Povodně poučení vždy nepřinesly

Reakcí na povodeň 1997 bylo obnovení záchranného systému, který byl známý za socialismu jako civilní obrana a po roce 1989 neuváženě zrušen. Při povodni 2000 a zejména 2002 se v zásadě osvědčil, což nejlépe dokládá srovnání počtu utopených. Jako poučení z povodně 1997 ustanovil nový zákon o vodách (číslo 254/2001 Sb.) zákaz výstavby v záplavových územích. Povodeň sama o sobě až na výjimky není problém, pokud se v záplavových územích v minulosti neodpovědně nestavěly drahé objekty, které by mohla vyplenit. To se bohužel ve velkém a stále větším rozsahu dělo víc než 150 let - od dob průmyslové revoluce. Děje se tak i nadále. Zákaz výstavby v záplavových územích mnozí investoři ignorují. Tento zákaz vloni na podzim ještě prohloubila novela stavebního zákona. Mnozí investoři jej ale i nadále ignorují. Co dodat k záměru velké pražské radnice zastavět část dosud volného záplavového území v Karlíně komerčními giganty s tím, že je ochrání protipovodňová hráz, která podle jejich výpočtů nezhorší průtok vody ve Vltavě při povodni? Že žádná povodňová hráz neochrání území pohyblivých písků, štěrků a podloží vůbec, je zřejmé. K čemu jsou dobré zákony, když je stavební úřady v praxi často porušují, obvykle pod nevybíravým nátlakem vedení příslušných radnic? Rozsah loňské povodně předpovídalo pět povodňových modelů. Čtyři z nich (německý, rakouský, Českého hydrometeorologického ústavu a Armády ČR) předpověděly pro Prahu více než stoletou povodeň. Model Povodí Vltavy, kterým se řídil i pražský krizový štáb (jako jediný se obešel bez pracovníků Českého hydrometeorologického ústavu), předpověděl Praze dvacetiletou vodu. Povodeň v Praze skončila jako pětisetletá s rekordními škodami zhruba 25 miliard korun. Kdo nás ochrání před vodohospodáři, kteří takový model užívají? Podnik Povodí Vltavy selhal. Přehrady udržoval kromě Orlíku v zásadě plné, takže za povodně fungovaly průtočně. Pracovníci Povodí Vltavy nevyužili ani těch omezených možností, které ke zmírnění povodně v době povodně měli. Rezerva na Orlíku byla nedostatečná. První povodňovou vlnu ještě stačila zachytit, druhou už ne. Protože vedení Povodí Vltavy špatně odhadlo velikost povodně a příliš brzy po kulminaci přítoku povodně na Orlík zvýšilo odtok vody. Až povodňová vlna Berounky vynutila odtok na Orlíku snížit. Povodňová vlna na Vltavě se před Prahou spojila s kulminující Berounkou a vyplenila vše po proudu Vltavy až do Drážďan. Zpětný rozbor ukazuje, že šlo pouštět asi o 400 metrů krychlových za sekundu méně. Tím by v Praze nevznikla hladina Vltavy zatápějící včas nezavřené metro, nemusela vzniknout škoda asi za sedm miliard, nehledě na bezprecedentní několikaměsíční dopravní kalamitu. Povodí Vltavy podle všeho úporně zkreslovalo průběh povodně na Orlíku. Teprve po deseti měsících byl odvolán z funkce šéf společnosti. Dojde k nápravě? Nejsem optimistou. Zvláště když pracovníci Povodí Odry se spolu se starosty měst při Opavě léta domáhají postavení přehrady Nové Heřmínovy, která by zničila stejnojmennou obec a při zamýšleném způsobu využívání přehrad by velkou povodeň na Opavě neovlivnila. Tristní je bilance pražského krizového štábu, který slepě věřil předpovědi Povodí Vltavy o dvacetileté povodni. Co dodat k primátorovi, který nejenže celé pondělí 12. srpna 2002 neorganizoval evakuaci ohrožených čtvrtí Prahy, ale podle všeho jí ze všech sil bránil. Kolik majetku, sbírek, knihoven, archívů apod. bylo možné za ten den odvézt? Co dodat k pražskému krizovému štábu? Ten přímo v rozporu s předpisy zakázal včas zavřít metro, takže se zavíralo až na poslední chvíli. Ve stanici Florenc B zůstala navíc štěrbina propouštějící 11 kubíků vody za sekundu, která měla rozhodující podíl na zatopení metra. To vše potvrzují závěry komise , která studovala příčiny zatopení pražského metra. I po komunálních volbách přitom zůstává Igor Němec ve vedení pražské radnice, byť ne v jejím čele. Z řady regionů Čech ke mně dorazily zprávy o pokračujících úpravách vodních toků, spíše devastaci vodních poměrů a tím i snižování schopnosti niv vodních toků zadržovat povodňovou vodu. Vydává se to za protipovodňovou ochranu. Financování jde vesměs z veřejných zdrojů. Ač nejsou zdaleka napraveny všechny škody způsobené povodní na komunikacích (i leckde jinde), vydávají se na devastaci přírody a zhoršování protipovodňové ochrany nemalé částky. Ve výčtu selhání by šlo dlouho pokračovat - za zmínku by jistě stál únik chloru ve Spolaně Neratovice a následné nevarování obyvatelstva, zničení jihočeské osady Metly protržením špatně udržovaných hrází přeplněných rybníků... Bilancování s povodní 2002 lze ale interpretovat též tak, že necháme-li stranou pracovníky Povodí Vltavy, pražský krizový štáb a několik dalších, šlo o boj poměrně úspěšný a leccos se podařilo zachránit. To je dost odlišná situace proti roku 1997, kdy se většinu ohroženého obyvatelstva nepodařilo ani varovat, kdy vrtulníky musely zachraňovat i pracovníky Ústřední povodňové komise, kdy kromě lidových hasičů a několika málo starostů selhala celá protipovodňová ochrana České republiky. Samozřejmě, podstatně lépe se s povodní vyrovnali právě ti občané, kteří s ní už měli osobní zkušenosti. Autor je pracovníkem Českého ekologického ústavu ZDROJ: HN