Magická místa Česka: Svatá Anna a její zázračná voda
Ať někdo vysvětlí, proč studánky působí tak důvěryhodně. I zarytý estét tu vezme
hrnek pohostinně přichystaný na sousedním kameni a nabere si, protože ví, že
tenhle doušek nemůže uškodit, ba naopak. Cožpak ho nehlídají svatí? Konkrétně ve
Stránčicích svatá Anna?
Poslyšme, jak tu k tomu došlo. V roce 1820 jistý stránčický rolník onemocněl s
očima a kdosi mu poradil: Jdi do lesa Jedlovce, najdeš tam studánku, ta ti
pomůže. Pomohla, prohlédl. Z vděčnosti zavěsil na sousední vysokou jedli obrázek
svaté Anny a brzy k němu začala proudit procesí. Jenže strom to byl krásný,
dřevo na poklep zvonilo, a tak se ho místní rozhodli porazit a obrázek převěsit
na sousední menší jedli. Mohutný strom pak rozřezali a naložili k odvozu. Jenže
vůz, ač byl nový a znalci prohlášený za nejsilnější v kraji, se rozlámal...
Páter Hynek z řádů piaristů, kteří spravovali zdejší statek, pochopil, kdo je
tak varuje, a slíbil, že dá na usmířenou svaté Anně postavit kapličku, pro
kterou vlastnoručně namaluje obraz. Stačil udělat jen ten obraz, který zatím dal
do úschovy šafáři Matěji Soukupovi, muži řádnému a velkému ctiteli krásné
světice. Krátce nato páter zemřel a stavba kapličky byla odložena.
Malá jedle, bohatě ověšená dalšími a dalšími obrázky a dokonce věnečky z dívčích
vlasů, zatím rostla do stejné spanilosti jako její předchůdkyně. Na kapličku
došlo až v roce 1883, kdy její novostavbu i sousední studánku vysvětil farář z
Velkých Popovic. Téhož, velmi suchého léta se sem lidé chodili modlit, aby svatá
Anna seslala déšť. Ale do maličké kapličky se vešli sotva tři lidé, a tak tu v
roce 1892 začala růst větší. Na svůj náklad ji dokončili piaristé, kteří do ní z
vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla přenesli oltář z roku 1647 a k něm
uložili kámen s ostatky sv. Severina a Faustina. V následujícím století k
výzdobě kaple přispěli i lufťáci, kteří ve Stránčicích pravidelně trávili léto.
V roce 1943 byla kaple opravena, o tři roky později do ní bylo z milodarů
zakoupeno harmonium.
48vik23b.jpg
[http://img.ihned.cz/attachment.php/13000700/aou58BCEFHIKLNkl6Wdefgqrxyz0w29V/48vik23b.jpg]Svatá
Anna sice nezabránila tomu, že její lesní svatostánek byl několikrát vyloupený,
ale svou léčivou vodu ve studánce hlídá dodnes. Stačí se napít, protřít si oči.
Jenže člověk neznalý křesťanské mytologie tu stojí před otázkou: Kdo vlastně
byla svatá Anna?
Nejstarší křesťanské tradice o ní vyprávějí jako o matce Panny Marie čili
Ježíšově babičce. Koneckonců, tato dojemná trojice - matka, dcera a hrající si
děcko - bývala jedním z častých výtvarných motivů. Bible o Annině životě mlčí,
zato se o něm zmiňují apokryfy. Podle nich ona a její muž Jáchym dlouho, plných
dvacet let, čekali na dítě. Pak se jim po vroucích modlitbách zjevil anděl a
ujistil je, že se jim brzy narodí dcerka. A stalo se. Na pokyn anděla ji
pojmenovali Marií.
Během staletí se svatá Anna postupně stala patronkou šťastných sňatků a
manželství, těhotných žen, hospodyň, krejčí, horníků, tkalců, léčí nemoci oční
včetně slepoty, ale také dnu, revma a další neduhy. Můžeme si snadno představit,
že lidé věřili v hojivou konejšivost její laskavé mateřské ruky i v to, že se za
ně u svého vnuka snadno přimluví. Jenže proč tak často stráží právě vodní
prameny a studánky zdraví?
Anna je údajně jméno velmi staré, nosila je už Anna Perenna, sestra mýtické
Didony, zakladatelky Kartága. Obě - spolu s trojským hrdinou Aeneem - vystupují
v klasicky antickém příběhu milostné lásky a sesterské příchylnosti. Podle
některých starověkých autorů jeho tragické vyústění nepřežila ani jedna. První
se upálila na hranici, druhá se vrhla do řeky. Nad krásnou Annou se ovšem
slitovali bohové a proměnili ji ve vodní nymfu. Starověký Řím ji tak přijal jako
vodní božstvo, zasvětili jí háj na břehu Tibery a každoročně se 15. března
konaly na její počest poněkud alkoholické oslavy - věřilo se, že kolik pohárů
vína kdo vypije, tak dlouho bude živ.
