Asijské země se snaží účinněji bránit povodním

Záplavy si v poledních sto letech vyžádaly milióny lidských životů. Stojí tak na druhém místě v seznamu katastrof. Kromě Antarktidy je znají obyvatelé všech kontinentů. Především v rozvojových zemích Asie ústí chabá infrastruktura kombinovaná s rozvodněnými řekami v katastrofu téměř každý rok. Čínské veletoky Jang-cę a Žlutá řeka se vylévají ze svých břehů po staletí. Při záplavách umírají stovky lidí. Jedny z nejhorších povodní v historii si v roce 1998 vyžádaly přes tři tisíce obětí. Podobně bývá postižena také Indie a Bangladéš, kudy protékají řeky ústící do Bengálského zálivu. Ničivosti povodní pomáhá kromě mohutnosti řek i vysoká hustota obyvatel v asijských zemích. V čínské provincii Chu-nan, která nyní patří k nejhůře postiženým záplavami, žije na kilometru čtverečním více než 300 obyvatel, což je přibližně stejně jako v Indii, avšak o polovinu více než v České republice. Ještě výmluvnější je srovnání s malým Bangladéšem, kde žije téměř devět set obyvatel na čtverečním kilometru. V této zemi umíralo v posledních dvou desetiletích kvůli přírodním katastrofám průměrně 44 tisíc lidí ročně, což je nejvíc na světě. Zemi umístěnou mezi Himálajským pohořím a Bengálským zálivem křižují řeky přinášející dešťovou vodu z oblastí jedenáctkrát větších než Bangladéš. V roce 1998, při nejhorší povodni v historii země, byly zatopeny dvě třetiny území státu. Katastrofa postihla 31 miliónů lidí a přes 900 tisíc domů bylo zničeno. Jak uvádějí humanitární organizace, nelze vinit pouze přírodu. Stovky lidí v rozvojových zemích zabíjejí také epidemie nemocí, které propukají těsně po povodních. Místní systém zdravotní péče nedokáže zabránit šíření žloutenky, leptospirózy, tetanu, průjmů, cholery a dalších chorob. Lidé bez přístřeší žijí v nehygienických podmínkách, schází jim jídlo, voda i léky. Podle Mezinárodní organizace Červeného kříže by postiženým zemím pomohla lepší činnost krizových institucí. Jako pozitivní příklad slouží Indie, kde se systém ochrany proti povodním a pomoci postiženým oblastem výrazně zlepšil. Obyvatelé ohrožených regionů nyní získávají lepší informace. Ozbrojené složky nejsou na boj s povodněmi vybaveny. V Indii se tři čtvrtiny ročního úhrnu srážek koncentrují do pouhých dvou až tří měsíců monzunových dešťů, které pravidelně ústí v ničivé záplavy. \"Lidé v těchto oblastech si velmi cenní politika, který se při povodních osvědčil,\" řekla Hospodářským novinám Ila Bahttová z indické organizace Sewa, která se soustředí na pomoc ženám v postižených regionech. \"Když ve státě Urísa před několika lety vyvolal silný cyklón obří přílivové vlny, odvedl premiér sousedního státu Ándhrapradéš skvělou práci. Lidé v Uríse byli tak nadšení, že chtěli, aby kandidoval v jejich státě,\" uvedla Bahttová. V Indii podle ní existuje stále hustější pokrytí mobilními telefony, které mohou v případě katastrofy také významně pomoci. Čína v posledním desetiletí rovněž zavedla protipovodňové programy, které mají následky záplav zmírnit. \"V případě katastrofy může být zmobilizováno osmnáct miliónů dobrovolníků,\" řekl stanici BBC Denis McClean z Mezinárodní federace Červeného kříže. Záplavy v této zemi však podle expertů způsobuje i špatný systém kácení lesů, které rozvodňování řek brání. Podle Výzkumného ústavu pro katastrofy se počet povodní i jejich obětí každý rok zvyšuje. Zatímco při povodních v šedesátých letech zahynulo celkem 25 tisíc lidí, v následujícím desetiletí už to bylo 47 tisíc. Zdroj: iHNed