Řeka není jen pro vodáky

Šumava - Když se řekne Vltava, tak se mnohému normálnímu člověku okamžitě vybaví báječná dovolená, lodičky s pohledným háčkem na přídi a vodácké AHOJ znějící při setkání. Vltava je nádherná řeka. Ze svého půvabu pro vodáky sice poněkud ztratila výstavbou "velkých otročích jezer" - kaskády přehrad, ale přesto úseky na Vltavě, které se dosud dají splouvat, lákají stále víc a víc lidí, toužících uniknout shonu všedního života.

Idyla nebo drama
Nejméně civilizací dotčenou částí Vltavy je úsek od Lenory po vzdutí Lipna, do Nové Pece. Řeka se tu klikatí, romantická zákoutí slepých ramen zarůstají houštinami vodních rostlin. Řeka se dotýká rozsáhlých rašelinišť, které tu kdysi dávno vznikly na jejích odstavených ramenech. Ptáci hnízdící všude kolem občas poplašeně vzlétnou, vyrušeni ze svého klidu projíždějícími loděmi. Dlouhé závoje rostlin vlající v proudu připomínají vlasy rusalek, občas se mihne pstruh a schová se pod vymletý břeh. Duše romantiků se v takovém čase tetelí blahem, vodácký Pán Bůh se usmívá . . ., ale, co se to děje. Už dlouho nepršelo a voda klesá. Je jí tak málo, že mnohde nejde najít sjízdné místo a lodě se třou o dno. Nevadí, tak se vystoupí do řeky a chvilku se loď táhne a člověk se alespoň ochladí. Těch lodí ale přibývá, je jich denně hodně, až neuvěřitelných 400! Vodácký Pán Bůh se už moc nesměje - je rok 2003 a je suché a horké léto. V řece je zoufale málo vody a lodě pořád jezdí. Na všech větvích sahajících do vody jsou zavěšeny girlandy zelených vlasů řeky. Už nejsou vidět rusalky pod vodou - jejich vlasy leží vytrhány a zmuchlány v tišinách.

Co na to odborníci?
Když se řekne Vltava, co se vybaví biologovi? Nádherná řeka! Vltavský luh - jedna z nejlépe zachovaných niv v Česku s řadou údolních řašelinišť, s množstvím vzácných rostlinných i živočišných druhů. Voda v řece má víceméně stabilní chemické složení s malým množstvím živin, které podmiňuje výskyt a rozvoj druhů, které jinde nemají šanci na přežití. Druhy dohromady vytvářejí společenstvo, ve kterém jsou druhy navzájem propojeny těsnými vazbami. Jako příklad můžeme vzít právě u nás ne příliš běžné dnové nárosty. Tady jsou hlavně tvořeny lakušníkem, hvězdošem, stolístkem, zevarem, vodním morem nebo mechem zdrojovkou. Drobné částečky těchto rostlin, zejména jemných lístků stolístku, jsou potravou pro druhy bezobratlých živočichů žijících na dně i v písčitých náplavech řeky. Patří mezi ně i druhy kriticky ohrožené, které nikde jinde v ČR vhodné podmínky nenacházejí. V tomto směru je horní tok Vltavy skutečně unikátní. Důležitou živočišnou složkou jsou samozřejmě ryby, kde kromě běžných druhů jako jsou pstruh nebo vranka se vyskytuje i mník jednovousý nebo kriticky ohrožená mihule potoční.

Uznání je mezinárodní
Biologický význam Vltavského luhu je patrný i ze stupně ochrany přírody - nachází se v národním parku, většina území patří do I. zóny, včetně podstatné části řeky. Mezinárodně je Vltavský luh uznáván jako součást IBA (Important Bird Area), území významné výskytem ptáků. Patří k chráněným mokřadům v rámci Ramsar site Šumavská rašeliniště, je součástí Biosférické rezervace Šumava, je navržen samostatně jako IPA (Important Plant Area) - mezinárodně významné území výskytem rostlin. V současné době je částí navržené lokality Natura 2000 jako ptačí oblast i jako lokalita významná svými biotopy.
Vzhledem k alarmujícímu úbytku dnových nárostů, ohrožení chráněných druhů a četným výzvám širší ochranářské veřejnosti, byla v letošním roce vyhláškou Správy NP a CHKO Šumava stanovena minimální hladina vody pro splouvání. Současně byl zahájen průzkum, jehož garantem je Výzkumný ústav vodohospodářský v Praze, který se snaží sledovat vztah mezi množstvím projíždějících lodí, výškou hladiny vody a množstvím rostlin unášených proudem. Závěry tohoto výzkumu budou jistě brány v úvahu při dalším rozhodování o budoucnosti vodáctví na horním toku Vltavy.
Když se řekne Vltava, co se vybaví lidem budoucím?