I v oboru vodního hospodářství existují možnosti využití obnovitelných zdrojů energie a decentralizované výroby elektrické energie a tepla.
Část bioodpadů by mohly zpracovat také čistírny odpadních vod
Poukazuje na to Dr. Ing. Pavel Chudoba, technický ředitel Veolia Voda pro střední Evropu a Rusko. A dodává: "Lze při tom využít anaerobní stabilizaci čistírenských kalů, bioplyn ze skládek, metanizaci průmyslových odpadních vod nebo bioplynové stanice."
Naše otázky se se proto týkaly možného využití bioodpadů, zejména kalů, pro energetické účely.
Je z vašeho pohledu výhodnější pro výrobu energie využívat čistírenské kaly, nebo komunální biologicky rozložitelný odpad?
Energetické využití biologicky rozložitelných odpadů (komunálních i jiných) by mělo být v každém případě prioritou ČR. Stát by měl vytvořit vhodné legislativní prostředí a motivovat využití bioodpadu pro energetické účely. Bohužel nemám dojem, že by se tak v současnosti dělo. Komunální bioodpad je zapotřebí napřed třídit a selektivně dopravit do místa jeho případné valorizace. To samo o sobě vyžaduje náklady (investiční i provozní), které na sebe musí vzít spotřebitelé a obce. Ne každý je k tomuto kroku připraven.
Z pohledu provozovatele čistírny odpadních vod je v některých případech výhodné zpracovávat společně s čistírenským kalem ve vyhnívací nádrži kalového hospodářství jiné bioodpady, především z potravinářského průmyslu (tuky, bioodpad z jídelen, restaurací, pivovarů atd.). Vhodné jsou zejména bioodpady s vysokým podílem biologicky odstranitelných organických látek (sýrárny, mlékárny, drůbežárny, pivovary, restaurace), obsahující spíše tuky než proteiny. Pokud jsou správně zhodnocena veškerá rizika s touto praxí spojená (vnos externího bioodpadu na čistírnu odpadních vod a vliv zpětných toků na vodní linku, riziko inhibice atd.), energetická bilance celé čistírny se výrazně zlepší.
Nelze však paušálně deklarovat, že energetická valorizace bioodpadů je výhodná na všech čistírnách odpadních vod. Každý případ je totiž nutno posuzovat individuálně, a to se všemi možnými výhodami i riziky. A pokud se má část bioodpadu zpracovávat společně s kalem na čistírně odpadních vod, pak tam musí být dopravena separátně a být zpracována ve správné etapě čištění (anaerobní vyhnívání kalů). Bioodpad tedy v žádném případě nepatří do kanalizace ani do vodní linky čistírny odpadních vod. Možnost společné valorizace také rozhodně nelegalizuje drtiče domovního odpadu.
Hovořil jste o potřebě odpovídající legislativy. Mohla by jí být chystaná vyhláška o podrobnostech nakládání s bioodpady?
Tato vyhláška stanoví podmínky a požadavky, jež má každý zpracovatel bioodpadu splnit. Některé z těchto podmínek jsou, mírně řečeno, velmi přísné. Budou plněny jen stěží a při zvýšených provozních nákladech. Uvidíme, jaké nás čekají administrativní, technické a finanční důsledky, spojené s její aplikací.
Pokud bude připravovaná vyhláška o podrobnostech nakládání s bioodpady vstřícná k provozovatelům čistíren odpadních vod a umožní jim za přijatelných administrativně-ekonomických podmínek (technické podmínky zvládáme) zpracovávat určité množství bioodpadů společně s čistírenskými kaly, pak se budeme touto myšlenkou zabývat. Jestliže však rizika (technická, administrativní, finanční, legislativní) převýší výhodnost případné realizace, potom do takového projektu nepůjdeme. Platí zásada, že každý případ bude posuzován individuálně.
Velkým problémem anaerobního zpracování čistírenských kalů je digestát, tedy zbytek po vyhnívání...
