Jak Štěpánek Netolický zachránil Národní divadlo

Štěpánek Netolický nejspíš zachránil Národní divadlo. Zní to nesmyslně. Slavný jihočeský rybníkář navrhoval Zlatou stoku začátkem 16. století, Národní divadlo se stavělo v 19. a povodeň, kterou mám na mysli, Prahou prošla loňského srpna. Přesto to tak asi je. Vyplývá to z údajů, které uvádějí Ondřej Simon a Martin Sucharda ve studii o vlivu hospodaření v krajině na průběh povodní. Studii vydalo Hnutí Duha přesně rok po pětisetleté povodni v Praze. Jsou v ní vyhodnocena číselná měření z té doby. Ukazují, že povodňová vlna z Lužnice dorazila do Prahy a také do Ústí nad Labem o tři dny později než největší masa vody ze samotné Vltavy, Otavy a dalších přítoků. Pouhý jedenáctikilometrový úsek horního toku Lužnice dokázal zadržet zhruba 5,5 miliónů metrů krychlových vody, což je asi tolik jako středně velká přehrada. V Praze se takové zdržení povodně může projevit až desítkami centimetrů výšky vodního sloupce. Byly to právě jen centimetry, které chyběly k přelití protipovodňových stěn v centru Prahy. Zásluhou Štěpánka Netolického, Mikuláše Rutharda, Jakuba Krčína a dalších rybníkářů nebylo jen to, co vybudovali na Třeboňsku, ale také to, co nezničili. Jimi zkultivovaná krajina Třeboňska je tak unikátním příkladem symbiózy mezi hospodářskou činností člověka a přirozeným fungováním ekosystémů, že Třeboňsko díky tomu získalo v roce 1977 statut světové biosférické rezervace UNESCO. A tento titul zase chránil krajinu a řeku Lužnici před budovateli 20. století, kteří tu například rádi těžili štěrkopísky. Ovšem, kdoví, jak by se choval Štěpánek Netolický, kdyby měl k dispozici naše technické prostředky. Možná by postavil ještě o jednu přehradu na Vltavě víc. Ale taky možná - díky svému geniálnímu stavitelskému citu - by právě hráz na Lipně nebo na Slapech nepostavil a zachoval nám více než pohled na Svatojánské proudy. A dokonce by možná byl velkým bojovníkem za návrat přirozeného složení lesů, za návrat mezí a remízků do krajiny a meandrů namísto betonových koryt potoků a za všechny ty další nenápadné změny, které krajině vracejí schopnost harmonizovat vodní režim. Kdo ví. Faktem zůstává, že zachovalá přírodní krajina v nivě Lužnice nám dnes poskytuje neocenitelné služby při klimatických extrémech. (komentáře, které vysíláme, nemusí vyjadřovat stanovisko Českého rozhlasu, připomínky a názory na tento komentář můžete zaslat e-mailem na adresu hana.kolarova@worldonline.cz) Zdroj: www.rozhlas.cz