Rozhovor s ministrem Mgr. Petrem Gandalovičem
Potřeba rozvoje vodovodů a kanalizací
Pro stavební firmy je výhodou, že do vodárenství plynou prostředky ze státního rozpočtu i z programů EU. Dořešili jsme i problém přehrady v Nových Heřminovech, říká ministr zemědělství Petr Gandalovič.
Který problém v oblasti českého vodárenství považujete v současné době za klíčový?
Jistě sem patří oblast odvádění a čištění odpadních vod a také využití všech finančních prostředků EU. Ministerstvu zemědělství se daří v oblasti prostředků daných Programem obnovy venkova. Jde sice o malé obce, ale rozhodující část tohoto programu je realizována právě v oboru vodovodů a kanalizací. Poněkud obtížnější situace je v Operačním programu životního prostředí, kde jsou podmínky využití limitovány.
Jaké priority jste si při nástupu do funkce stanovil?
Jako prioritní v oblasti vodního hospodářství jsem při svém nástupu na ministerstvo cítil zejména protipovodňová opatření. Musím říci, že v tomto směru jsem s dosavadním postupem spokojen. Pracujeme na legislativě tak, aby se protipovodňová opatření dařila budovat rychle a efektivně, máme na ně zároveň dostatek finančních prostředků, což je podstatné.
Důležitým tématem je pro mě také směrnice o čištění městských odpadních vod. Intenzivně pracujeme na dořešení této záležitosti tak, abychom vše stihli včas a bez větších problémů. Obecně lze konstatovat, že úkolů je před námi ještě celá řada, ale věřím, že jsme schopni je dotáhnout do úspěšného konce. Snažíme se v diskusích o problematice vodního hospodářství vždy zapojit všechny subjekty, které nám mají co říct. Věřím, že to povede k dobrým a všeobecně přijatelným řešením.
Má Česká republika dostatek zdrojů pitné vody, nebo bude v dohledné době potřeba budování nových kapacit?
V tomto roce byl dokončen a projednán Plán rozvoje vodovodů a kanalizací pro území České republiky. Nejdůležitějším zjištěním při jeho zpracování je skutečnost, že potřeba zdrojů pitné vody skupinových vodovodů a vodárenských soustav je pokryta i v dlouhodobém výhledu s dostatečnou rezervou. Je to dáno především tím, že od roku 1994 poklesla spotřeba u domácností i v průmyslu téměř o polovinu. Stav zdrojů v dlouhodobém výhledu by tedy mohla ovlivnit pouze výrazná změna klimatu. Ve srovnání s ostatními státy Evropy máme ve zdrojích nižší podíl využití podzemních vod, zhruba 43 procent. Více než 80 procent využití podzemní vody má celkem sedm států, přes 50 procent dalších šest států.
Vláda schválila tzv. malou novelu vodního zákona, v jejímž rámci jsou navrženy hájené lokality pro akumulaci vod. Nebudou tyto lokality představovat omezení pro rozvoj obcí a dalších investic?
Nejde nám o to nějak brzdit nebo omezit životy lidí v obcích. Nejedná se o omezení staveb a činností potřebných k běžnému rozvoji dotčených obcí, ale například o stavby dopravní infrastruktury většího než místního významu, průmyslové zóny a podobné velké stavby. Výběr těchto lokalit bude součástí územního plánování. Podkladem bude takzvaný Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod, který připraví naše ministerstvo spolu s ministerstvem životního prostředí. Tím bude zajištěno, že zmíněné lokality budou podrobeny diskusi o prioritách a výhledech rozvoje. Jednoduše řečeno jsem přesvědčen, že tyto lokality nebudou pro běžný život obce omezující.
Jaké jsou hlavní koncepční záměry a cíle ministerstva zemědělství v oblasti vodního hospodářství?
