Stuchlík: Jezy by zničily cenné místo

Ústí nad Labem (jav) Ústecká pobočka Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky sídlí v budově zaniklého Severočeského regionálního deníku. Veřejnost o ní mnoho neví, přestože její rozhodování může ovlivnit život mnoha lidí v kraji. Agentura nyní například mapuje rozšíření ohrožených živočiš ných druhů. Na základě jejího zjištění pak mohou být vyhlášeny další státem chráněné oblasti. Rozhoduje také o přísunu peněz ze státního rozpočtu, které ovlivňují podobu krajiny na severu Čech. \"Severní Čechy nejsou tak zničené, jak se některým lidem zdá. Není to krajina bez života, i tady jsou velmi cenné lokality,\"říká Tomáš Stuchlík, vedoucí ústecké pobočky. Řada lidí zřejmě vůbec netuší, že vaše agentura existuje. Můžete stručně shrnout, co děláte? Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky je organizací zří zenou ministerstvem životního prostředí. Jsme jeho odbornou servisní organizací. Připravujeme pro ministerstvo různé podklady, na jejichž základě se vydávají už konkrétní rozhodnutí. Nyní například mimo jiné zpracováváme podklady pro soustavu Natura 2000, což je dokument, podle něhož by se mělo sladit české právo se zákony Evropské unie. Navíc přitom mapujeme v regionu, který pod nás spadá, jak botanické tak zoologické biotopy. To bude zase důležité pro vymezení chráněných území podle směrnic EU. Pokračování na straně D3 Pokračování ze strany D1 Na vašich internetových stránkách je uvedeno, že například shromažďujete podklady pro krajinotvorné programy nebo se snažíte, jak vyplývá z vašeho názvu, o ochranu přírody, krajiny a přírodního dědictví. To je obecné konstatování, lze to nějak vysvětlit? Krajinotvorné programy jsou dotační tituly ministerstva životního prostředí. Naší agentury se nejvíc týkají tři. Program péče o krajinu, program revitalizace říčních systémů a program drobných vodohospodářských ekologických akcí. Každý z nich je zaměřen na něco jiného. V prvním se například dávají dotace na vytváření tůněk, ošetření památných stromů nebo na ochranu krajiny proti erozi. Druhý je zase určen na obnovu a zlepšení vodního režimu krajiny. My u těchto programů zajišťujeme administrativu a přes nás jdou do regionu peníze na konkrétní akce. Ptal jste se na ochranu přírody. My vlastně spravujeme, či přesněji vedeme soupis všech rezervací a památek, ať už národních či nenárodních kategorií, které jsou na území republiky. V našem případě jsou to pochopitelně rezervace na území severních Čech. Kompletní ústřední seznam ochrany přírody je v Praze a zapisují se do něj například veškeré výjimky či povolení, které se jednotlivých chráněných území týkají. U čtenářů tento popis může vyvolat dojem, že vaše činnost je podobná té, jakou prováděly donedávna referáty životního prostředí bývalých okresních úřadů nebo ji nyní mají na starost příslušné odbory pověřených měst. Kdo je tedy tou prodlouženou rukou ministerstva životního prostředí? To jsou dvě různé věci. Prodlouženou rukou v té správní části byly ještě loni územní odbory ministerstva životního prostředí, které sídlily v krajských městech. Nyní se jmenují přímo odbory státní správy. My jsme naopak jen jakousi odbornou organizací. U nás jsou odborníci zaměřující se na různé oblasti životního prostředí, třeba botanici či zoologové. Na základě našich doporučení se ve státní správě rozhoduje. Pojďme na sever Čech. O zdejším regionu se vždy mluvilo jako o nejhorším z hlediska životního prostředí. Liší se proto vaše práce třeba od vašich kolegů z jižních Čech? Odlišnosti tu pochopitelně jsou, ale zásadní rozdíl tu není. Severočeská krajina není zničená, bez života. I zde jsou nádherná a velice cenná území, která se musí zmapovat a o která se musíme starat. Jeden výrazný rozdíl proti jiným regionům tu ale je. Souvisí s vyhnáním Němců po válce. Novodobí obyvatelé, kteří sem přišli, bohužel nemají takový vztah k půdě, a podle toho to vypadá. Lidé si zde prostě neváží krajiny, která je kolem nich. Třeba ve středních Čechách je situace naprosto odlišná. Hovořili jsme o programech péče o krajinu. Co se z nich v kraji v posledních letech financovalo? Je nutné rozlišovat mezi jednotlivými programy. Například program péče o krajinu je neinvestiční, nedochází tedy ke zhodnocování lokality, kam peníze směřují. Finance jsou používány