Gabčíkovo rozděluje lidi na dva tábory

Z protějšího břehu betonového kanálu, kudy pomalu teče dunajská voda ke gabčíkovské přehradě, jezdí do malé obce Vojka nad Dunajem poslední trajekt v půl desáté večer. \"V tu chvíli tady končí život,\" stěžuje si starosta Jozef Varga.
Přívodní kanál ke Gabčíkovu odřízl před dvanácti lety Vojku od ostatního světa. Na podzim 1992 začala nákladní auta zasypávat staré koryto Dunaje a voda se stočila do sedmnáctikilometrového kanálu. Řeka roztočila turbíny vodní elektrárny v Gabčíkovu a také lodím se po kanálu pluje lépe. Jen lidem z Vojky se cestování zhoršilo.
Kdysi trvala cesta do Šamorína, kam jezdí obyvatelé Vojky za prací a za nákupy, patnáct minut. Než byl postaven trajekt, museli lidé přes Bratislavu nebo Gabčíkovo, a to trvalo i více než hodinu. Ani teď nebývá cesta mnohdy snadná. Trajekt je malý, takže se na břehu občas čeká v hodinových frontách. A když je mlha, nebo silný vítr, loď nejezdí vůbec.
\"Mladí se odsud už odstěhovali,\" stěžuje si starosta Vojky, kde dnes žije něco přes čtyři sta lidí především maďarské národnosti.
Původní koryto Dunaje je od nového kanálu vzdáleno jen pár stovek metrů, stačí projít okolo domů ve vsi. Je to úplně jiný svět: místo rovného, nekonečného betonového koryta se tu voda kroutí mezi zelenými ostrůvky, břehy jsou hustě porostlé stromy.
Než byla přehrada dokončena, voda se ze starého Dunaje jednou dvakrát vylila z břehů a zatopila obyvatelům Vojky sklepy. To už se nyní nestává.
\"A taky příroda se oživila. Dříve tu byla mrtvá ramena, kde stála voda, nežily tam ani žáby, jenom spousta komárů. To se díky Gabčíkovu změnilo. Ramena jsou propojena a zase v nich teče voda,\" říká Emanuel Krokovič, ředitel místního penziónu pro důchodce.

Jsem pro, jsem proti...
Nejednoznačný pohled na Gabčíkovo není typický jen pro jednu obec v jeho těsném sousedství. Ti, co přehradu od počátku prosazovali, vyzdvihují jeho přednosti do současnosti. Druhý tábor, který gigantickou stavbu socialismu kritizoval už na přelomu osmdesátých a devadesátých let, také ze svého přesvědčení nic neslevil.
\"Pro přírodu to byl sice šok, ale žádné katastrofické scénáře se nenaplnily. Příroda si pomohla,\" říká Ladislav Gáll, ředitel státního podniku Vodohospodářská výstavba, který Gabčíkovo vybudoval.
Gáll uvedl, že díky Gabčíkovu se výrazně zlepšily plavební podmínky na Dunaji a zvýšila se bezpečnost lidí při povodních. Malý Žitný ostrov, území mezi umělým kanálem a rameny Dunaje, se navíc stává vyhledávaným turistickým místem. \"Je to velmi pěkný kousek krajiny,\" říká. Na Malém žitném ostrově vznikají nové penzióny a restaurace, po hrázi umělého kanálu jezdí cyklisté a výlet lodí po přehradě v Gabčíkovu je vyhledávanou turistickou atrakcí.
Ochránci životního prostředí však trvají na tom, že příroda utrpěla nesmírné škody. Připomínají, že kvůli megalomanskému projektu muselo navždy zmizet na čtyři tisíce hektarů lužního lesa. A že dalších až osm tisíc hektarů vzácných porostů zůstává i nadále ohroženo.
\"Ještě jsem neslyšela lesníka, který by o Gabčíkovu mluvil pozitivně. Buď je v jeho lese málo vody, anebo moc,\" tvrdí 1/4ubica Trubíniová, která působí v Bratislavském ochranářském sdružení.
Ani s ochranou proti povodním to podle ochránců není tak růžové, jak se to snaží líčit zastánci vodního díla. Zatímco zastánci Gabčíkova tvrdí, že Gabčíkovo před dvěma lety výrazně pomohlo ochránit Bratislavu před velkou vodou, Slovenský institut aplikované ekologie Daphne upozornil, že vodu zadržela už lužní oblast na dolním toku Moravy.
\"Planina zadržela sto miliónů metrů krychlových vody, zatímco Gabčíkovo pojme jen pětatřicet metrů krychlových,\" řekl šéf institutu Ján Šeffer.

Ani soud nepomohl
Právě kvůli ochraně přírody Maďarsko před dvanácti lety odstoupilo od maďarsko-československé smlouvy o soustavě vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros. Od té doby přehrada zatěžuje vztahy mezi oběma zeměmi - a kompromis je v nedohlednu.
\"Pro další zlepšení plavebních podmínek by byla ideálním řešením dostavba vodního stupně Nagymaros,\" říká Dominik Kocinger, slovenský vládní zmocněnec pro Gabčíkovo. O tom však Maďaři nechtějí ani slyšet.
\"V zájmu ochrany životního prostředí dolní stupeň soustavy vodních děl nechceme,\" řekl maďarský zmocněnec György Erdey.
Maďarsko se dokonce obrátilo na Mezinárodní soudní dvůr a mimo jiné požadovalo, aby Slovensko vrátilo z umělého kanálu do původního toku Dunaje více vody. Soud však v roce 1997 rozhodl, že Maďarsko nemělo právo stavbu vodního díla na počátku devadesátých let jednostranně ukončit.
Od té doby se nesčetněkrát sešly vládní delegace. Výsledek? \"Dohodli jsme se, že se dohodneme,\" zněl poslední výsledek jednání z letošního dubna.