Odbahňování Babylonského rybníku

Již více než padesát let se jezdím koupat na Babylon, jsem zkrátka babylonský patriot. Seznámil jsem se se studií. Jak vyřešit nedostatky Babylonského koupaliště a s projektem na odbahnění, které si objednalo město a konstatuji, že tyto studie jsou zpracovány celkem solidně.
Z jejich obsahu je nejdůležitější výpočet kubatur zabahnění, který činí cca 41600. Studie se velmi detailně vypořádaly s ekologickými problémy, tj. s výskytem říčních raků a škeblí. Nepřesný je však údaj o celkové výměře rybníka, tj. přes 10 ha. Zjistil jsem na katastrálním úřadě, že do výměry je zahrnuta i část pláže, což zkresluje základní informaci. Z výpisu katastru obce Babylon jsem zjistil, že výměra vodních plochy rybníka činí 8,68 ha. Tento údaj je z doby, kdy rybník ještě zasahoval až k silnici do kempu. Objem bahna 41600 je přijatelný.
Studie obsahují tři varianty řešení, jak odstranit bahno. První varianta uvažuje o použití sacího bagru, druhá alternativa počítá s užitím cisteren s pneumatickým plněním. Třetí variantou je bahno klasicky vybagrovat a odvést, a to vanovými vozy. K tomu bude potřeba asi 14000 odvozů. Studie ani projekt však neuvádí, že po vybagrování zůstane malá vrstva bahna 3 - 5 cm. To není mnoho, ale obsah celého tohoto zbytku dává objem 2500. Tolik mé připomínky k vlastní studii.
Daleko kritičtější připomínky mám však k celému projektu. Autorka projektu ing. J.Kovaříková, stejně jako autoři studie, uvedla důležitou okolnost. Přítok vody do rybníka je totiž ze dvou potoků. Hlavní přítok je z Teplé Bystřice a ústí do rybníka pod silnicí vedoucí k železniční stanici Babylon. Od kempu však přichází druhý přítok, který ústí do rybníka pod státní silnicí. Projekt řeší hlavní přitok vody odklonem, tj. vytvořením strouhy na jihozápadní straně rybníka až ke hrázi a k požeráku. Jinak by voda neustále zavodňovala těžní jámu bahnem a práci velmi ztěžovala.
Projekt však neřeší druhý přítok vody od kempu, což je chyba. Tento přítok vody totiž nelze odklonit, i když jeho vodnatost kolísá někdy až k nule a zejména na podzim, na jaře i v zimě není zanedbatelná. Počítáme-li jen s malým přítokem v rozmezí od tří až pěti litrů za sekundu, dosáhne celkový přítok vody z tohoto zdroje za 24 hodin 430 a za 200 dní již 86000 vody. Velká část vody sice odteče, nikoliv však všechna. Uvažuji-li reálně, že 80% vody odteče požerákem, tak 20% vody zůstane v těžní jámě, tj. 17000 vody se bude mísit s bahnem a bude nutno ji odtěžit a odvést.
Nabízí se řešení: uzavřít propust do rybníka a přečerpávat vodu hadicí do příkopu kolem Šoulákova chodníku a dále až do odpadu z Černého rybníka. Tento způsob odvodu vody je však mnohonásobně levnější, než odvážet zvodnělé bahno.
Dalším nedostatkem je naprostá nevhodnost volby místa pro vstup do rybníka a odvoz sedimentu. Projektantka navrhovala vjezd těsně u hráze, ale v tom místě, jak patrno z příčného řezu, je sklon k požeráku nejprudší.
Projektantka navrhovala pouze jeden vjezd pro likvidaci sedimentu, zřejmě vedena snahou zabrat co nejmenší část pláže. Její úvahy, že je možné za jednu hodinu naložit a odvézt patnáct aut, čili frekvence čtyři minuty na auto v jednom vjezdu, patří \"do říše snů\". V praxi se potom ukáže, že je nutné zřídit ještě jeden další vjezd, který je možně situovat do prostoru stávající sprchy, jinak by se musely kácet stromy. Akceptováním tohoto požadavku, který provádějící závod určitě prosadí, by byla zdevastována asi polovina pláže.
Projekt obsahuje i návrh přehození bahna, domnívám se, že v jihovýchodní části rybníka, z 80% do dvaceti metrů. Myslím, že přehození je zbytečné. Jakýkoliv déšť rozbředne přehozené bahno, které se opět vrátí a zaplaví místo, odkud bylo přehozeno.

