Tři soutěsky, skvost techniky i lákadlo pro turisty

Chlouba moderní Číny: přehrada Tři soutěsky, která je největším vodním projektem na světě. Dokončena byla před čtvrt rokem a od té doby se voda v ní začala pomalu napouštět. V posledních dnech ale opět klesla. Důvodem je rekordní sucho, které zasáhlo už 15 čínských provincií. "Dochází k výpadkům dodávek pitné vody, nabíráme ji proto rovnou z přehrady", říká mi starosta místní vesnice Jin Sin Tchuo.
Patrové domky svítí novotou, jejich obyvatelé se do nich totiž nastěhovali teprve nedávno. Museli. Původní ves stála sto metrů pod nimi.

Máme se lépe
"Máme se nyní všichni mnohem lépe," tvrdí šestapadesátiletý muž. Posléze přiznává, že mu občas je při pohledu do míst, kde tuší střechu domku, ve kterém po staletí žili jeho předci, smutno. Navíc za novostavby museli zaplatit 25 tisíc jüanů, tedy v přepočtu zhruba 75 tisíc korun. Průměrná měsíční mzda dělníka pracujícího na přehradě přitom dosahuje tisíc jüanů.
Tři soutěsky, nejkratší Čchü-tchang, nejdelší Wu a tajemná Feng-siang. Lidé, kteří se v minulosti rozhodli v jejich okolí žít, to neměli lehké.
Prakticky každoročně bojovali s ničivými záplavami, stavěli protipovodňové zábrany i "měřicí stanice", kde kontrolovali stav hladiny. Po staletí se také mezi skalami rozezníval křik mužů táhnoucích na lanech lodi směřující vzhůru proti proudu. Jedině místní příslušníci etnika Tchu znali cestu přes mělčiny a jiné nástrahy. To vše je nyní minulostí. Voda v přehradě se i přes současná sucha do dvou let stejně napustí. V současnosti dosahuje 135 metrů a do dvou let stoupne o dalších čtyřicet. V celkové délce 660 kilometrů!
Při pohledu na ceduli s číslem 175 označující konečnou výšku a stojící hned vedle domků místních obyvatel se lidé necítí zrovna nejlépe. Celkem muselo být kvůli stavbě přehrady nedobrovolně přemístěno na 1,5 miliónu lidí. Většina z nich do obřích panelákových sídlišť, například Wu-šan nebo Č' kuej.

Beton a zase beton
Vodní dílo Tři soutěsky měří 2309 metrů na délku a 185 metrů na výšku.
Tvoří ho kromě samotné hráze a generátorů i obousměrná pětistupňová plavební komora, jejíž vrata také drží světový primát. Pětkrát tak poslouchám sirény celkem 14 lodí, které se vměstnaly do jedné komory. Tři vedle sebe, čtyři za sebou. Navíc v obou směrech.
Podle hlavního inženýra Tinga Čchi-chua ale zdaleka není všem rekordům konec. Do roku 2009 totiž má být mezi plavební komorou a samotnou hrází vybudován, s německou pomocí, i lodní výtah. Samozřejmě opět největší na planetě.
Beton a samý beton. Přes 27 miliónů kubíků. Peking obhajuje přehradu ekonomickými i energetickými potřebami země. Oblast také přestanou sužovat záplavy, hráz totiž byla stavěna na tisíciletou vodu, odolá tak i ještě větším povodním než těm dosud nejhorším z roku 1870. Ochráncům přírody pak vzkazuje, že voda je natolik čistá, že se může bez problémů pít. A to, že se zastavilo přirozené rozmnožování nejtypičtějšího živočicha v řece Jang-c'-ťiang, jesetera čínského, za to může už existující přehrada Ke-čou-pa postavená u města I-čchang.

Turistická atrakce
Právě to se stalo východiskem pro přehradu Tři soutěsky. Donedávna ospalá 30tisícová obec, dnes miliónové univerzitní město. A také turistická atrakce.
Číňané jsou na své dílo světových rozměrů hrdí. Každý den z I-čchangu vyráží plné výletní lodi na okružní jízdu po Třech soutěskách. Nejfotografovanější je pochopitelně samotná hráz a pak skály podél jedné ze soutěsek zobrazené na desetijüanové bankovce. To, že míjejí jedno z tajemství Tří soutěsek, legendární starověkou silnici pro vojáky doslova přilepenou na skále, je příliš nezajímá. Navíc i ona skončí do dvou let, stejně jako tisíce dalších historických památek, nenávratně pod vodou.
Autor je zpravodajem ČRo v Číně