Čistírenský kal, který vzniká zpracováním odpadních vod, je na větších čistírnách odpadních vod podroben tzv. anaerobní stabilizaci (digesci). Až 60 % organických látek z kalu je převedeno do bioplynu, který je využit k výrobě elektrické a tepelné energie kogenerací. Zbylý odpad (dnes již klasifikovaný jako bioodpad) je vyhnilý kal, který obsahuje stále určitý zbytkový energetický potenciál ve formě organického podílu. V některých případech lze tento bioodpad využít k výrobě alternativního paliva (energetického kompostu). Ten se získává aerobní fermentací směsi kalu s dřevní štěpkou, kůrou nebo slámou. Tak je možné získat palivo s obsahem vlhkosti pod 30 % a s výhřevností od 10 do 12 MJ/kg. Když obdrží certifikát kompostu pro energetické účely, může být spalováno v teplárenských nebo elektrárenských kotlích. Opět bych však zdůraznil, že nejde o paušálně použitelné řešení a že je nutno posoudit každý případ zvlášť. Do hry totiž vstupuje mnoho vlivů, jako například složení čistírenského kalu, původ a kvalita přísad, typ kotle apod.
V roce 2006 vyrobila Veolia kogenerací bioplynu 45 GWh elektrické energie. Předpokládáte v nejbližších letech další zvyšování její výroby tímto způsobem?
Decentralizovaná výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů využitelných na čistírnách odpadních vod je naší prioritou. Optimalizací kalového hospodářství, a především anaerobního vyhnívání kalů, lze navýšit množství vyvinutého bioplynu, a tím vylepšit energetickou bilanci. Možností jak optimalizovat etapu anaerobního vyhnívání (digesce) je několik: předúpravou kalu, mícháním, přechodem na termofilní provoz při 55 °C, spoluvyhníváním apod. Můžeme tedy předjímat, že množství elektrické energie vyrobené z bioplynu se u nás bude zvyšovat.
AUTOR: JARMILA ŠŤASTNÁ
Výroba energie z obnovitelných zdrojů
V současné době se z obnovitelných zdrojů energie (OZE) vyrábějí asi 4 % celkové produkce elektrické energie, do roku 2010 by to mělo být 8 % a do roku 2030 dokonce 17 %.
V roce 2006 bylo z OZE vyrobeno 3,5 TWh elektrické energie (1,9 TWh z podporovaných OZE a 1,58 TWh z velkých vodních elektráren).
Aby byl splněn cíl do roku 2010 - tedy 8 % energie, muselo by být vyrobeno z OZE minimálně 4,43 TWh el. energie.
ZDROJ: VEOLIA VODA
Naše otázky se se proto týkaly možného využití bioodpadů, zejména kalů, pro energetické účely.
Je z vašeho pohledu výhodnější pro výrobu energie využívat čistírenské kaly, nebo komunální biologicky rozložitelný odpad?
Energetické využití biologicky rozložitelných odpadů (komunálních i jiných) by mělo být v každém případě prioritou ČR. Stát by měl vytvořit vhodné legislativní prostředí a motivovat využití bioodpadu pro energetické účely. Bohužel nemám dojem, že by se tak v současnosti dělo. Komunální bioodpad je zapotřebí napřed třídit a selektivně dopravit do místa jeho případné valorizace. To samo o sobě vyžaduje náklady (investiční i provozní), které na sebe musí vzít spotřebitelé a obce. Ne každý je k tomuto kroku připraven.
Z pohledu provozovatele čistírny odpadních vod je v některých případech výhodné zpracovávat společně s čistírenským kalem ve vyhnívací nádrži kalového hospodářství jiné bioodpady, především z potravinářského průmyslu (tuky, bioodpad z jídelen, restaurací, pivovarů atd.). Vhodné jsou zejména bioodpady s vysokým podílem biologicky odstranitelných organických látek (sýrárny, mlékárny, drůbežárny, pivovary, restaurace), obsahující spíše tuky než proteiny. Pokud jsou správně zhodnocena veškerá rizika s touto praxí spojená (vnos externího bioodpadu na čistírnu odpadních vod a vliv zpětných toků na vodní linku, riziko inhibice atd.), energetická bilance celé čistírny se výrazně zlepší.
