Nečištěné, a přesto čisté

Katastrofální povodeň vyřadila z provozu téměř stovku čistíren odpadních vod. Přesto monitoring vesměs nezaznamenal v řekách překročení limitů stanovených vládním nařízením. Záhada - potřebujeme čistírny, kvalitnější legislativu, nebo lepší měření? Vlétě naskákaly tisíce lidí do Vltavy a Labe, aby ukázaly, že se tyto řeky za posledních dvanáct let změnily z kanalizačních stok ve stříbropěnné toky, kde jsou domovem pstruzi a raci. Vodohospodáři sebevědomě vyhlásili, že kvalita řek se za tuto dobu zlepšila patnáctkrát. Za pár měsíců se republikou prohnala povodeň, která vyřadila z provozu 93 čistíren odpadních vod (ČOV), z toho 29 z kategorie velkých (nad 10 tisíc obyvatel), tedy vlastně všechny, jež se jí postavily do cesty. Do řek minimálně měsíc proudily veškeré odpadní vody nečištěny. A ještě v těchto dnech není v provozu třicet menších, ale především pět největších ČOV - Praha, Kralupy, Neratovice a Roudnice. Ale i ty, co postupně nabíhají, ještě nejsou zdaleka na takovém stupni čištění, jako byly před povodní. Čistota vody se vrátila o celá desetiletí zpět a hned tak se to nezlepší, tvrdí ekologové. \"Mám obavy především z bakterií způsobujících střevní onemocnění, protože těch je v řekách asi tisíckrát více, než je obvyklé,\" říká Ekonomu Michael Vít, hlavní hygienik ČR a náměstek ministryně zdravotnictví, a dodává: \"Koupání, oplachování zeleniny nebo pouhé zalévání zahrádky nemohu naprosto doporučit.\" Čísla obavy nepotvrzují. Mimořádné týdenní monitoringy, na kterých spolupracuje Povodí Vltavy a Povodí Labe, jsou vyhodnocovány MŽP, odborem ochrany vod a VÚ Vodohospodářským T. G. M., ale prakticky žádná znečištění nehlásí. Stačí si otevřít internetové stránky MŽP (www.env.cz) a odborník žasne a laik se diví. Nejde jen o to, že většina ukazatelů je hluboko pod hodnotami přípustného znečištění povrchových vod, které stanovuje nařízení vlády 82/1999 Sb. Důležitější je, že výsledky jsou na úrovni nebo dokonce pod průměrem uplynulých dvou let. O vysvětlení tohoto paradoxu jsme požádali Jaroslava Kinkora, ředitele odboru ochrany vod MŽP: \"Grafy jsou zkresleny o to, že měříme koncové profily a řeka má obrovskou samočisticí schopnost. Například celá vltavská kaskáda funguje jako sedimentační nádrž. V mimořádném monitoringu také nesledujeme vše, o čem mluví nařízení vlády. Přesto se domnívám, že například množství organických halogenů, jež má přímý vliv na kvalitu pitné vody, ale především chemická spotřeba kyslíku nám dává poměrně dobrý přehled o komunálním znečištění.\" Michael Vít nám řekl: \"Z mého pohledu je nejdůležitější biologická část čištění a ta nebude ve všech čistírnách v provozu ještě dlouho. V sedimentech se ale mohou nacházet různí c paraziti.\" Marek Jehlička z ekologického hnutí Arnika označil tyto usazeniny za \"paměť řeky\". \"Je známou skutečností, že toxické látky se zachycují v sedimentech a v tělech vodních živočichů. Odtud se pak dostávají do potravinového řetězce a ohrožují zdraví lidí.\" Michael Vít byl při hodnocení vlivu usazenin na zdraví člověka mnohem opatrnější: \"Že by se něco škodlivého dostalo například z ryb do člověka, toho se až tak neobávám.