Umírají dvě, ne jedno obří asijské jezero

Přehrada, jež odřízne vodou ještě napájený severní zbyteček Aralského moře od definitivně odepsaného zasoleného jihu. Vyjednávání s Čínou, která škrtí přítok do Balkašského jezera. To jsou sice možná, leč nejistá řešení dvou ekologických katastrof.
AUTOR: Bořek Otava

Jen zkorodované vraky lodí rozeseté po vyprahlých pláních bičovaných písečnými větry zůstaly po rybářských flotilách, které ještě před pár desetiletími brázdily vlny čtvrtého největšího vnitrozemského jezera na světě. Rozpadlé rybářské vesničky teď leží desítky kilometrů od břehu.
Vody valem ubývá a z někdejší jednolité hladiny Aralského moře, ve skutečnosti jezera, zůstává mrtvé torzo. Na severu už souš oddělila \"malé Aralské moře\" a do mnohem rozlehlejší jižní části proniká mohutnící poloostrov, který ji nakonec rozpoltí na dvě samostatná jezera.
Co rozvrátilo mohutný ekosystém jezera, jehož někdejší hladina zabírala polovinu rozlohy Jaderského moře? Bláhová představa sovětských budovatelů, že poručí větru-dešti.

MEZITITULEK: Nejdražší bavlna na světě
Aralské jezero ležící na pomezí Kazachstánu a Uzbekistánu napájejí či spíše napájely jen dva přítoky, Amudarja a Syrdarja. Řeky stékají ze svahů pohoří Pamír a protínají takřka celou Střední Asii, než po tisícikilometrové pouti dorazí k Aralu. Od počátku 60. let však přicházejí o svou vodu odváděnou novými zavlažovacími kanály do bavlníkových polí.
Nyní do jezera místo někdejších zhruba 65 krychlových kilometrů vody ročně přitéká zlomek, pouhých 1,5 krychlového kilometru. Přitom jen na udržení současného stavu by Aral musel mít alespoň šestinásobně vyšší přítok.
Budovatelé z někdejší pustiny skutečně dostávali slušnou úrodu intenzívně pěstované bavlny. Počáteční úspěch se však později vymstil samotným zemědělcům: jezero postupně ztratilo 90 procent svého objemu, hloubka klesla na polovinu a pobřeží ustoupilo až o 250 kilometrů.
Spustil se řetěz druhotných následků. Se zmenšujícím se objemem jezera vzrůstala jeho slanost a v umírajících vodách zanikl rybolov. Na obnaženém dně zůstává slaná půda obsahující zbytky hnojiv a látek na hubení škůdců. Písečné bouře netlumené stabilizujícím vlivem jezera každoročně roznášejí desetitisíce tun této hmoty do okolí.
Znečištěné ovzduší způsobuje zažívací a dýchací obtíže a navátá sůl snižuje úrodnost půdy i na pozemcích zavlažovaných vodou odváděnou z řek původně napájejících Aral. Pokles hladiny spodních vod a navátá sůl zničily pastviny.

MEZITITULEK: Vymítání čerta ďáblem
Katastrofa byla tak očividná, že ji v roce 1984 chtěla napravit sama sovětská vláda - jak jinak, než dalším budovatelským počinem. Projekt výstavby 2600 kilometrů dlouhého kanálu, který měl přivádět vodu ze sibiřských řek Ob a Irtyš do přítoků Aralu, sice začal, ale později byl - naštěstí - zastaven.
\"Následky jsou strašlivé a nejvíce utrpělo zdraví lidí. V oblastech blízkých moři rapidně stoupl výskyt chudokrevnosti, rakoviny, nemocí jater a ledvin a také dětských nemocí. Sověti proměnili Aralské moře v odpadkový koš,\" řekl BBC Srodidžin Aslov, ředitel výkonného výboru Mezinárodního fondu pro záchranu Aralského moře (Ifas).
Organizaci založily postsovětské státy, které přímo využívají vody Aralu, kromě Kazachstánu a Uzbekistánu také Turkmenistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Naděje vkládají do výstavby takřka třináctikilometrové přehrady, která jednou provždy oddělí obě části, na něž se jezero rozpadlo. \"Doufáme, že za osm až deset let se severní čára pobřeží vrátí tam, kde byla. Přehrada je velmi dobrý nápad, neboť obnoví kazašský průmysl lovu ryb,\" prohlásil Aslov.
Velkolepý přehradní projekt zvedne hladinu jezera zhruba o čtyřicet metrů, tedy do úrovně, kde ji více než deset let nikdo nespatřil. Má to však jeden velmi neblahý důsledek. Prakticky to znamená, že Ifas se vzdává jakékoli naděje na rekonstrukci podstatně větší jižní části někdejšího moře, jehož situaci považuje za \"katastrofální\" a \"ztracenou\".
Zatímco jižní Aral to má zjevně spočítané, jezeru Balkaš ve východním Kazachstánu neblahý osud zatím jen hrozí. I do něho však přitéká stále méně vody a plocha hladiny se už zmenšila o dva tisíce kilometrů čtverečních.
Vinu v tomto případě nenesou zavlažovací kanály. Podstatnou část vody přivádí do jezera řeka Ili. Do Kazachstánu přitéká z rozvíjející se severozápadní Číny, která odčerpává stále více vody. Situaci komplikuje rostoucí znečišťování jezera průmyslovými odpady a splašky. K tomu se přidává chronicky velmi špatné hospodaření s vodou. Zatímco zemědělská výroba v Kazachstánu od první poloviny 90. let podstatně klesla, zemědělci hřeší na uměle udržované nízké ceny a spotřebovávají stejně vody.
\"Aralské moře jsme ztratili proto, že vodu užívalo několik zemí,\" řekl BBC stálý zástupce rozvojového programu OSN v Kazachstánu Fikret Akcura. \"A pokud se s Čínou nedohodneme na tom, kolik vody bude smět odebírat z Ili, Balkaš postihne tatáž pohroma, jako Aral.\"

Autor je spolupracovníkem redakce

info

Jezero se sevřeným hrdlem
Balkašské jezero ležící ve východním Kazachstánu měří na délku 605 a na šířku 74 km při průměrné hloubce devíti metrů.
Plocha jezera činí v závislosti na výšce hladiny 17 až 22 tisíc km2.
Balkaš je zhruba v polovině rozdělen úzkým hrdlem na dvě části. V západní je voda sladká a kalná, ve východní průzračná a slabě slaná.
Nejpodstatnější část vody přivádí do jezera řeka Ili přitékající z vysokohorské oblasti Ťian-Šanu jižně od hlavního města Almaty.