Mezi Mostem a Ústím vzniká krajina jezer
V nejzdevastovanější části země - podkrušnohorské pánvi, na níž se jezdili dívat
turisté ze západní Evropy jako na "ekologické" safari, dost možná vzniknou
obrovské rekreační zóny se spoustou jezer.
Letos se začne na rozlehlé ploše mezi litvínovskou chemičkou a mosteckým
sídlištěm, v důlní jámě bývalého hnědouhelného lomu Most-Ležáky rodit největší z
nich. Po naplnění - zhruba za tři roky - bude vodní plocha se 311 hektary větší
než známé Máchovo jezero.
V místě jeho budoucích břehů, kam se dnes člověk dostane jen se speciálním
povolením, aby se mohl brodit v holinách bahnem, má vyrůst arboretum. Až voda
vystoupá z nejhlubšího místa lomu o sedmdesát metrů, mají se podle projektu na
hladině prohánět plachetnice. Na březích mají vzniknout sportoviště, o kousek
dál pak nová mostecká čtvrť s vilkami a v místě zbouraného starého Mostu bude
krušnohorské legoland - zmenšenina historického města.
Pokud si člověk odmyslí to, že se otřesný pohled z Mostu na litvínovskou
chemičku po vzniku jezera zrcadlením o hladinu zdvojnásobí, je to krásná vize.
V nejzdevastovanější části země - podkrušnohorské pánvi, na níž se jezdili dívat turisté ze západní Evropy jako na "ekologické" safari, dost možná vzniknou obrovské rekreační zóny se spoustou jezer.
Letos se začne na rozlehlé ploše mezi litvínovskou chemičkou a mosteckým sídlištěm, v důlní jámě bývalého hnědouhelného lomu Most-Ležáky rodit největší z nich. Po naplnění - zhruba za tři roky - bude vodní plocha se 311 hektary větší než známé Máchovo jezero.
V místě jeho budoucích břehů, kam se dnes člověk dostane jen se speciálním povolením, aby se mohl brodit v holinách bahnem, má vyrůst arboretum. Až voda vystoupá z nejhlubšího místa lomu o sedmdesát metrů, mají se podle projektu na hladině prohánět plachetnice. Na březích mají vzniknout sportoviště, o kousek dál pak nová mostecká čtvrť s vilkami a v místě zbouraného starého Mostu bude krušnohorské legoland - zmenšenina historického města.
Pokud si člověk odmyslí to, že se otřesný pohled z Mostu na litvínovskou chemičku po vzniku jezera zrcadlením o hladinu zdvojnásobí, je to krásná vize.
Jak vyzrát na vodu
Na břehu nedalekého jezera Matylda dělníci právě spojují téměř pětikilometrové potrubí, kterým za pár měsíců začne proudit voda do lomu Ležáky z Nechranické přehrady.
"Věřím, že tam lidi budou chodit. Takových možností tu zatím příliš není," říká Tereza Trykarová. Teď u jezera Matylda venčí psy, ale v létě se do jeho části chodí i koupat. I toto jezero vzniklo zatopením lomu, jenže je mnohonásobně menší. Podobně jako nedaleká nádrž Vrbenský u mosteckého autodromu a desítky dalších jezírek.
"V případě jezera Most se jedná o dosud největší zatopení lokality. Máme sice všechny potřebné studie, ale praktické zkušenosti s tak velkou lokalitou nejsou ani v zahraničí," říká Igor Němec, náměstek ředitele státního podniku Palivový kombinát Ústí, který má mimo jiné na starosti likvidaci lomu Most-Ležáky.
Celá akce také bude stát minimálně 1,5 miliardy korun. Proč se však musí vynakládat tak obrovské sumy? Třeba v jezeře Barbora po lomu Dukla se dnes lidé koupou, jezdí na skútrech a přitom jezero vzniklo samovolně - už v osmdesátých letech ho zaplavila voda.
"To v případě Ležáků nejde - je to mnohonásobně větší plocha, sama o sobě by se nezatopila a nemá po obvodu pevné břehy, takže by se tu stále sesouvaly okolní svahy," říká Němec.
