E. T. v mořských hlubinách

Dvě podmořské miniponorky pozvolna mizejí pod hladinou. Jejich dvoučlenné osádky upřeně hledí do tmy osvětlované reflektory - do míst, pro která stále platí latinské "terra incognita", tedy "země neznámá". Hledají živé tvory v prostředí, které k nim není zdánlivě vůbec přívětivé.
AUTOR: Milan Bauman

Vědci mají zájem o hydrotermální průduchy, tedy jakési podmořské kuřáky (z anglického black smokers, podle horkého tmavého mraku nad komínem), chrlící vzhůru černý dým. Tato místa jsou typickým produktem hydrotermální aktivity Země, kde z mořského dna tryskají termální prameny. Dávají život těm nejpodivnějším tvorům na Zemi.
Většinu těchto komínovitých těles, jejichž stáří může být i 30 000 let, mají na svědomí reakce mezi mořskou vodou a odhaleným zemským pláštěm. Během jednoho roku mohou tyto vývěry hydrotermálních vod povyrůst až o několik metrů a docela často se zlomí a převrátí. A co je zvlášť důležité - život v těchto místech ke své existenci nepotřebuje světlo.

Dvoumetroví červi
V hloubkách okolo tří kilometrů, hluboko pod hranicí fotosyntézy, pozorovaly překvapené posádky až třicet centimetrů velké mlže (zévy, Tridacna) a skupiny přisedlých "červů". Byly to bradatice (Pogonophora) a některé dosahovaly délky až dvou metrů.. Mezi nimi plavaly ryby a proháněli se krabi. O kus dál se rozprostírala studená poušť oceánského dna, kam se potrava může dostat snad jedině z hladiny, tedy z velké dálky. Další výzkumy ukázaly, že hlubokomořská oáza není ojedinělá a že na každý podmořský hydrotermální vývěr je vázán zvláštní ekosystém.
Komíny chrlí černou suspenzi (sulfidy manganu a železa) a směs sirovodíku, metanu a vodíku. V ústí komínu je teplota okolo 300 stupňů Celsia, vyvrhovaná hmota se však prudce ochlazuje. V okolí komínu i přímo v "kouři" žijí baktérie. Zde se stávají základem potravního řetězce. Živí se jimi plankton a ten je potravou dalším organismům (mlžům a rybám). Plži a jiní bezobratlí slouží pak jako potrava predátorům - rybám a krabům.

Na vlastní oči
Sledovat to vše nemusí jen výzkumníci v ponorce, ale třeba i diváci v pražském kině IMAX Oskar. Těm pomáhají brýle pro trojrozměrné zobrazování. Ohromující záběry ze série expedic do hlubin oceánu jim zprostředkovává americký film Tajemné hlubiny 3D, v originálním názvu Aliens of the Deep.
Jeho producentem i režisérem je James Cameron. V roce 1995 při natáčení svého největšího filmového hitu podnikl dvanáct ponorů k vraku Titaniku. Zážitek jej inspiroval k myšlence přiblížit filmovému publiku svět oceánských hlubin, který skrývá ještě mnohá tajemství. Proto se v dalších letech začal věnovat dokumentární tvorbě.
K natáčení filmu pozval také astrobiology, tedy vědce, zabývající se teoriemi života na jiných planetách. Měli pomoci odhadovat, zda by mohla existovat paralela mezi zde žijícími živočichy a možnými obyvateli jiných planet. Vždyť jestliže existuje život na dně oceánů, kam nemůže dosáhnout sluneční svit, mohl by se přece najít také v oceánech na jiných planetách.

Zájem o Europu
Pozornost vědců se nyní soustřeďuje na druhý měsíc Jupiteru, pojmenovaný Europa. Někteří z nich se totiž domnívají, že se uvnitř skrývá obrovský oceán, jehož rozloha je oproti všem oceánům na Zemi dvojnásobná.
Jakým způsobem by však probíhal průzkum Europy? Jak by vypadaly výzkumné roboty, které by zde život hledaly? A jak by posílaly data neprobádaným oceánem? Přestože se podobná expedice pravděpodobně neuskuteční dříve než za dvacet let, musíme se podobnými otázkami zabývat už nyní, tvrdí mnozí badatelé.

Co se tam dole děje?
Europa je velká asi jako náš Měsíc. Je to kamenná koule, pokrytá vrstvou ledu vysokou 75 až 100 kilometrů. Co když je v oceánu pod ním, vyhřívaném vulkanismem, život? Sice je v mořích na Europě pod několikakilometrovou vrstvou ledu asi tma a velký tlak, ale proč by se zde nemohli vyvinout živočichové, kteří jsou uzpůsobeni těmto podmínkám? Na vývoj přece měli miliardy let.
Arthur Lonne Lane je jedním z vedoucích vědců v Jet Propulsion Laboratory (Laboratoř tryskového pohonu, která je součástí americké vesmírné agentury NASA) a snaží se na tyto otázky hledat odpověď.
"Kosmické sondy Voyager i Galileo naznačily, že se pod ledem na Europě nachází hodně velký oceán. Zpočátku jsme nevěřili, že by se zde pod ledem mohl vyskytovat život," říká. "A pak se najednou z průzkumu v mořských hlubinách ukázalo, že k udržení života není potřeba světlo. Když jsem chodil do školy, bylo to jedno ze základních paradigmat. Dnes jsme prokázali opak."

Inteligence ve vodě?
Pozoruhodné poznatky o životě kolem mořských komínů, například na expandující riftové zóně u Galapág, názory vědců postupně mění. Samozřejmě, od primitivního života, jaký zde výzkumníci pozorují, je k životu inteligentnímu velký skok. Nicméně, mohly se v mimozemských mořích vyvinout i pokročilejší živočichové? Možná dokonce mimozemské civilizace, označované dnes často zkratkou E. T. (ze slov "extra-terrestrial")?
Výzkum pozemských oceánů nic takového nepotvrzuje. Ale jasno přinesou až kosmické výpravy ve vzdálené budoucnosti.
Na konci filmu Tajemné hlubiny 3D si k údivu diváků podmořští výzkumníci za panoramatickým sklem miniponorky symbolicky na dálku předávají rukou pozdrav s inteligentním podmořským zástupcem mimozemského života. Bude tomu někdy skutečně tak? Kdo ví...

Autor je spolupracovníkem redakce