Pražské vodárenské věže a vodárny

Některé jsou architektonické unikáty a třeba Podolskou vodárnu si lidé pletli s knihovnou i s parlamentem.

Voda se v Praze v podstatě neupravovala až do 19. století. První skutečně pitná voda z dnešního pohledu začala téct do Prahy až v roce 1914.

"Pitná voda byla voda ze studní, protože každý dům v Praze měl svoji studnu. Ale když si uvědomíme, že vedle každé studny byl záchod, hnojiště a podobné věci, tak já mám o pitelnosti této vody pochybnosti. Na druhé straně si přiznejme, že ti naši předkové vodu zas tak moc nepili a taky se nemyli, takže hygienické poměry byly takové, které my bychom dnes klasifikovali jako šílené,"

říká vedoucí archivu a muzea Pražských vodovodů a kanalizací Jaroslav Jásek.

Nejstarší vodárna v Praze je vodárna Staroměstská, která vznikla v pozdní gotice a dodávala vodu do Starého Města Pražského. Vodárny rozváděly vodu z Vltavy, jaká tam právě tekla. Prudký rozvoj průmyslu ve 2. polovině 19. století znamenal nároky na spotřebu vody a její kvalitu. Mezi architektonické unikáty patří například Podolská vodárna. Celý areál vznikal postupně, v roce 1929 byla dodělána budova tzv. staré filtrace a to podle velkolepého projektu architekta Antonína Engela.

"Je to vrchol českého moderního stavitelství 20. let. Zde se původně upravovala voda pouze mechanicky, to jest na pískových filtrech. O třicet let později se k této budově vrátil Antonín Engel znovu a dostavěl novou velkolepou budovu, kde probíhá tzv. chemická úprava vody."

Podolská vodárna je záložním zdrojem pro Prahu v případě havárie hlavních zdrojů. V současné době je v provozu asi jeden měsíc ročně. Klasicistní stavba vůbec nevypadá jako vodárna. Je zde 45 metrů vysoká věž a stavbu zdobí sochy z hořického pískovce, které představují Vltavu a její přítoky. Tak se podívejme dovnitř.

"Přes skleněnou stěnu tady máme výhled do staré filtrace. Je to nádherná odvážná konstrukce. Tato stavba dokonce byla u nás vyhlášena jako Stavba století. Občas se cizincům stává, že vůbec netuší, co je to za budovu. Jednou si mysleli, že je to národní knihovna. Dokonce jeden Američan říkal, že by to mohl být parlament. Ale nejvíc mě dostala jedna těhotná paní, která tady se mnou vystoupila z tramvaje a povídá: prosím vás, je tohle Podolské sanatorium. A já říkám: ne, to je támhle pod hradbami. A ona na to: to je škoda, tady bych rodila hned. A vůbec nevěřila, že to je vodárna."

V budově vodárny je i muzeum.

"My máme otevřeno pro běžné návštěvníky pouze dvakrát do roka a to v polovině března a v polovině září. V polovině března, když je mezinárodní Den vody a v polovině září, když jsou Dny evropského dědictví. Jinak na objednávku jsou návštěvníci vítáni."

Který exponát považujete za nejzajímavější?

"Dva unikáty. Máme tady originál čerpacího stroje renesančního typu, který není z Prahy, ale z města Klatovy. A pak tady máme zcela unikátní sbírku vodoměrů, o které se tvrdí, že je jedna z největších v Evropě."

Unikátní jsou i pražské vodárenské věže. Jejich funkce spočívala v tom, že zásobník vody musel být tak vysoko, aby voda dotekla, kam bylo potřeba. Vyčerpala se nahoru do nádrže a odtud šla samospádem do veřejných nebo soukromých kašen. Podobný princip funguje dodnes - jen s tím rozdílem, že se čerpá přímo do sítě. Která z vodárenských věží je nejzajímavější?

"Je to vodárna Šítkovská pro horní Nové Město Pražské. Dnes stojí u výstavní síně Mánes. O jejím vzniku víme v podstatě vše. Dochoval se totiž stavební deník z té doby, z roku 1589 až 1593, kdy tato kamenná věž byla postavena, protože již před tím tam stála vodárna dřevěná. Čili my víme odkud bral stavitel materiál, jaké bylo počasí a podobně. V tom stavebním deníku, který napsal stavitel vodárny Karel Mělnický, je vše napsáno i včetně toho, kolik bylo nutné zaplatit."

Zajímavá je také vodárenská věž pro potřeby Bohnické psychiatrické léčebny. Má 4 nádrže - na užitkovou a pitnou vodu a dvě na vodu různě teplou. Dole byla totiž prádelna a lázně. Vodárenská věž ve Kbelích zase sloužila i jako maják.

"Tady u nás je to v podstatě rarita. Tato věž samozřejmě sloužila zásobování letiště, později i kasáren a obce. Nahoře je lucerna, chcete-li maják, který sloužil v prvopočátcích. Alespoň co mi říkali odborníci vedle existujícího Leteckého muzea pro navigování letadel pomocí světla,"

zakončil povídání o Podolské vodárně a vodárenských věžích Jaroslav Jásek. Voda sice ve vodárně nebublala, ale nahradilo ji velké akvárium, které dotváří muzejní expozici. Jaroslav Jásek varuje před nápadem podívat se do kanalizačních šachet. Systém pražských stok slavil v roce 2006 sto let. Číhá tam však nebezpečí infekcí i riziko utopení.

"Pokud by zájemci chtěli vidět, jak taková kanalizace vypadá a jak vypadá i čistírna odpadních vod, máme v Praze ještě jedno muzeum, kterému se říká Ekotechnické. Je ve staré čistírně v Bubenči, kde můžete vidět celé podzemní prostory. Je to po stránce architektonické neuvěřitelná věc, postavená Williamem Heerleinem Lindleym v roce 1906 a stojí to za zhlédnutí."

Autor: Zdeňka Kuchyňová