Nyní se dostáváme k meritu věci - k sinicím. Pro vznik sinic jsou potřebné tři faktory: světlo, teplo a bahno. K tomu se přidružuje existence organických nečistot (listí, větvičky, jehličí apod.). Zbývá ještě objasnit, jak se na tom podílí průtočnost vody. Jak jsem již vzpomněl, průtočnost přítoku vody od kempu značně kolísá. Dojde-li k výkyvu počasí a trvá-li období sucha delší dobu, přítok se zastaví. Deficit kyslíku ze zátoky ke kempu vytvoří tůň a protože tato zátoka je mělká a voda se zde nejvíce prohřívá, zaplavují odtud sinice celý rybník. V zátoce od hlavního přítoku sinice nevznikají, protože průtok vody je zde dostatečný. Sinice se rovněž netvoří nad hloubkou rybníka, i když mocnost bahna je tam nejvyšší. Voda se tam totiž nikdy neprohřeje tak, aby bylo vytvořeno klima potřebné pro vznik sinic. Z uvedeného vyplývá, že i když nemůžeme změnit některé vzájemné závislosti (světlo, teplo, sucha), můžeme změnit průtočnost přívodu vody do uvažované zátoky.
Proto jsem navštívil ing. Bendu, ředitele domažlických lesů, který nejlépe zná situaci všech vodních zdrojů domažlických lesů a požádal ho o posouzení možnosti posílení přítoku do zátoky. Ing.Benda mi vysvětlil, že nelze zvyšovat celkový přítok vody z Čerchovských hvozdů. Zbývá jediné. Převést část vody z Bystřice na levou stranu silnice z Kubice na Babylon a posílit tak potok, který tam už teče a napájí obec Babylon.
Dosud na radnici převládal názor, že postačí odbahnit rybník a tím zajistíme hygienické koupání. To je však jen jedna polovina pravdy. Tvrdím, že nezvýší-li se podstatně přítok vody do zátoky, sinice nezmizí.
Tím se dostávám k závěru svého příspěvku - vysvětlení jiné varianty odbahnění babylonského rybníku, protože odbahňovat rybník pomocí buldozeru není jediné možné řešení. Navrhuji proto odčerpávat bahno vysokovýkonnými velkými kalovými čerpadly a dále dopravovat bahno na místo uložení hadicemi s širším profilem. Předběžně jsem tuto technologii projednával s plzeňskými zástupci firmy Sigma Lutín.
Čerpat se bude pochopitelně při vypouštění rybníka a bude se odčerpávat silně zvodnělá vrstva o síle dvacet až třicet centimetrů. Zbytek bahna, který se nachází v tužší až tuhé konzistenci se odčerpá opět až při dalším vypouštění, až voda rozředí bahno během období mezi vypouštěním. Je totiž jasné, že odčerpání veškerého bahna není možné za jediný rok. S čerpáním se začne pochopitelně tam, kde je zdroj sinic nejsilnější, tj. v zátoce ke kempu, kde vrstva usazeného bahna nepřevyšuje třicet centimetrů.
Menší část bahna ze zátoky (odhaduji přes 500) lze uložit přes požerák do Černého rybníka. Tam by se zvýšilo zabahnění o půl až jeden centimetr, což rybník určitě snese. Nabízí se možnost využít pro ukládání bahna poslední ze soustavy šnajberských rybníků, který se rozkládá podél chodníku pro pěší. Sediment by tady vysychal a pak by byl převezen do kompostáren.
Závěrem bych chtěl poukázat na výhody navrženého způsobu odčerpávání. Především to je způsob nejšetrnější k živočichům žijícím v rybníku. Vůbec nedevastuje pláž. Nezpůsobuje žádné škody ani v rybníce ani na komunikacích. Neobtěžuje životní prostředí vynuceným užitím chemických posypů v zimě. Nehrozí ztrátou koupací sezony v případě, že dodavatel nestihne práce v zimním období. Velmi nízká je ekonomická náročnost - mnohonásobně menší než v případě bagrování. Metoda je oproti bagrování velmi variabilní a lze ji kdykoliv přerušit bez jakýchkoliv ztrát. Na druhé straně je nevýhodou, že odčerpávání neproběhne v jednom roce.