Pravda, je to poněkud krkolomná spojitost s léčivou mocí svatoanenských pramenů
a studánek, ale nabídněte někdo lepší.
Ať někdo vysvětlí, proč studánky působí tak důvěryhodně. I zarytý estét tu vezme hrnek pohostinně přichystaný na sousedním kameni a nabere si, protože ví, že tenhle doušek nemůže uškodit, ba naopak. Cožpak ho nehlídají svatí? Konkrétně ve Stránčicích svatá Anna?
Poslyšme, jak tu k tomu došlo. V roce 1820 jistý stránčický rolník onemocněl s očima a kdosi mu poradil: Jdi do lesa Jedlovce, najdeš tam studánku, ta ti pomůže. Pomohla, prohlédl. Z vděčnosti zavěsil na sousední vysokou jedli obrázek svaté Anny a brzy k němu začala proudit procesí. Jenže strom to byl krásný, dřevo na poklep zvonilo, a tak se ho místní rozhodli porazit a obrázek převěsit na sousední menší jedli. Mohutný strom pak rozřezali a naložili k odvozu. Jenže vůz, ač byl nový a znalci prohlášený za nejsilnější v kraji, se rozlámal...
Páter Hynek z řádů piaristů, kteří spravovali zdejší statek, pochopil, kdo je tak varuje, a slíbil, že dá na usmířenou svaté Anně postavit kapličku, pro kterou vlastnoručně namaluje obraz. Stačil udělat jen ten obraz, který zatím dal do úschovy šafáři Matěji Soukupovi, muži řádnému a velkému ctiteli krásné světice. Krátce nato páter zemřel a stavba kapličky byla odložena.
Malá jedle, bohatě ověšená dalšími a dalšími obrázky a dokonce věnečky z dívčích vlasů, zatím rostla do stejné spanilosti jako její předchůdkyně. Na kapličku došlo až v roce 1883, kdy její novostavbu i sousední studánku vysvětil farář z Velkých Popovic. Téhož, velmi suchého léta se sem lidé chodili modlit, aby svatá Anna seslala déšť. Ale do maličké kapličky se vešli sotva tři lidé, a tak tu v roce 1892 začala růst větší. Na svůj náklad ji dokončili piaristé, kteří do ní z vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla přenesli oltář z roku 1647 a k něm uložili kámen s ostatky sv. Severina a Faustina. V následujícím století k výzdobě kaple přispěli i lufťáci, kteří ve Stránčicích pravidelně trávili léto. V roce 1943 byla kaple opravena, o tři roky později do ní bylo z milodarů zakoupeno harmonium.
Svatá Anna sice nezabránila tomu, že její lesní svatostánek byl několikrát vyloupený, ale svou léčivou vodu ve studánce hlídá dodnes. Stačí se napít, protřít si oči. Jenže člověk neznalý křesťanské mytologie tu stojí před otázkou: Kdo vlastně byla svatá Anna?
Nejstarší křesťanské tradice o ní vyprávějí jako o matce Panny Marie čili Ježíšově babičce. Koneckonců, tato dojemná trojice - matka, dcera a hrající si děcko - bývala jedním z častých výtvarných motivů. Bible o Annině životě mlčí, zato se o něm zmiňují apokryfy. Podle nich ona a její muž Jáchym dlouho, plných dvacet let, čekali na dítě. Pak se jim po vroucích modlitbách zjevil anděl a ujistil je, že se jim brzy narodí dcerka. A stalo se. Na pokyn anděla ji pojmenovali Marií.
Během staletí se svatá Anna postupně stala patronkou šťastných sňatků a manželství, těhotných žen, hospodyň, krejčí, horníků, tkalců, léčí nemoci oční včetně slepoty, ale také dnu, revma a další neduhy. Můžeme si snadno představit, že lidé věřili v hojivou konejšivost její laskavé mateřské ruky i v to, že se za ně u svého vnuka snadno přimluví. Jenže proč tak často stráží právě vodní prameny a studánky zdraví?
Anna je údajně jméno velmi staré, nosila je už Anna Perenna, sestra mýtické Didony, zakladatelky Kartága. Obě - spolu s trojským hrdinou Aeneem - vystupují v klasicky antickém příběhu milostné lásky a sesterské příchylnosti. Podle některých starověkých autorů jeho tragické vyústění nepřežila ani jedna. První se upálila na hranici, druhá se vrhla do řeky. Nad krásnou Annou se ovšem slitovali bohové a proměnili ji ve vodní nymfu. Starověký Řím ji tak přijal jako vodní božstvo, zasvětili jí háj na břehu Tibery a každoročně se 15. března konaly na její počest poněkud alkoholické oslavy - věřilo se, že kolik pohárů vína kdo vypije, tak dlouho bude živ.
