Stát dává úřadům pokuty, pak je zase vrací

Obec Radějov na Hodonínsku před měsícem dostala od České inspekce životního prostředí padesátitisícovou pokutu za nedovolené vypouštění odpadních vod.
Přestože starosta Stanislav Knitl připouští, že oprávněně, je padesátitisícová pokuta v šestimiliónovém rozpočtu jeho obce citelná. Přitom však ví, že po zaplacení se jí polovina automaticky vrátí zpět na účet. Státu, tedy zde konkrétně Státnímu fondu životního prostředí, půjde z pokuty druhá půlka.
"Ano, je to asi nelogické, ale tak to je v zákoně už pět let," říká Hynek Beneš z Inspekce. Inspekce podle něho na tuto nelogičnost, na kterou inspektoři narážejí stále častěji, chtěla po ministerstvu odstranit. Dosud se prý k tomu nenašla příležitost.
Jen v případě vypouštění odpadních vod uložila inspekce za letošní rok obcím po celé zemi pokuty v řádu statisíců korun. Zdaleka největší sumu, 2,4 miliónu korun, však letos musí zaplatit Ministerstvo obrany za překročení emisních limitů kotelny. Z jeho rozpočtu se tak přesune tato suma jen do jiné části státního rozpočtu - Státního fondu životního prostředí.

Přesun v rámci rozpočtu
Pro srovnání - 2,4 miliónu korun je celková výše pokut, kterou dal loni veřejným institucím Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Letos by měla být částka ještě o něco vyšší. Naposledy před deseti dny dostalo Ministerstvo práce a sociálních věcí půlmiliónovou pokutu za to, že vybralo bez výběrového řízení firmu, která bude provozovat komunikační systém za víc než půl miliardy korun.
Podle ministra Petra Nečase se jeho resort nebude bránit a pokutu zaplatí. Ministerstvo, které hospodaří s více než 400 miliardami korun, se bude muset obejít bez 500 tisíc korun. Ty převede ze svého účtu do státního rozpočtu. Mají však takovéto převody uvnitř státního rozpočtu nějaký smysl?
ÚOHS je přesvědčen, že pokutovaný je skutečně potrestaný. "Neboť pokutu musí uhradit z rozpočtu, jenž mu byl přidělen. Ve státním rozpočtu jsou pak tyto prostředky přiděleny na jiné účely," říká mluvčí úřadu Kristián Chalupa.

Soudní spor? Další peníze...
Ne každá státní, krajská nebo městská instituce se však s rozhodnutím ÚOHS spokojí tak jako ministerstvo práce. Třeba hradecký magistrát se rozhodl třičtvrtěmiliónové pokutě - druhé nejvyšší, kterou kdy ÚOHS dal za pochybení při veřejných zakázkách - bránit.
A není sám. Třeba jen v loňském roce řešil brněnský soud osmnáct soudních sporů, kdy se veřejné instituce odvolaly proti pokutám ÚOHS. Problém přitom není v tom, nakolik je v těchto sporech úřad úspěšný (což byl ve čtrnácti případech), ale v tom, že na tyto spory doplatí především daňový poplatník. Kromě soudních poplatků, které se pohybují v řádech jednotek tisíců, ve většině případů hradí advokátům až desetitisícové položky.

Kdo je zodpovědný?
Kristián Chalupa přesto tvrdí, že pokuty mají smysl. "Úřad prosazuje, aby část pokuty byla přenesena i na osoby přímo zodpovědné za špatně vypracovanou zakázku," říká mluvčí. Jenže ÚOHS pro tento postup nemá žádnou pravomoc. "Proto nedáváme miliónové pokuty, ale spíše jen v řádech desetitisíců, aby je mohla společnost po zodpovědném člověku vymáhat," dodává.
Nakolik je tato snaha realitou, není jasné. Podle výsledků ankety, kterou ÚOHS provedl mezi 50 nejčastějšími hříšníky při zadávání zakázek, jich zhruba polovina odpověděla, že za chybu nebyl nikdo personálně odpovědný, tedy ani potrestán.
Ve zbylé polovině byly konkrétní lidé, jako třeba v případě pražského magistrátu nebo Ministerstva obrany propuštěni.


Nejvyšší pokuty za veřejné zakázky
800 tisíc (nepravomocné) pro VZP za projekt internetových zdravotních knížek IZIP
750 tisíc (nepravomocné) městu Hradec Králové za zakázku na výběr firmy pro nakládání s komunálním odpadem
630 tisíc (pravomocné) Ředitelství silnic a dálnic za stavbu Hraničního mostu
500 tisíc (pravomocné) Dopravní společnosti Zlín-Otrokovice za nákup trolejbusů
500 tisíc (nepravomocné) městu Prostějov za výstavbu akvaparku.
500 tisíc (nepravomocné) ministerstvu práce za tendr na komunikační systém. Zdroj: ÚOHS