V oblasti vodního hospodářství máme dva velké úkoly. Prvním je protipovodňová ochrana. Je to záměr dlouhodobý a lze říci, že s jeho plněním jsme velmi pokročili. Mám na mysli tzv. malou novelu vodního zákona. Ta má za cíl zejména výstavbu poldrů, které se ukazují jako velmi vhodný nástroj pro zpomalení povodně a zadržení vody na horních tocích, kde nehrozí takové škody. Touto novelou jsme docílili toho, že vnitřek poldru bude i nadále obhospodařován a zůstane tak živou částí území. Právě výstavbu poldrů nám na řadě míst komplikovala roztříštěná držba pozemků, což se ukázalo jako velká překážka. Novela nám umožňuje v krajním případě přistoupit i k vyvlastnění, ale mohu všechny uklidnit, jedná se opravdu o krajní řešení. V oblasti vodovodů a kanalizací je velkým úkolem naplnění směrnice Rady o čištění městských odpadních vod č. 91/271/EHS. Na naplnění této směrnice usilovně pracujeme spolu s ministerstvem životního prostředí.
Novela vodního zákona mimo jiné upravuje i provádění protipovodňových opatření. Pokud vlastníci pozemků s protipovodňovými opatřeními nebudou souhlasit, za jakých podmínek je stát může vyvlastnit? Jak budou takové pozemky oceňovány?
Jak už jsem řekl, vyvlastnění je pro nás až poslední možností. Vždy se budeme snažit nejprve s majitelem pozemku dohodnout. Navíc nám jde pouze o zlomkové části celého poldru, tedy o území pod hrází, nápustí a výpustním objektem.
Tomu, aby novela zákona vyvlastnění obsahovala, předcházela celá řada právních rozborů a analýz. Z praxe víme, že roztříštěná držba pozemků v České republice nám na řadě míst znemožňuje budovat protipovodňová opatření, což je pro nás velmi obtížné. Pokud tedy k vyvlastnění ve veřejném zájmu dojde, bude postupováno podle zákona o vyvlastnění, který nám určuje stanovit cenu v místě obvyklou a zároveň takovou, aby odpovídala majetkové újmě.
AUTOR: Mgr. Jiří Hruška
SOVAK
Mgr. Petr Gandalovič (1964)
je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 byl dva roky poslancem Federálního shromáždění ČSFR, od roku 1992 do roku 1994 zastával funkci náměstka ministra životního prostředí. V letech 1994 - 1997 byl poradcem ministra zahraničních věcí a od roku 1997 do roku 2002 generálním konzulem České republiky v New Yorku. V letech 2002 - 2006 byl primátorem města Ústí nad Labem. V září 2006 se na čtyři měsíce stal ministrem pro místní rozvoj. Ministrem zemědělství byl jmenován 9. 1. 2007.
Který problém v oblasti českého vodárenství považujete v současné době za klíčový?
Jistě sem patří oblast odvádění a čištění odpadních vod a také využití všech finančních prostředků EU. Ministerstvu zemědělství se daří v oblasti prostředků daných Programem obnovy venkova. Jde sice o malé obce, ale rozhodující část tohoto programu je realizována právě v oboru vodovodů a kanalizací. Poněkud obtížnější situace je v Operačním programu životního prostředí, kde jsou podmínky využití limitovány.
Jaké priority jste si při nástupu do funkce stanovil?
Jako prioritní v oblasti vodního hospodářství jsem při svém nástupu na ministerstvo cítil zejména protipovodňová opatření. Musím říci, že v tomto směru jsem s dosavadním postupem spokojen. Pracujeme na legislativě tak, aby se protipovodňová opatření dařila budovat rychle a efektivně, máme na ně zároveň dostatek finančních prostředků, což je podstatné.
Důležitým tématem je pro mě také směrnice o čištění městských odpadních vod. Intenzivně pracujeme na dořešení této záležitosti tak, abychom vše stihli včas a bez větších problémů. Obecně lze konstatovat, že úkolů je před námi ještě celá řada, ale věřím, že jsme schopni je dotáhnout do úspěšného konce. Snažíme se v diskusích o problematice vodního hospodářství vždy zapojit všechny subjekty, které nám mají co říct. Věřím, že to povede k dobrým a všeobecně přijatelným řešením.
Má Česká republika dostatek zdrojů pitné vody, nebo bude v dohledné době potřeba budování nových kapacit?
V tomto roce byl dokončen a projednán Plán rozvoje vodovodů a kanalizací pro území České republiky. Nejdůležitějším zjištěním při jeho zpracování je skutečnost, že potřeba zdrojů pitné vody skupinových vodovodů a vodárenských soustav je pokryta i v dlouhodobém výhledu s dostatečnou rezervou. Je to dáno především tím, že od roku 1994 poklesla spotřeba u domácností i v průmyslu téměř o polovinu. Stav zdrojů v dlouhodobém výhledu by tedy mohla ovlivnit pouze výrazná změna klimatu. Ve srovnání s ostatními státy Evropy máme ve zdrojích nižší podíl využití podzemních vod, zhruba 43 procent. Více než 80 procent využití podzemní vody má celkem sedm států, přes 50 procent dalších šest států.
