Na Nilu roste nová gigantická přehrada

Po Asuánské přehradě roste na Nilu další velké vodní dílo. Největší, jež nyní v Africe vzniká: přehrada Merowe.

Výška hráze bude až 67 metrů a za ní se vytvoří 120 kilometrů dlouhý rezervoár vody. Náklady mají dosáhnout dvě miliardy dolarů. Kvůli přehradě, která se začala budovat před čtyřmi lety a bude dokončena v roce 2009, opustí své domovy na 60 tisíc lidí.

Vodní dílo však tentokrát nevzniká v Egyptě, ale v Súdánu, 350 kilometrů severně od metropole Chartúmu. Staví a financují ho společnosti a banky z Číny, Německa, Švýcarska, Francie, Ománu, Kuvajtu, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.

Světový fond na ochranu přírody sestavil při příležitosti dnešního Světového dne vody seznam deseti nejohroženějších řek. Nil, považovaný za nejdelší tok planety, je mezi nimi. Podle WWF ho ohrožují hlavně klimatické změny a nadměrné užívání jeho vod.

Přehrada Merowe, kde vyroste elektrárna s výkonem 1250 MW, je také velmi kontroverzním projektem. Německá firma Lahmeyer International podle expertů vypracovala velmi nedbale studii o vlivu elektrárny na životní prostředí a jejím fungování.

Elektřina a písek

Podle zprávy, kterou pak udělal švýcarský institut Eawag, sníží postupně usazeniny v přehradě výkonnost elektrárny až o třetinu.

Vodní dílo, jež zdvojnásobí produkci elektrického proudu v Súdánu, ale vyvolává spory hlavně kvůli přesídlení obyvatel ze tří místních kmenů Manasir, Amri a Hamadab. Většina z nich se dlouho na výstavbu přehrady a elektrárny v tomto odlehlém regionu těšila a doufali, že jim usnadní život, postupně ale názor změnili.

"Elektřina a nový dům? K čemu je to dobré, když žijete v poušti?" řekl listu The Financial Times Manasir Muhammad Abdulláh. Vláda sice buduje pro lidi, jejichž vesnice a datlové háje pohltí voda, nové betonové domky s napojením na elektrickou síť, ale daleko od Nilu. Někdy i desítky kilometrů.

V těchto oblastech je půda příliš písčitá a neúrodná. "Pěstovali jsme rajčata, fazole a jiné plodiny. V nové vesnici to ale nejde," vyprávěl agentuře AFP Manasir Muhammad Ibrahím, jehož nynější dům má být zaplaven v srpnu.

Při jedné loňské demonstraci příslušníků národa Amri tekla již krev. Policisté začali (údajně bez varování) střílet do davu protestujících, kteří se shromáždili na dvoru školy. Tři lidi zabili. Někteří členové místních komunit přitom hrozí, že půdu předků budou případně bránit i se zbraní v ruce.

Stará britská smlouva

Místní obyvatelé si stěžují i na to, že stavba přehrady jim nepřinesla práci. "Pokud vím, ani jeden člen postižených komunit tam teď nepracuje," řekl agentuře AFP Manasir Alí Askurí. Číňané, jejichž investice splatí prodaná súdánská ropa, prý staví přehradu sami.

Světový fond na ochranu přírody (WWF) ve své včerejší zprávě tvrdí, že ačkoliv mají nyní lidé v povodí Nilu (Egypt, Súdán, Etiopie, Eritrea, Uganda, Tanzanie, Keňa, Rwanda, Burundi, bývalé belgické Kongo) vody dost, do roku 2025, by se to mohlo změnit a okolo deseti milionů obyvatel této oblasti jí bude mít málo.

WWF upozorňuje i na napětí, jež by výrazný pokles hladiny Nilu mohl vyvolat v severovýchodní Africe. Podle starých koloniálních smluv, které kdysi uzavřeli Britové s Egyptem, mají na využívání vod této řeky v podstatě výlučné právo Egypťané a Súdánci. Britští kolonizátoři si tím chtěli zajistit vodu pro své bavlníkové plantáže.

Na výzvy, že smlouva se musí přepsat, reagují někdy Egypťané, kteří na Nilu zcela závisí, velmi nevrle. Před třemi lety třeba Keňa prohlásila, že s vodou z Viktoriina jezera, jež je jedním ze zdrojů Nilu, si bude dělat, co chce. Káhira na to však ihned vzkázala, že to chápe jako "vyhlášení války".