Na ulici U Obří hlavy v Dyjské čtvrti, při úpatí hlavní stezky Karolininými
sady, stojí komplex budov bývalé Městské vodárny. Až do 19. století zde stával
proslulý tzv. Podskalský (či Kamenný) mlýn, založený již v raném středověku,
z něhož byl od 16. století unikátním vodovodním potrubím zásoben znojemský hrad.
Nedostatek vody ve městě vyřešila znojemská radnice roku 1877 pod vedením
starosty Jungnickla výstavbou tlakového užitkového vodovodu z řeky Dyje. Čerpací
stanice pro tento vodovod, nízká historizující budova s plochou střechou a
vížkou, byla postavena při ústí Gránického potoka, v sousedství velkého říčního
jezu (zrušeného při výstavbě znojemské přehrady roku 1965). K výtlaku vody
sloužila původně jen vodní turbína, roku 1892 byl pohon posílen záložním parním
strojem. Roku 1897 vyhořel do základů Podskalský mlýn a na jeho místě nechalo
město roku 1903 postavit vkusnou neorenesanční budovu městské vodní elektrárny.
Byla vybavena moderní dvojitou Francisovou turbínou o výkonu 50 koňů, kterou
poháněla voda z náhonu, vedoucího od velkého jezu a vodárny podél ulice U Obří
hlavy. Spotřeba užitkové vody a elektřiny však rostla tak rychle, že již
v následujících desetiletích musely být vodárna i elektrárna několikrát
přestavovány a modernizovány (r. 1909 dieselový agregát v elektrárně, r. 1911
nová úpravna vody s filtračními nádržemi, r. 1917 přestavba elektrárny, r. 1929
výměna pístových čerpadel vodárny za centrifugální, r. 1937 výstavba nových
strojoven, které dnes slouží jako loděnice a restaurace). S provozem vodárny
souvisel starší cihelný komín s dekorativně řešeným soklem, přiléhající ke skále
pod hradem. Dnes je budova vodní elektrárny celkově rekonstruována a bude v ní
zřízeno soukromé muzeum automobilových veteránů.
Na ulici U Obří hlavy v Dyjské čtvrti, při úpatí hlavní stezky Karolininými sady, stojí komplex budov bývalé Městské vodárny. Až do 19. století zde stával proslulý tzv. Podskalský (či Kamenný) mlýn, založený již v raném středověku, z něhož byl od 16. století unikátním vodovodním potrubím zásoben znojemský hrad. Nedostatek vody ve městě vyřešila znojemská radnice roku 1877 pod vedením starosty Jungnickla výstavbou tlakového užitkového vodovodu z řeky Dyje. Čerpací stanice pro tento vodovod, nízká historizující budova s plochou střechou a vížkou, byla postavena při ústí Gránického potoka, v sousedství velkého říčního jezu (zrušeného při výstavbě znojemské přehrady roku 1965). K výtlaku vody sloužila původně jen vodní turbína, roku 1892 byl pohon posílen záložním parním strojem. Roku 1897 vyhořel do základů Podskalský mlýn a na jeho místě nechalo město roku 1903 postavit vkusnou neorenesanční budovu městské vodní elektrárny. Byla vybavena moderní dvojitou Francisovou turbínou o výkonu 50 koňů, kterou poháněla voda z náhonu, vedoucího od velkého jezu a vodárny podél ulice U Obří hlavy. Spotřeba užitkové vody a elektřiny však rostla tak rychle, že již v následujících desetiletích musely být vodárna i elektrárna několikrát přestavovány a modernizovány (r. 1909 dieselový agregát v elektrárně, r. 1911 nová úpravna vody s filtračními nádržemi, r. 1917 přestavba elektrárny, r. 1929 výměna pístových čerpadel vodárny za centrifugální, r. 1937 výstavba nových strojoven, které dnes slouží jako loděnice a restaurace). S provozem vodárny souvisel starší cihelný komín s dekorativně řešeným soklem, přiléhající ke skále pod hradem. Dnes je budova vodní elektrárny celkově rekonstruována a bude v ní zřízeno soukromé muzeum automobilových veteránů.