Nelze však paušálně deklarovat, že energetická valorizace bioodpadů je výhodná na všech čistírnách odpadních vod. Každý případ je totiž nutno posuzovat individuálně, a to se všemi možnými výhodami i riziky. A pokud se má část bioodpadu zpracovávat společně s kalem na čistírně odpadních vod, pak tam musí být dopravena separátně a být zpracována ve správné etapě čištění (anaerobní vyhnívání kalů). Bioodpad tedy v žádném případě nepatří do kanalizace ani do vodní linky čistírny odpadních vod. Možnost společné valorizace také rozhodně nelegalizuje drtiče domovního odpadu.
Hovořil jste o potřebě odpovídající legislativy. Mohla by jí být chystaná vyhláška o podrobnostech nakládání s bioodpady?
Tato vyhláška stanoví podmínky a požadavky, jež má každý zpracovatel bioodpadu splnit. Některé z těchto podmínek jsou, mírně řečeno, velmi přísné. Budou plněny jen stěží a při zvýšených provozních nákladech. Uvidíme, jaké nás čekají administrativní, technické a finanční důsledky, spojené s její aplikací.
Pokud bude připravovaná vyhláška o podrobnostech nakládání s bioodpady vstřícná k provozovatelům čistíren odpadních vod a umožní jim za přijatelných administrativně-ekonomických podmínek (technické podmínky zvládáme) zpracovávat určité množství bioodpadů společně s čistírenskými kaly, pak se budeme touto myšlenkou zabývat. Jestliže však rizika (technická, administrativní, finanční, legislativní) převýší výhodnost případné realizace, potom do takového projektu nepůjdeme. Platí zásada, že každý případ bude posuzován individuálně.
Velkým problémem anaerobního zpracování čistírenských kalů je digestát, tedy zbytek po vyhnívání...
Čistírenský kal, který vzniká zpracováním odpadních vod, je na větších čistírnách odpadních vod podroben tzv. anaerobní stabilizaci (digesci). Až 60 % organických látek z kalu je převedeno do bioplynu, který je využit k výrobě elektrické a tepelné energie kogenerací. Zbylý odpad (dnes již klasifikovaný jako bioodpad) je vyhnilý kal, který obsahuje stále určitý zbytkový energetický potenciál ve formě organického podílu. V některých případech lze tento bioodpad využít k výrobě alternativního paliva (energetického kompostu). Ten se získává aerobní fermentací směsi kalu s dřevní štěpkou, kůrou nebo slámou. Tak je možné získat palivo s obsahem vlhkosti pod 30 % a s výhřevností od 10 do 12 MJ/kg. Když obdrží certifikát kompostu pro energetické účely, může být spalováno v teplárenských nebo elektrárenských kotlích. Opět bych však zdůraznil, že nejde o paušálně použitelné řešení a že je nutno posoudit každý případ zvlášť. Do hry totiž vstupuje mnoho vlivů, jako například složení čistírenského kalu, původ a kvalita přísad, typ kotle apod.
V roce 2006 vyrobila Veolia kogenerací bioplynu 45 GWh elektrické energie. Předpokládáte v nejbližších letech další zvyšování její výroby tímto způsobem?
Decentralizovaná výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů využitelných na čistírnách odpadních vod je naší prioritou. Optimalizací kalového hospodářství, a především anaerobního vyhnívání kalů, lze navýšit množství vyvinutého bioplynu, a tím vylepšit energetickou bilanci. Možností jak optimalizovat etapu anaerobního vyhnívání (digesce) je několik: předúpravou kalu, mícháním, přechodem na termofilní provoz při 55 °C, spoluvyhníváním apod. Můžeme tedy předjímat, že množství elektrické energie vyrobené z bioplynu se u nás bude zvyšovat.
AUTOR: JARMILA ŠŤASTNÁ
Výroba energie z obnovitelných zdrojů
V současné době se z obnovitelných zdrojů energie (OZE) vyrábějí asi 4 % celkové produkce elektrické energie, do roku 2010 by to mělo být 8 % a do roku 2030 dokonce 17 %.
V roce 2006 bylo z OZE vyrobeno 3,5 TWh elektrické energie (1,9 TWh z podporovaných OZE a 1,58 TWh z velkých vodních elektráren).
Aby byl splněn cíl do roku 2010 - tedy 8 % energie, muselo by být vyrobeno z OZE minimálně 4,43 TWh el. energie.
ZDROJ: VEOLIA VODA
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