I když byla původně ve hře myšlenka na zasypání lomu vyvezenou horninou (ta stačila za dobu fungování lomu zabrat místo mezi dvěma kopci vzdálenými dva kilometry a vytvořit desítky metrů vysokou a stovky metrů širokou haldu), zalití vodou se ukázalo jako levnější. "Zatopení je i nejvhodnějším způsobem pro životní prostředí," říká Němcova kolegyně Jana Kružíková.
Na plovárně "U Chemičky"
I zatopení má však své odpůrce. "Voda tvoří hladkou plochu, po které se bude snáze pohybovat kouř a prach z chemičky a zdejších podniků," říká místostarosta blízké obce Hora Sv. Kateřiny Petr Pakosta. Jeho nesouhlas se zatopením lomu kdysi podporoval i šéf divize odpadů v litvínovském Chemopetrolu Petr Nosál. "Bylo to hlavně v souvislosti s havárií v chemičce a právě vodním spojením jezera s chemičkou," říká.
Tento problém je dnes prý vyřešen podzemními stěnami. A také tím, že se nakonec nebere voda z řeky Bíliny (tu v minulosti turista poznal podle tmavě černého až zeleného zbarvení - podle toho, co do ní zrovna vypouštěly továrny), ale z Ohře.
Kvůli tomu, že v Podkrušnohoří za posledních čtyři sta let vzniklo kolem tisícovky hlubinných šachet, je zde i problém se spodní vodou. "Třeba ze zaniklého dolu Koh-I-Noor ji musíme stále odčerpávat, protože by jinak zatopila okolní lomy Armáda a Bílina," říká Němec. Jenže odčerpaná voda zase kvůli svému složení nejde použít na zatopení jezera. A odčerpávání se dost prodraží. Zatím ho stále platí stát.
Stejně tak se z peněz daňových poplatníků platí i rekultivace lomu Most za 1,5 miliardy nebo lomu Chabařovice u Ústí nad Labem za dvě miliardy. I tam vznikne jezero o rozloze 250 hektarů, které bude sloužit sportu a rekreaci. Jeho napouštění však trvá déle, už od roku 2001, a potrvá ještě další čtyři roky.
Vše se mění z postupně uvolňovaných 15 miliard, které v roce 2002 schválila Zemanova vláda na odstranění následků těžby. Petr Pakosta však upozorňuje, že tyto peníze jsou naprosto nedostačující. "Stejně jako neprůhledné rezervní fondy, které si na budoucí likvidaci tvoří současné uhelné společnosti," říká Pakosta.
Vodní rekultivace ale hned tak neskončí. Za 20 let se bude zatápět lokalita Bílina (kde má vzniknout jezero o ploše 1100 hektarů). I ostatní lomy budou zatopeny nebo jako v případě lomu Merkur zde vzniknou farmy s chovem ovcí.
Letos se začne na rozlehlé ploše mezi litvínovskou chemičkou a mosteckým sídlištěm, v důlní jámě bývalého hnědouhelného lomu Most-Ležáky rodit největší z nich. Po naplnění - zhruba za tři roky - bude vodní plocha se 311 hektary větší než známé Máchovo jezero.
V místě jeho budoucích břehů, kam se dnes člověk dostane jen se speciálním povolením, aby se mohl brodit v holinách bahnem, má vyrůst arboretum. Až voda vystoupá z nejhlubšího místa lomu o sedmdesát metrů, mají se podle projektu na hladině prohánět plachetnice. Na březích mají vzniknout sportoviště, o kousek dál pak nová mostecká čtvrť s vilkami a v místě zbouraného starého Mostu bude krušnohorské legoland - zmenšenina historického města.
Pokud si člověk odmyslí to, že se otřesný pohled z Mostu na litvínovskou chemičku po vzniku jezera zrcadlením o hladinu zdvojnásobí, je to krásná vize.
Jak vyzrát na vodu
Na břehu nedalekého jezera Matylda dělníci právě spojují téměř pětikilometrové potrubí, kterým za pár měsíců začne proudit voda do lomu Ležáky z Nechranické přehrady.