třeba na sečení luk, kde jsou vstavače nebo orchideje. Ošetřují se z nich také památné stromy, nebo se za ně vytváří tůňky pro obojživelníky. Platí se z něj také od roku 1999 návrat lososa atlantského do některých severočeských říček. U těch druhých programů je to jinak. Jsou investiční a vznikají při nich nové hodnoty. Program drobných vodohospodářských akcí je například určen na výstavbu čističek odpadních vod a kanalizace v obcích, které mají od tří set do dvou tisíc obyvatel. Novou čističku a kanali zaci má díky němu obec Domoušice na Lounsku. Z programu revitalizace říčních systémů se zase obnovují rybníky a mokřady. V posledních letech se například obnovovala vodní nádrž Březina na Teplicku, která spadá do první zóny Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Díky programu se také vybudoval nový rybí přechod na střekovských zdymadlech v Ústí nad Labem. Zmiňoval jste se, že v rámci programu Natura 2000 mapujete, jací živočichové zde žijí a co na území severních Čech roste. Objevili jste například nějaké nové druhy? Nejde o to, že by se tu objevily nějaké nové druhy. Spíše se snažíme podchycovat stávající rozšíření daného živočišného druhu, například tetřívka nebo kuňky obecné. Důležité je, že podobně rozsáhlý program, jako je Natura 2000, zde prostě v minulosti nebyl. Vždycky se zmapovalo jen určité území a zaevidovalo se to. Nyní ale na programu Natura pracují stovky lidí a mapování je plošné v celé republice. Výsledky jsou pak mnohem zajímavější, například se netušilo, že lokalit, kde žije nějaký kriticky ohrožený druh, je tolik. Díky Natuře se prostě podaří zmapovat věci, které se v minulosti nepodařilo podchytit. Co se s výsledky stane? Letos se dokončuje botanické mapování republiky. Po jeho uzavření se v příštích letech navrhnou oblasti, které by se měly chránit a začlenit do celoevropské soustavy chráněných území. Doklady pak poputují do Bruselu k úředníkům Evropské unie, kteří je schválí, případně nás ještě požádají o doplnění. U živočišných druhů je to jinak. Ochranné území v jejich případě musíme vyhlásit ještě před plánovaným vstupem do unie v příštím roce. Zmínil jste, že přes vaši agenturu šly peníze na vysazení lososů v říčce Kamenice. Ten projekt pokračuje? Ano, jmenuje se Losos 2000 a spolupracujeme na něm s německými kolegy. Peníze z prostředků ministerstva životního prostředí na něj už jdou čtvrtým rokem. Letos na projekt dostane severočeská pobočka rybářského svazu opět milion korun. Navíc získají rybáři i dalších dvě stě tisíc korun, tentokrát ale na plůdek úhoře. I tato ryba se zde bude vysazovat. Je to ale teprve první rok, uvidíme, jak se to osvědčí. V regionu existuje několik sledovaných ekologických kauz. Co si myslíte vy například o jezech na Labi? K jezům jsme dávali vlastní záporné stanovisko, i když je pravda, že nebylo příliš bráno v potaz. Ona je to ale spíš záležitost jiných institucí v tomto případě vedení Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce a Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Nicméně je jasné, že oblasti, na které by stavba jezů měla vliv, jsou velmi cenné. Mapovali jsme je právě v rámci programu Natura 2000 a ty ekosystémy, které například existují u Labe pod Děčínem, jsou vázány právě na kolísání hladiny řeky. Roste tam například vzácný druh drobnokvět pobřežní, který je na tom přímo závislý. Když se jezy postaví a hladina se zvýší a ustálí, tato rostlina odumře. A to je pouze jeden z příkladů. Cenných ekosystémů, které by jezy ohrozily, je tam skutečně mnohem více. Ekologická sdružení udělují každý rok titul Ropáka roku. Jeho držitelem se stává ten, kdo v daném roce nejvíc škodil životnímu prostředí. Komu byste dal Ropáka vy? Jmenovat nikoho konkrétního nebudu. Myslím ale, že by si ten titul zasloužila celá skupina lidí, která prosazuje megalomanské stavby, aniž by je měla podložené všemi hledisky. Ohání se při tom údajným zvýšením pracovních míst, přičemž to není pravda. JAN VACA Fotografie: TOMÁŠ STUCHLÍK. Narodil se v roce 1973 v Liberci, vystudoval Lesnickou a dřevařskou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Od roku 1999 vede ústecké středisko Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky. Specializuje se na lesnictví a revitalizaci říčních systémů. FOTO: MAFA IVETA PALYOVÁ Zdroj: Mladá fronta Dnes Autor: jav