V Labi se dá koupat

V Labi se dá po letech zase koupat. Poněkud banální věta skrývá hlubší význam, než by se mohlo zdát. Jedním z charakteristických znaků režimu, jemuž padla za oběť skoro celá druhá polovina 20. století, bylo žití na dluh. Výdobytky socialismu, jako například neustále se zvyšující průmyslová výroba všemožných produktů prodejných pouze v rámci vzájemné hospodářské pomoci komunistických zemí, byly vykoupeny drancováním přírody. Budovatelé si razili cestu přes vytěžené kopce, zničené lesy, zamořený vzduch a otrávenou vodu. Řeky se vlivem komunálního i průmyslového odpadu proměnily ve smrduté stoky s vodou proměnlivé barvy podle toho, co do ní který podnik právě vypustil. Lidé se ve špíně naučili žít. Děti ze severních Čech si jezdily pravidelně léčit choroby dýchacích cest na školy v přírodě do méně zplundrovaných částí republiky. Lidé z Polabí či Povltaví si zase zvykli, že v řekách není radno se koupat. Nezdravé prostředí na rozdíl od lidí nesnesla řada živočišných druhů, které v 70. a 80. letech hromadně opouštěly české luhy a háje. Jak lépe ilustrovat zvrácenost režimu než tím, že před ním utíkala i zvířata? Výsledky polistopadového čištění, odsiřování, vysazování a vůbec uklízení, jsou každým rokem viditelnější. Ve vzduchu opět krouží dlouho neviděné druhy ptáků, do řek se vrátili raci a myslivci musí bojovat s přemnoženým rysem. Nedělní malá slavnost na opět vyčištěném Labi upozornila na to, že část světa, v níž žijeme, je zase o něco zdravější. A to je důvod k radosti. Zdroj: Mělnický deník