\" jakost vody krátkodobě negativně ovlivnila povodeň a po jejím opadnutí se většina sledovaných ukazatelů vrátila na své dvouleté průměry a nevybočuje z obvyklých hodnot. Za krátkodobými nadlimitními hodnotami absorbovatelných organických halogenů (AOX) v Labi stál únik 80 tun chloru a na obsahu amoniakálního dusíku se podepsalo 2380 tun síranu amonného. V obou případech byla viníkem Spolana Neratovice. To ale ovlivňovalo kvalitu vody maximálně do konce srpna. Měření na Labi v průběhu září již nesignalizují žádné dramatické změny. Naopak koncentrace oxidovatelných látek se blíží hodnotě posledních dvou let a v případě fosforu a amoniakálního dusíku je dokonce hluboko pod tímto průměrem. Samočisticí schopnost řek je natolik vysoká, že poněkud zvýšené koncentrace některých škodlivých látek, které bylo možno změřit ve Vltavě, se na Labi u Děčína již neprojevily. Položili jsme proto provokativní otázku opět Jaroslavu Kinkorovi o tom, jestli vlastně musíme investovat miliardy do čistíren odpadních vod, když při jejich vyřazení z provozu jsme na tom s čistotou vody prakticky stejně (viz grafy). Reakce byla asi stejná, jako kdybychom zamávali před býkem červeným hadrem. \"Nečistíme proto, abychom vyhověli morálním a smluvním závazkům vůči sousedním státům, ale kvůli sobě. Měření je ovlivněno i místem, kde vzorky odebíráme, a jsou rovněž zkreslena stále ještě zvýšenými průtoky.\" Překvapivé výsledky měření nedokázal uspokojivě vysvětlit ani Miroslav Šuta, který se v hnutí Greenpeace věnuje kvalitě povrchových vod: \"Asi to způsobují zvýšené průtoky,\" začal i on hledat řešení. Argument o tom, že je koncentrace škodlivých látek nízká kvůli odpouštění přehrad, a tudíž zvýšenému průtoku, neobstojí. Průtoky byly v době měření prakticky na všech sledovaných úsecích Vltavy i Labe na dlouhodobém průměru. V Praze to bylo podle poslední situační zprávy z 18. září 126 procent dlouhodobého průměru, v Českých Budějovicích dokonce jen 72 %, v Labi u Mělníka 99 % a v Ústí 103 %. \"Dokud nebudou fungovat čistírny odpadních vod, tak si dovedu představit pouze jediný nástroj, jak snížit koncentrace škodlivých látek. Tím je zvýšený průtok. Obávám se ale jeho poklesu,\" říká Michael Vít. K poklesu průtoku ale došlo a opět se nic dramatického nestalo. \"Očekávali jsme, že výpadek čistíren odpadních vod bude mít katastrofální důsledky na kvalitu vody v řekách. To, že se tak nestalo, je pro nás milým překvapením,\" říká Marie Kalinová z VÚ vodohospodářského a dodává: \"Difúzní a plošné zdroje znečištění, které ve většině případů nejdou přes čistírny, mají na kvalitu vody mnohem větší vliv než čistírny. Jejich výpadek se v ukazatelích projevuje maximálně z deseti procent.\" Znamená to, že povodeň udělala vlastně obrovský úklid. Vyplavila zanesené kanalizace a odplavila staré sedimenty z přehradních nádrží. Samočisticí schopnost řeky se tak mnohonásobně zvýšila oproti stavu před povodní. Povodeň udělala generální úklid. Všechny zdroje znečištění i nefunkční čistírny tak mohou začít opět zanášet dna řek. Pozitivní vliv čistíren se projevuje především v teplých letních měsících a v době, kdy dochází k výraznému poklesu v průtocích. Proto nikoho ani ve snu nenapadlo ustoupit od miliardových investic směrovaných do budování dalších čistíren a zlepšení stávajících. Jen kdybychom si naplánovali minimálně dvakrát ročně celorepublikovou pětisetletou povodeň, čistírny, které se staly obrovským byznysem, by vlastně nikdo nepotřeboval. Sama povodeň je nejvýkonnější čistírnou. JIŘÍ KUČERA Zdroj: Ekonom