric a Siemens dohromady.

Tržní podíl Enerconu ale rok od roku klesá. Firma žádné podniky nepřikupuje ani s nikým nefúzuje, Mnoho nadějí vkládá Enercon do brazilského trhu, kde už má tři továrny. Na paty mu tam ale šlapou konkurenti, kteří ho válcují cenami. Investice ve slibné Indii musel odepsat kvůli vleklému právnímu sporu.

Špioni ho vyhnali z Ameriky

V polovině 90. let dostal Enercon zákaz dovážet své turbíny do USA až do roku 2010. Důvodem mělo být narušení patentu amerického podniku Kenetech Windpower, protože obě firmy používaly stejnou technologii. Enercon se bránil v soudním sporu, ale prohrál. Pracovník americké Národní bezpečnostní služby přišel s informací, že Kenetech vyslal do Enerconu špiona a pomocí monitorovacího systému Echelon získal data o technických podrobnostech jeho výrobků.

Kenetech skončil v rukou General Electric a ten nabídl Němcům sdílení patentu a tím pádem i konec embarga. Ale Wobben se zařekl, že už do USA vyvážet nebude a na americkou půdu do konce svého života nevkročí.

Také do Číny odmítá dodávat, aby se nemusel o své nápady bát. Nové věci si nechává chránit ve velkém stylu, až soupeři naštvaně poznamenávají, že to přehání. Opatřil si například exkluzivní povolení nechat věže svých větrníků natírat barevně. Ostatním výrobcům ponechal fádní bílou.

Větrná loď a větrná auta

Součástí Wobbenovy podnikatelské strategie je také být maximálně nezávislý na dodavatelích. Až 80 % veškerých součástek Enercon vyrábí sám, dokonce má vlastní slévárnu. Pro srovnání: němečtí výrobci automobilů dělají asi jen 30 % z hodnoty výrobku.

Větrníky dokonce převáží k zákazníkům na vlastních lodích. Před dvěma lety spustil na vodu unikátní 130metrovou nákladní loď nazvanou E-Ship 1. Ta je poháněna zčásti větrnou energií, kterou vyrábí přímo na palubě, a zčásti naftovým motorem.

Wobben jako pravý vizionář spojuje budoucnost firmy s řešením ekologických problémů. Začal vyrábět odsolovací systémy, které brakickou a mořskou vodu přeměňují v pitnou. Zapáleně pracuje na tom, aby větrnou energii aplikoval i na auta - v tom vidí svůj dosud nesplněný úkol.

Jedno ale tvrdohlavě odmítá - stavbu obřích větrných parků na plošinách na otevřeném moři. Do oblasti se po hlavě vrhají všichni konkurenti, Wobben chce ale s vrtulemi zůstat na zemi. Větrníky v moři nevidí jako efektivní - jsou podle něj příliš nákladné a poruchové, nevyplatí se.

AUTOR: Jitka Vlková
Jitka Vlková je redaktorkou MF Dnes.

"Do Číny neprodávám, nechci se dělit o své nápady. A Amerika? Tam do konce života nevkročím."
Aloys Wobben