Úspory? Pomůže i domluva s partnery

Generální ředitel společnosti Severočeské vodovody a kanalizace, a. s., (SčVK) Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., v této souvislosti dává za vzor spolupráci například v Teplicích, Lounech, Litvínově, Jablonci nad Nisou, Liberci, Harrachově, Vratislavicích či Tanvaldu. SčVK se proto chystá ve druhé polovině letošního roku oslovit všechny municipality, na jejichž území působí, a požádat je o předání čerstvých údajů o případných investičních akcích, které se mohou dotknout tamní vodohospodářské infrastruktury. U některých měst a obcí je totiž podle Ing. Ondřeje Beneše nutné se čas od času v tomto smyslu "připomenout".

SYNERGIE STAVEB RŮZNÝCH INVESTORŮ

Zdaleka přitom nejde o velikost příslušné municipality jako spíše o její schopnost připravovat - a také realizovat investiční činnost podle dlouhodobých plánů. "Předání informací o těchto plánech v horizontu jednoho až tří let nám z pozice provozovatele dotčeného vodohospodářského majetku umožňuje v dostatečném předstihu zhodnotit možnost vzájemné synergie při stavbách jiných investorů," vysvětluje generální ředitel SčVK. "Po kontrole přítomnosti vodohospodářského majetku a zhodnocení stáří použitého materiálu, evidence poruchovosti a případně dalších problémů s infrastrukturou (kvalita vody, kolísání tlaků apod.) ohodnotíme potřebu investice bodovým systémem jako doplněk k tzv. evidenčnímu listu. Při následném projednávání s vlastníkem provozovaného majetku (je jím Severočeská vodárenská společnost, a. s. - SVS) se toto bodové hodnocení stává zásadním kritériem pro zařazení příslušné akce do investičního programu."

Ovšem tím celá práce nekončí, ba právě naopak: Projektová a inženýrská příprava investice, získání patřičných povolení, koordinace s druhou stranou, rozdělení financování, předběžné plány opatření pro vlastní průběh stavby a řada dalších kroků se provádí jak na straně SVS, tak SčVK a municipality.

I SEBELEPŠÍ PLÁN NĚKDY VEZME ZASVÉ

Musí se také počítat s tím, že leckdy se nakonec přes veškerou přípravu dlouhodobě plánovaná stavba neuskuteční nebo je odložena o několik let, protože municipality z nejrůznějších důvodů nezískají předpokládané dotační zdroje a nejsou schopny zajistit financování z vlastních rozpočtů.

Realitou zůstává i problém provozovatele vodohospodářské infrastruktury získat o ní kvalitní podklady (o řadech budovaných v tzv. akci Z obvykle neexistují žádné údaje). Proto v takových případech bývá nutné stav infrastruktury ověřit (například sondáží), což však opět prodlužuje přípravu investičních akcí.

Ing. Ondřej Beneš však poukazuje i na to, že jednotlivé síťové společnosti a správci komunikací pracují ve zcela rozdílném legislativním rámci a liší se mírou zapojení do státní správy, majetkovou strukturou nebo vlastním funkčním uspořádáním. Přesto je všechny podle jeho slov spojuje povinnost zajistit dlouhodobé a stabilní dodávky produktů a služeb konečným spotřebitelům, což často není možné bez lokální spolupráce s ostatními síťovými dodavateli.

NEJLEPŠÍ SPOLUPRÁCE BÝVÁ S PLYNAŘI

"Komunikačně velmi dobře hodnotím spolupráci s plynárenskými společnostmi, zatímco například ČEZ Distribuce je s výjimkou Děčínska z mého pohledu zatím problematický partner," poznamenává Ing. Ondřej Beneš.

"Každým dnem i o víkendech řeší naši pracovníci přes dvacet poruch na vodárenské infrastruktuře a velmi často je nutná okamžitá reakceostatních síťových společností na možnou přítomnost jimi spravovaných sítí. U některých síťových společností však není neobvyklé, že na souhlasné stanovisko čekáme i několik dnů. To se negativně dotýká i našich zákazníků, kteří nechápou, že zdržení není na naší straně. Na rozdíl od některých jiných síťových společností SčVK nadále ponechávají strukturu místních pracovníků, kteří dokáží rychle a efektivně reagovat na vzniklé situace. V případě krize tak lze okamžitě řešit nastalou situaci s dobrou znalostí daného místa. Vždyť každý ví, co způsobí dvouhodinová odstávka vody při výrobě potravin nebo v nemocnici! Naše společnost bude i nadále pracovat na digitalizaci "lokálních znalostí" tak, aby nezůstávaly pouze "v hlavách" našich pracovníků, ale bylo by je možné využívat daleko šířeji," zdůrazňuje generální ředitel SčVK.

