Účinnější technologie existují, ale někdy nemají ekonomický smysl.

LIMITUJÍCÍM FAKTOREM, kterým se poměřují všechny investice do vodárenství, jsou jednoznačně peníze. Nové, účinnější technologie většinou zvyšují cenu vodného a stočného - ta je přitom pro města a obce sociálně i politicky citlivou záležitostí. Za zvyšování kvality se platí. Např. povinnost odstraňovat z odpadních vod dusík a fosfor zavedená EU v roce 1991 znamenala, že se musely znovu rekonstruovat i poměrně moderní čistírny.

Pro úpravu pitné vody se v posledních deseti letech vyvíjejí nové technologie tzv. membránové separace. Nanofiltrační linka funguje např. ve vodárně Méry sur Oise ve Francii, a Clay Lane ve Velké Británii. Nanofiltrace sníží tvrdost vody, koncentraci síranů a dalších látek, zachytí veškeré viry a sníží koncentraci pesticidů nebo THM. Byly vyvinuty speciální mobilní jednotky s touto filtrací, které lze využít např. při povodních nebo při humanitární pomoci.

Pro čištění odpadních vod vymysleli vědci stovky nových technologií, realizovalo se jich však jen několik desítek. Jsou to např. lamelové usazovací nádrže pro primární usazování nebo terciární stupeň znečištění, biologické provzdušňované filtry a membránová aktivace. Nejúspěšnější technologií je biofiltrace, která se využívá v největších světových čistírnách odpadních vod (Paříž, Řím, Manchester). Tyto technologie jsou sice schopny zajistit lepší odtokové hodnoty, ale investiční a většinou i provozní náklady s nimi spojené jsou vyšší než u klasické technologie.

ČISTÍRENSKÉ KALY. Od té doby, kdy se už nesmějí rozvážet na pole a končí i jejich skládkování, staly se problémem - zároveň to však byl impuls k jejich mnohem dokonalejšímu využití. Jejich zpracování a zhodnocování se stalo podnikatelsky zajímavým.

Motorem vývoje některých technologických řešení jsou právě čeští odborníci. České zkušenosti s termofilním vyhníváním a energetickou valorizací bioplynu jsou celosvětově žádané. Český aplikovaný výzkum se také zasadil o zavedení levné a účinné technologie mechanické dezintegrace kalů, aplikované v Praze a Liberci - ve světě o ni začíná být zájem.

Energetické využití kalů má dvě hlavní podoby. V první fázi se nechají vyhnít a vzniklý bioplyn se pak transformuje v příslušných energetických zařízeních na tepelnou a elektrickou energii (kogenerace). Zbytek kalů se dá kompostovat a poté míchat s dřevní štěpkou nebo jiným druhem biomasy a uplatní se jako palivo. Na českém trhu už jsou společnosti, které nabízejí technologie transformace kalů na biomasu způsobem aerobní fermentace.

PŘÍSTUP K NOVÝM TECHNOLOGIÍM v ČR bude podle Pavla Chudoby, technického ředitele Veolie Voda ČR, nejspíš střídmý a opatrný. Prostředky se musejí především využít na rekonstrukci starých zanedbaných zařízení. Nejméně znatelný technologický rozvoj bude asi v oblasti úpravy pitné vody, nečeká se žádná revoluce. V čistírnách odpadních vod se bude intenzivněji než dosud odstraňovat dusík a fosfor. Lze očekávat některé menší projekty membránové aktivace.

Využití kalů přitom nemusí být vždycky ekonomicky výhodné, záleží na řadě podmínek. Náklady na likvidaci kalů se totiž dnes pohybují v širokém rozpětí 200 - 800 Kč na tunu kalu. Základním problémem je energeticky náročné sušení. Vysušený kal navíc zůstává odpadem, zatím není klasifikován jako biomasa, což je z hlediska využití velký rozdíl (legislativně i ekonomicky).

Přestože by dvě třetiny biomasy pro energetické využití měly být vyrobeny z komunálních odpadů (a tedy i z čistírenských kalů), Ministerstvo životního prostředí dává přednost biomase z energeticky bohatých rostlin: nemáme pro ně přitom dostatek zemědělských ploch.

AUTOR: Milena Geussová