Vláda schválila tzv. malou novelu vodního zákona, v jejímž rámci jsou navrženy hájené lokality pro akumulaci vod. Nebudou tyto lokality představovat omezení pro rozvoj obcí a dalších investic?
Nejde nám o to nějak brzdit nebo omezit životy lidí v obcích. Nejedná se o omezení staveb a činností potřebných k běžnému rozvoji dotčených obcí, ale například o stavby dopravní infrastruktury většího než místního významu, průmyslové zóny a podobné velké stavby. Výběr těchto lokalit bude součástí územního plánování. Podkladem bude takzvaný Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod, který připraví naše ministerstvo spolu s ministerstvem životního prostředí. Tím bude zajištěno, že zmíněné lokality budou podrobeny diskusi o prioritách a výhledech rozvoje. Jednoduše řečeno jsem přesvědčen, že tyto lokality nebudou pro běžný život obce omezující.
Jaké jsou hlavní koncepční záměry a cíle ministerstva zemědělství v oblasti vodního hospodářství?
V oblasti vodního hospodářství máme dva velké úkoly. Prvním je protipovodňová ochrana. Je to záměr dlouhodobý a lze říci, že s jeho plněním jsme velmi pokročili. Mám na mysli tzv. malou novelu vodního zákona. Ta má za cíl zejména výstavbu poldrů, které se ukazují jako velmi vhodný nástroj pro zpomalení povodně a zadržení vody na horních tocích, kde nehrozí takové škody. Touto novelou jsme docílili toho, že vnitřek poldru bude i nadále obhospodařován a zůstane tak živou částí území. Právě výstavbu poldrů nám na řadě míst komplikovala roztříštěná držba pozemků, což se ukázalo jako velká překážka. Novela nám umožňuje v krajním případě přistoupit i k vyvlastnění, ale mohu všechny uklidnit, jedná se opravdu o krajní řešení. V oblasti vodovodů a kanalizací je velkým úkolem naplnění směrnice Rady o čištění městských odpadních vod č. 91/271/EHS. Na naplnění této směrnice usilovně pracujeme spolu s ministerstvem životního prostředí.
Novela vodního zákona mimo jiné upravuje i provádění protipovodňových opatření. Pokud vlastníci pozemků s protipovodňovými opatřeními nebudou souhlasit, za jakých podmínek je stát může vyvlastnit? Jak budou takové pozemky oceňovány?
Jak už jsem řekl, vyvlastnění je pro nás až poslední možností. Vždy se budeme snažit nejprve s majitelem pozemku dohodnout. Navíc nám jde pouze o zlomkové části celého poldru, tedy o území pod hrází, nápustí a výpustním objektem.
Tomu, aby novela zákona vyvlastnění obsahovala, předcházela celá řada právních rozborů a analýz. Z praxe víme, že roztříštěná držba pozemků v České republice nám na řadě míst znemožňuje budovat protipovodňová opatření, což je pro nás velmi obtížné. Pokud tedy k vyvlastnění ve veřejném zájmu dojde, bude postupováno podle zákona o vyvlastnění, který nám určuje stanovit cenu v místě obvyklou a zároveň takovou, aby odpovídala majetkové újmě.
AUTOR: Mgr. Jiří Hruška
SOVAK
Mgr. Petr Gandalovič (1964)
je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 byl dva roky poslancem Federálního shromáždění ČSFR, od roku 1992 do roku 1994 zastával funkci náměstka ministra životního prostředí. V letech 1994 - 1997 byl poradcem ministra zahraničních věcí a od roku 1997 do roku 2002 generálním konzulem České republiky v New Yorku. V letech 2002 - 2006 byl primátorem města Ústí nad Labem. V září 2006 se na čtyři měsíce stal ministrem pro místní rozvoj. Ministrem zemědělství byl jmenován 9. 1. 2007.
Zdroj:STAVITEL
Sdílet článek na sociálních sítích