Pravda, je to poněkud krkolomná spojitost s léčivou mocí svatoanenských pramenů a studánek, ale nabídněte někdo lepší.
Poslyšme, jak tu k tomu došlo. V roce 1820 jistý stránčický rolník onemocněl s očima a kdosi mu poradil: Jdi do lesa Jedlovce, najdeš tam studánku, ta ti pomůže. Pomohla, prohlédl. Z vděčnosti zavěsil na sousední vysokou jedli obrázek svaté Anny a brzy k němu začala proudit procesí. Jenže strom to byl krásný, dřevo na poklep zvonilo, a tak se ho místní rozhodli porazit a obrázek převěsit na sousední menší jedli. Mohutný strom pak rozřezali a naložili k odvozu. Jenže vůz, ač byl nový a znalci prohlášený za nejsilnější v kraji, se rozlámal...
Páter Hynek z řádů piaristů, kteří spravovali zdejší statek, pochopil, kdo je tak varuje, a slíbil, že dá na usmířenou svaté Anně postavit kapličku, pro kterou vlastnoručně namaluje obraz. Stačil udělat jen ten obraz, který zatím dal do úschovy šafáři Matěji Soukupovi, muži řádnému a velkému ctiteli krásné světice. Krátce nato páter zemřel a stavba kapličky byla odložena.
Malá jedle, bohatě ověšená dalšími a dalšími obrázky a dokonce věnečky z dívčích vlasů, zatím rostla do stejné spanilosti jako její předchůdkyně. Na kapličku došlo až v roce 1883, kdy její novostavbu i sousední studánku vysvětil farář z Velkých Popovic. Téhož, velmi suchého léta se sem lidé chodili modlit, aby svatá Anna seslala déšť. Ale do maličké kapličky se vešli sotva tři lidé, a tak tu v roce 1892 začala růst větší. Na svůj náklad ji dokončili piaristé, kteří do ní z vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla přenesli oltář z roku 1647 a k něm uložili kámen s ostatky sv. Severina a Faustina. V následujícím století k výzdobě kaple přispěli i lufťáci, kteří ve Stránčicích pravidelně trávili léto. V roce 1943 byla kaple opravena, o tři roky později do ní bylo z milodarů zakoupeno harmonium.
Svatá Anna sice nezabránila tomu, že její lesní svatostánek byl několikrát vyloupený, ale svou léčivou vodu ve studánce hlídá dodnes. Stačí se napít, protřít si oči. Jenže člověk neznalý křesťanské mytologie tu stojí před otázkou: Kdo vlastně byla svatá Anna?
Nejstarší křesťanské tradice o ní vyprávějí jako o matce Panny Marie čili Ježíšově babičce. Koneckonců, tato dojemná trojice - matka, dcera a hrající si děcko - bývala jedním z častých výtvarných motivů. Bible o Annině životě mlčí, zato se o něm zmiňují apokryfy. Podle nich ona a její muž Jáchym dlouho, plných dvacet let, čekali na dítě. Pak se jim po vroucích modlitbách zjevil anděl a ujistil je, že se jim brzy narodí dcerka. A stalo se. Na pokyn anděla ji pojmenovali Marií.
Během staletí se svatá Anna postupně stala patronkou šťastných sňatků a manželství, těhotných žen, hospodyň, krejčí, horníků, tkalců, léčí nemoci oční včetně slepoty, ale také dnu, revma a další neduhy. Můžeme si snadno představit, že lidé věřili v hojivou konejšivost její laskavé mateřské ruky i v to, že se za ně u svého vnuka snadno přimluví. Jenže proč tak často stráží právě vodní prameny a studánky zdraví?
Anna je údajně jméno velmi staré, nosila je už Anna Perenna, sestra mýtické Didony, zakladatelky Kartága. Obě - spolu s trojským hrdinou Aeneem - vystupují v klasicky antickém příběhu milostné lásky a sesterské příchylnosti. Podle některých starověkých autorů jeho tragické vyústění nepřežila ani jedna. První se upálila na hranici, druhá se vrhla do řeky. Nad krásnou Annou se ovšem slitovali bohové a proměnili ji ve vodní nymfu. Starověký Řím ji tak přijal jako vodní božstvo, zasvětili jí háj na břehu Tibery a každoročně se 15. března konaly na její počest poněkud alkoholické oslavy - věřilo se, že kolik pohárů vína kdo vypije, tak dlouho bude živ.
Pravda, je to poněkud krkolomná spojitost s léčivou mocí svatoanenských pramenů a studánek, ale nabídněte někdo lepší.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích