Aloisov: Jak slouží voda

Voda a vítr jsou základními přírodními zdroji, které sloužily k pohonu prvních strojů, ať již to byly mlýny, stoupy nebo hamry. V přeneseném významu se dosud v anglickém názvosloví slovo mlýn - mill - užívá dodnes ve spojení s tovární výrobou (Lemsford Mill, New Mill apod., i když jde o textilky či strojírny).

Velmi důmyslné náhony byly budovány a využívány k pohonu vodních kol až do doby vynálezu parního stroje. Proto byla výroba vesměs situována tak, aby byla u zdroje surovin a u vodního toku. Parní stroj však zcela vodní sílu nenahradil, a v souvislosti s vynálezem elektřiny pak původní náhony sloužily k dalšímu účelu - výrobě elektřiny. Vznikla celá řada drobných elektráren, které stačily zásobit vlastní závod i přilehlé okolí.

Papírna v Aloisově

Náhony byly natolik důležité, že existuje celá řada příkladů, kdy původní výroba zanikla, ale díky vodnímu pohonu pokračovala výroba jiného sortimentu. Tak je tomu i v Aloisově. Dnešní papírna vznikla vlastně z původní železárny. Tu na svém panství Ruda na Moravě založil Alois z Lichtenštejna v roce 1783 a lokalita nese jeho jméno.

V okolí se nacházela železná ruda a pro pohon dmychadel vysoké pece byl vybudován náhon, který zajišťoval vydatný zdroj vody z řeky Moravy. V roce 1815 zde stála vysoká dřevouhelná pec a dvě zkujňovací výhně, které v roce 1848 doplnily další čtyři. V roce 1873 byla výroba železa ukončena, nejen pro požár huti, ale i pro nerentabilnost. Stejně tomu bylo u obdobných dřevouhelných pecí v českých zemích, neboť nástup koksových pecí přinesl nejen úsporu dřeva, ale i urychlení procesu tavby železa.

Lichtenštejnové, vedeni pravděpodobně příkladem prosperujících blízkých strojních papíren v Olšanech a Jindřichově, dospěli k rozhodnutí využít pozůstatky hutního závodu pro novou výrobu - strojní výrobu papíru. Dodnes se říká jedné z původních budov huti, sloužící jako sklad papírny aŠmelcovnaž. V průběhu 70. let 19. století provedli rekonstrukci objektů a nabídli areál k pronájmu. V té době v nedalekém Hrabenově provozoval bývalou pobočnou dílnu olšanských papíren korutanský obchodník Adolf Karger, který se, spolu se svým společníkem E. Mahnem, chopil nabídky a uzavřel s Lichtenštejny smlouvu na osmnáctiletý pronájem. Již v roce 1881 se rozběhla výroba papíru na jednom papírenském stroji. V roce 1886 přibyl stroj druhý a výroba, která se soustřeďovala především na barevný a balicí papír, velmi prosperovala. Proto se v roce 1890 rozhodl Karger papírnu koupit. Na počátku 20. století vyráběla papírna další sortiment - sací papíry, barevné papíry, psací papíry a papír pergamenový. Zároveň bylo využito vodní síly a byly zde zřízeny dvě turbiny s regulátory Voigh. V roce 1917 byl instalován třetí papírenský stroj.

V 60. letech 20. století proběhla generální oprava celé papírny. Byla postavena parní turbina, byly nahrazeny zastaralé kotle, instalováno moderní zařízení na zachycování vláken z odpadních vod a papírna byla u nás první, která využila polyesterových odvodňovacích sít.

V současné době papírna i nadále vyrábí barevné a balicí papíry speciálních formátů a, i když jsou turbiny odstaveny, jsou spolu s vodním náhonem dokladem technické vynalézavosti doby průmyslové revoluce.

Ing. arch. Eva Dvořáková, foto: autorka
Zdroj: Stavební listy - www.stavlisty.cz