VÝHODY SYSTÉMŮ GIS JSOU ZŘEJMÉ

Šetřit peníze a dosahovat vzájemných výhod však může také převod dat o infrastrukturních sítích do systémů GIS a dosažení kompatibility těchto systémů mezi distribučními společnostmi, ať už jde o vodu, plyn, či třeba o elektřinu. Ing. Ondřej Beneš říká, že tato spolupráce obvykle sníží náklady na pořízení a aktualizaci mapových podkladů v rámci sdružení několika síťových společností. Stejně tak však zpravidla zrychlí proces projektové přípravy, neboť umožňuje nahlédnout do zákresů ostatních "síťařů".

"Je však nutné důrazně připomenout, že nahlédnutí do aktuální mapové databáze síťové společnosti v žádném případě nenahrazuje vyjádření o přítomnosti sítí příslušného vlastníka nebo správce dotčené infrastruktury," konstatuje generální ředitel SčVK. "Na úseku stavebního řádu se zásadním způsobem rozšiřuje okruh staveb, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, jak je stanoveno v § 103 zákona. Mimo jiné jde o vodovodní a kanalizační přípojky v délce do 50 metrů. Řada investorů očekávala, že se celá agenda výrazně zjednoduší, ale právě u vodovodních a kanalizačních přípojek to tak zcela není. Vodárny totiž i nadále z pozice vlastníka dotčené infrastruktury určují technické podmínky připojení na vodovodní i kanalizační řady. V řadě případů je mimo stanovisko správce infrastruktury a technické podmínky připojení nutné i vytyčení infrastruktury, které předchází práci stavebníka v ochranném pásmu vodovodu a kanalizace. Připomínám, že vlastní napojení na infrastrukturu provádí provozovatel."

VE VELKÝCH MĚSTECH PŘÍMO, V MENŠÍCH ZPROSTŘEDKOVANĚ

Novela stavebního zákona však vlastníkům síťové infrastruktury, případně správcům a provozovatelům této infrastruktury, pokud jsou k tomu smluvně zmocněni, také ukládá povinnost předávat podklady o průběhu jednot-livých sítí pro územně plánovací dokumentaci. S některými většími aglomeracemi, jako jsou Ústí nad Labem, Liberec, Chomutov či Děčín, ale i některé další, Severočeské vodovody a kanalizace, a. s., takto spolupracují dokonce už řadu let a průběžně se podílejí na tvorbě digitálních map měst na základě sdružených smluv o výměně digitálních dat.

Pro mnohé menší municipality však novela stavebního zákona zatím skutečně představuje novinku a v návaznosti na komplexní data předaná společností SčVK tam často poskytuje parciální údaje pro dané lokality vlastník majetku, tedy společnost Severočeská vodárenská společnost, a. s.

"ČERNÝ PETR" ZŮSTÁVÁ V RUCE VLASTNÍKŮM A PROVOZOVATELŮM

"V návaznosti na diskutovanou problematiku bych rád uvedl téma, které opakovaně zaznělo na bienální vodárenské konferenci při příležitosti Světového dne vody, kterou společně pořádají Severočeská vodárenská společnost, a. s., a Severočeské vodovody a kanalizace, a. s. Šlo o kvalitu surové povrchové vody akumulované v údolních nádržích ve správě státních podniků Povodí a využívané pro úpravu na vodu pitnou. Mimo to, že zatížení vodních toků a akumulací tzv. plošnými zdroji znečištění (zejména zemědělství a splachy) není dostatečně regulováno, stávající legislativa (vodní zákon) neukládá správcům vodních toků povinnost garance kvality surové vody. Při stále se zhoršující kvalitě surové vody v údolních nádržích v Libereckém a Ústeckém kraji, zejména z pohledu zatížení organickými látkami a problémech s pH, tak zůstává na vlastnících infrastruktury, aby neustále prováděli investiční opatření směřující k intenzifikaci procesu úpravy. Náročnější proces úpravy se poté promítá i do nároků na obslužnost a finance provozovatele a vytváří zákonitě tlak na nárůst ceny vodného. Řešení uvedené problematiky je bohužel velmi komplexní a zahrnuje řadu zainteresovaných stran, takže zůstává zatím v nedohlednu," uzavřel generální ředitel společnosti Severočeské vodovody a kanalizace Ing. Ondřej Beneš, Ph.D.

AUTOR: Ivan Ryšavý

Generální ředitel SčVK Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., kritizuje, že stávající vodní zákon neukládá správcům vodních toků povinnost garance kvality surové vody. To například v Libereckém a Ústeckém kraji podle jeho slov vede k náročné intenzifikaci procesu úpravy vody, která tam zákonitě vytváří tlak na nárůst ceny vodného.