"Věřím, že tam lidi budou chodit. Takových možností tu zatím příliš není," říká Tereza Trykarová. Teď u jezera Matylda venčí psy, ale v létě se do jeho části chodí i koupat. I toto jezero vzniklo zatopením lomu, jenže je mnohonásobně menší. Podobně jako nedaleká nádrž Vrbenský u mosteckého autodromu a desítky dalších jezírek.
"V případě jezera Most se jedná o dosud největší zatopení lokality. Máme sice všechny potřebné studie, ale praktické zkušenosti s tak velkou lokalitou nejsou ani v zahraničí," říká Igor Němec, náměstek ředitele státního podniku Palivový kombinát Ústí, který má mimo jiné na starosti likvidaci lomu Most-Ležáky.
Celá akce také bude stát minimálně 1,5 miliardy korun. Proč se však musí vynakládat tak obrovské sumy? Třeba v jezeře Barbora po lomu Dukla se dnes lidé koupou, jezdí na skútrech a přitom jezero vzniklo samovolně - už v osmdesátých letech ho zaplavila voda.
"To v případě Ležáků nejde - je to mnohonásobně větší plocha, sama o sobě by se nezatopila a nemá po obvodu pevné břehy, takže by se tu stále sesouvaly okolní svahy," říká Němec.
I když byla původně ve hře myšlenka na zasypání lomu vyvezenou horninou (ta stačila za dobu fungování lomu zabrat místo mezi dvěma kopci vzdálenými dva kilometry a vytvořit desítky metrů vysokou a stovky metrů širokou haldu), zalití vodou se ukázalo jako levnější. "Zatopení je i nejvhodnějším způsobem pro životní prostředí," říká Němcova kolegyně Jana Kružíková.
Na plovárně "U Chemičky"
I zatopení má však své odpůrce. "Voda tvoří hladkou plochu, po které se bude snáze pohybovat kouř a prach z chemičky a zdejších podniků," říká místostarosta blízké obce Hora Sv. Kateřiny Petr Pakosta. Jeho nesouhlas se zatopením lomu kdysi podporoval i šéf divize odpadů v litvínovském Chemopetrolu Petr Nosál. "Bylo to hlavně v souvislosti s havárií v chemičce a právě vodním spojením jezera s chemičkou," říká.
Tento problém je dnes prý vyřešen podzemními stěnami. A také tím, že se nakonec nebere voda z řeky Bíliny (tu v minulosti turista poznal podle tmavě černého až zeleného zbarvení - podle toho, co do ní zrovna vypouštěly továrny), ale z Ohře.
Kvůli tomu, že v Podkrušnohoří za posledních čtyři sta let vzniklo kolem tisícovky hlubinných šachet, je zde i problém se spodní vodou. "Třeba ze zaniklého dolu Koh-I-Noor ji musíme stále odčerpávat, protože by jinak zatopila okolní lomy Armáda a Bílina," říká Němec. Jenže odčerpaná voda zase kvůli svému složení nejde použít na zatopení jezera. A odčerpávání se dost prodraží. Zatím ho stále platí stát.
Stejně tak se z peněz daňových poplatníků platí i rekultivace lomu Most za 1,5 miliardy nebo lomu Chabařovice u Ústí nad Labem za dvě miliardy. I tam vznikne jezero o rozloze 250 hektarů, které bude sloužit sportu a rekreaci. Jeho napouštění však trvá déle, už od roku 2001, a potrvá ještě další čtyři roky.
Vše se mění z postupně uvolňovaných 15 miliard, které v roce 2002 schválila Zemanova vláda na odstranění následků těžby. Petr Pakosta však upozorňuje, že tyto peníze jsou naprosto nedostačující. "Stejně jako neprůhledné rezervní fondy, které si na budoucí likvidaci tvoří současné uhelné společnosti," říká Pakosta.
Vodní rekultivace ale hned tak neskončí. Za 20 let se bude zatápět lokalita Bílina (kde má vzniknout jezero o ploše 1100 hektarů). I ostatní lomy budou zatopeny nebo jako v případě lomu Merkur zde vzniknou farmy s chovem ovcí.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
